Někdo zazvonil a já sebou škubla. Pomalu se mi zavíraly oči z toho, jak jsem se nudila, ale nakonec byl někdo ochoten se dneska postarat o mou zábavu. Louis rychle seběhl a šel otevřít. „Tak jsme tady," pronesl chraplavý hlas a já už rozeznala, o koho se jedná. Všichni se nahromadili v obývacím pokoji a já se postavila.
„Páni, to je jídla!" výskl radostí blonďák a prohrábl si vlasy. Louis se zasekl uprostřed a nevěřícně hleděl na to nadělení, co jsem pro něho uštědřila. „Jo, trochu jsem se s tím popral," řekl nadšeně a usmál se. Aspoň to byl upřímný úsměv a já byla ráda, že jsem ho konečně viděla smát od radosti, a ne nucený úsměv, jako to dělával pořád.
Vlasy jsem si zastrčila za ucho a spokojeně se usmála. „Máš něco na pití?" zeptala se Dove a posadila se. „Hned tady budu," pronesl a zmizel. Skrčil se ke skříňce a otevřel ji. Něco v ní hledal, ale pak si stoupl, opřel se o linku a prohlížel si lísteček, který jsem mu tam zanechala, že pití najde v ledničce. Louis se rozhlédl kolem sebe a zamumlal: „Ať si kdo si, já si tě najdu. Myslím, že i když mi pomáháš, tak nemáš právo mi tady uklízet a dělat, že umíš věci lépe než já. Všechno bych zvládl sám." Teda já bych čekala větší vděk, problém byl v tom, že on mě nikdy nenajde, stejně jako Luke. Je to zbytečné a marné. Jsem tu proto, abych mu pomohla a ne, abych ho donutila, ať zjistí, kdo jsem.
Čím více jsem se snažila chránit Louise a pomáhat mu, tak byl více nevděčný. Byl to jednoduše sobec, co myslel jenom na sebe. Dokázal být chladný a ublížit lidem tak, že se psychicky zhroutili. Nikdy nerozlousknu tu skořápku, co se v něm ukrývá. Najít tu holku, co mu zlomila srdce, asi bych ji na místě nepěkně ublížila, protože tohohle kluka to jednoduše zlomilo.
Vytáhl pití, pobral skleničky a odnesl je za ostatníma. Vše si připravil a ostatním nalil. Všichni pili, jenom Niall se cpal jídlem a spokojeně se u toho usmíval. „Co si tak zahrát videohry?" navrhl ten černovlasý, jehož jméno mi nebylo známo. „Dobrý nápad," přitakal Louis a šel zapojit ovladače. Tři se posadili na gauč a dva si sedli na zem před ně. Dove zazvonil telefon, tak ho zvedla, odešla a vypadala, že se jenom tak nevrátí. Kluci si zapnuli hru, nějaké závody a téměř každý tu hru hltal. Louis a Luke měli mezi sebou rivalitu a já chtěla, ať vyhraje můj brácha. Bylto přece můj bratr.
Přistoupila jsem a odpojila Louisovi ovladač.
„Co to je? Proč mi to nejde?" začal zuřit a já se smála. Stoupl si a podíval se na kabel, který ležel na zemi. Popadl ho do rukou a podezřele se podíval kolem sebe. Nepříjemně zavrčel a šel se posadit. „Vyhrál jsem!" zavolal nadšeně Luke a já se usmála. Louis se zamračil, natáhl se, popadl láhev a do dna ji vypil. „Zpomal, brácho," řekl pobaveně Luke a vzal mu láhev z rukou. „Dneska se opiji a je mi totálně jedno, co řeknu nebo co udělám. Přesně tohle jsem chtěl a potřeboval," pronesl Louis a nedbal na reakci ostatních. Měl pravdu. Jak pravil, tak také udělal.
„Hele Luke, co když je tvoje sestra už mrtvá?" vyjekl Louis a na to se začal šíleně smát. Urážel všechny kolem sebe, protože v jeho krvi proudil alkohol. Nepřemýšlel nad tím, co řekne. Nemohlo ho zrovna v jeho stavu napadnout, že by to mohlo mého bratra ranit, tak se na mě pořád vyptával a urážel mou osobnost. Luke se tvářil neutrálně, ale šlo vidět, že ho to bolelo. Blekotal jedno slovo za druhým a někdy řekl větu, která nedávala ani smysl.
