Potřeboval jsem vypadat dobře. Už kvůli Bo. Zjistil jsem, že má pro mě slabost a mně se to líbilo. Pohledem, jakým se na mě dívala, zbožňoval jsem její obdiv.
Osprchoval jsem se, vysušil si vlasy, upravil si je a oblékl se tak, jak by se to mohlo Bo líbit. Nemyslel jsem na Cleu, nedělal jsem to pro Cleu, nesnažil se pro Cleu. Ale pro Bo ano. Takovou slabost, jakou měla ona pro mě, takovou jsem si k ní vybudoval já.
Mezi chvílemi s ní jsem si přál, aby byla živá. Abychom se poznali předem a ona mi tak do života přinesla štěstí.
Přestal jsem přemýšlet a vydal se dolů. Na schodech jsem zahlédl Bodie, která seděla na lince a dívala se na své nohy. Zasmál jsem se a bez jediného slova jsem kolem ní prošel. Napustil jsem si do sklenky vodu a pořádně se napil. Byl jsem k ní otočený zády a neviděl jsem, jak se tváří.
Najednou jsem však ucítil dotek na mém těle. Bodie obmotala své ruce kolem mého pasu a hlavu si zabořila do mých zad. „V tomhle nikam nepůjdeš," zahuhňala a já odložil sklenici. „Proč bych nemohl?" zeptal jsem se a zamračil se. Odjakživa jsem nesnášel, když mi někdo v něčem poroučel a teď tomu není jinak.
„Prostě tě nikam v tomhle nepustím. Najdi si nějaké staré kalhoty a otrhané tričko, prosím." „To jsi chtěla nebo ne? Usiluješ o to a já se snažím, protože je to tvé přání," odvětil jsem jí a rukama se zapřel o tu linku. „Moje přání se změnilo," odpověděla a já se zasmál. „Bo, někdy se nám prostě přání nesplní," řekl jsem rázně. Její ruce opustily můj pas. Odstrčila mě kousek od linky a postavila se přede mě.
„Tak fajn," sykla drze a skenovala mě pohledem. Já stál, ruce mi visely kolem těla a pozoroval zase ji. Netušil jsem, co si naplánovala, ale věděl jsem, že jenom tak mě odejít nenechá. Udělala krok ke mně a hlavu si zabořila do mého trika. Objala mě kolem pasu protentokrát zepředu. „Co to pořád děláš?" zasyčel jsem a ona zvedla hlavu na mě. „Snažím se o to, aby si nikam nešel."
Povzdychl jsem si, chytil ji pod zadkem a vyhoupl si ji na sebe. Někdy dokázala být tak otravná a protivná, ale byla tu se mnou, snažila se a trpěla mé chování. Co víc jsem si mohl přát?
„Bo, budu muset jít. Psal jsem Clee, že za ní za chvíli dojedu," řekl jsem a ona místo, aby mě nechala jít, tak se na mě ještě více nalepila. „Já ale nechci, aby si někam šel," zaskučela a já jsem se pro sebe usmál. Nechtěla, abych šel za ní, ale co mi zbylo. Nemohl jsem to odvolat. Všechno by se dalo snést, ale já si zakázal lásku a nechtěl jsem si ji připustit k tělu. Cleu jsem bral jako kamarádku a vím, že to nikam dále nezajde, i když si to Bodie myslela.
K Bo jsem si zachoval silné pouto a nehodlám ho roztrhnout. Jediný, kdo to mohl udělat, byla ona, ale ona k tomu nemá žádný důvod. Zakázal jsem si tu zrádnou lásku, a hlavně k někomu, jako byla Bodie. Nechtěl jsem cítit ten pocit štěstí. Už nikdy jsem s ním nechtěl mít nic společného. Jenomže, když byla poblíž Bo, připadal jsem si tak zvláštně a svůj, jako ještě nikdy.
Nemohl jsem se do ní zamilovat, ani ona do mě. Věděl jsem, že bych se na ni upnul, a kdyby odešla, tak bych se zhroutil. Bylo by to pro mě mnohem horší než ta zrada a ponížení, které mi způsobila Darlie.
„Bo, pusť mě, musím za Cleou," řekl jsem a Bo pustila můj krk. Hodila po mně vražedný pohled a já ji pustil. „Tak si to tam s ní užij," zasyčela a dala se na odchod. „To víš, že užiju," zakřičel jsem a spokojeně se pro sebe usmál. Popadl jsem klíče a vyšel z bytu. Nasedl jsem do auta a zamířil jsem si to ke Clee.
Zaparkoval jsem u jejího domu. Došel jsem ke dveřím a zmáčkl zvonek. Chvíli jsem čekal, než klaply dveře a v nich se objevila Clea. Měla na sobě čistě černé triko, úzké rifle, které zvýrazňovaly její nohy a vlasy jí spadaly do tváře. Upřela na mě své nádherně zelené oči a doširoka se usmála. „Ahoj," pozdravila mě a já se usmál. Naklonil jsem se a vlepil jí pusu na tvář. Podívala se na mě a celá zčervenala. „Pojď dál," řekla a já neváhal. Vstoupil jsem do místnosti a čekal na Cleu.
„Co se dělo dneska ve škole?" zeptal jsem se, abych nějak nadhodil konverzaci. „Nic moc. Niall se porval v jídelně s jedním klukem," odpověděla a já si v jednu chvíli myslel, že si s někým Nialla jenom spletla. „Niall se nikdy nepere," řekl jsem a posadil se na gauč. „No, tak dneska uděl výjimku. Někdo vzal Lukovi peněženku a ukradl mu fotku jeho sestry. Držel jí v ruce, všude s ní máchal a pořvával, že je o jednu buchtu méně. Luke se nazlobil a rozmlátil vše, co mu přišlo pod ruku. Niall se za ním rozutíkal a doslova ho... ehm, prostě mu ublížil. Popadl fotku a donesl ji Lukovi, který seděl na zemi a zhluboka dýchal. Vše jsem to viděla na vlastní oči, a kdybych to neviděla, tak bych tomu sama nevěřila. Niall se nezdá, ale pro toho kluka musela přijet záchranka," dořekla vše, co jsem potřeboval vědět.
Zatemnilo se mi před očima. Nemohl jsem uvěřit tomu, že by byl Niall něčeho takového schopný. Přerývaně jsem dýchal a po chvíli jsem svůj zrak stočil na Cleu, která na mě zírala s nechápavým výrazem. „Nikdy bych to do něho neřekl," odpověděl jsem a stále ze mě ještě neopadalo překvapení. „To asi nikdo. Vím jenom, že se o něm říká, že je to klidný kluk a v životě neublížil ani mouše," řekla a posadila se vedle mě. Já se na ni podíval a ona se jemně usmála.
Já vím, je krátká, ale pohled Louise. :) Jak jsem říkala, jedna z kratších, ale já doufám, že jste si ji i tak užili. ♥
LOVE YOU GUYS. :*
ČTEŠ
Despair
Fantasy*Příběh je v korekci.* Dva světy, které se sejdou. Ona nedýchala. Ona byla vyvolená. Ona značí význam. On ubližoval, On měl srdce, ale chladné jako led. On byl chráněn, i přesto, jaký byl. Kapky deště jsou vzpomínky lidstva téhož ste...