„Louisi, přísahám, že kdybys nebyl opilý, tak ti tu hubu rozkopu," pronesl Luke a posadil se do křesla. „To bys svému nejlepšímu kamarádovi neudělal. Někdy se cítím fakt na hovno a teď tomu není jinak. Nenávidím tenhle podělaný svět, kde je všechno opravdu na nic. Řekni mi, proč já vůbec jsem? Jenom abych štval své kamarády a ničil dívčí srdce, protože jedna mrcha si vymyslela lež, která mě dostala ke dnu a já už se na ten vrchol nikdy nevyškrábu. Nemá to cenu, stejně jednou všichni chcípneme," pronesl Louis, přiložil si láhev k puse a napil se.
„Už bys neměl pít, pak meleš nesmysly. Brácho, ta holka byla svině. Všechno se jí to vrátí a ona se nakonec potrestá sama. Všichni víme, jak si ji miloval, ale to, že tě naučila nenávidět holky, to je jenom její vina. Nemůžeš se přece věčně litovat, to dělá jenom ubožák," řekl Luke. Já stála kousek od Louise a celý jejich rozhovor bedlivě poslouchala.
„Já taky neumím nic jiného než se litovat. Jsem zplodina společnosti a už se to nezmění. Mohl jsem skončit lépe. Měl jsem ji potrestat, ale co bych tím získal? Chci, aby trpěla, jako jsem trpěl já, když jsem měl srdce na tisíc kousků," pronesl tak chladně, že jsem se celá otřásla.
„Nech ji tak, Louisi. Využila tě jako prostou hračku a teď si ty děláš hračky z holek. Zítra, jak vystřízlivíš, tak se zamysli nad sebou a nad svým životem. A ještě něco, byl bych rád, kdybys pořád neurážel mou sestru. Já o ni mám vážně strach. Nakonec by to byla ještě ona, která by ti do života vnesla světlo. Teď padej do postele," přikázal mu a prudce se postavil.
Pomohl mu na nohy, a když už stáli, tak ho podepíral, protože Louis se celý kymácel. „Mně už žádná holka nevnese do života světlo," řekl a pak zmlkl. Láhev, ve které zbyla ještě půlka alkoholu, dopadla tvrdě na zem, jelikož ji neudržel a upustil. Zůstala jsem dole a dívala se kolem sebe na ten nepořádek.
Ostatní už dávno odešli a Luke tam pro jistotu s Louisem zůstal. Pohledem jsem doslova hypnotizovala obývací pokoj, až jsem si něčeho všimla. Zvedla jsem se a došla k poličce, na které byla fotka.
Vzala jsem ji do rukou a pořádně se na ni zahleděla. Byl tam vyfocený Luke a Louis, jak se usmívají a vypadají tak šťastně. Musely to být časy, kdy neměli žádné starosti. Život plný optimismu, radosti a všeho dobrého, ale něco se v Louisovi zlomilo. To ho donutilo vidět vše černě. Sundal si růžové brýle, které postrádal nějakou dobu a postrádat ještě bude. Ten kluk zakrýval emoce, snažil se být chladný a necitelný.
Plaval v zoufalství, které bylo den ode dne horší. Jeho srdce se měnilo postupně na tvrdý kámen a on to lidem ve svém okolí dával najevo. Chtěl, aby se ho všichni báli a měli z něho respekt, který on potřeboval, aby se mu už nikdy nestalo to, co mu provedla ta dívka a já nemám ani tušení, co by to mohlo být a zjistím to.
Ta fotka měla něco do sebe. Byla jediná, kterou měl Louis vystavenou, aby byla všem na očích a hlavně, aby mu připomínala staré časy a on nezapomínal na to, jaký býval před tím, než se z něho stala taková tvrdá skála, do které bylo téměř nemožné se dostat.
Tadá, tady oficiálně další část. :)) :DD Chtěla jsem vám poděkovat za předešlé komentáře a omluvit se za to, že přidávám tak pozdě, ale snažím se to rozjet a mrzí mě, že to nečte více lidí. :/ Doufám, že se najdou věrní čtenáři, kteří vydrží až do samého konce. :) Tady v téhle části se příběh zdaleka ještě ani nerozjíždí, tak bych byla ráda, kdybyste četli. :)) :D
LOVE YOU GUYS. :* <3
ČTEŠ
Despair
Fantasy*Příběh je v korekci.* Dva světy, které se sejdou. Ona nedýchala. Ona byla vyvolená. Ona značí význam. On ubližoval, On měl srdce, ale chladné jako led. On byl chráněn, i přesto, jaký byl. Kapky deště jsou vzpomínky lidstva téhož ste...
