Šepot dračího blesku

Kapitola 2

Tuto kopitolu chci věnovat roxyfire.

I když se cesta protáhla, protože se rozhodli letět podél toku řeky Agui na západ, neopouštěla prince dobrá nálada. Neměl s bojem žádné slušnosti, ale myslel si že to bude hračka. Nad jeho veselím se skušenější vojáci jen ušklíbli. Boj v tréninkové aréně a v bitvě je zcela něco jiného. V aréně je možné se zranit, ale nejde tam o život jako na bitevních polích a oni to věděli, ale nechtěli princi kazit radost v oddílech byli i draci neskušení a optimismus prince je dokázal povzbudit a dodat sebevědomí které budou potřebovat.
Jenže to nikdo z nich nevěděl, že princ se tak chová jen aby zahnal nepříjemné myšlenky které se odvíjely od jeho, stále se opakujícího, snů nebo spíš noční můry.

***

Po dnech únavné cesty se konečně dostali k okraji Efrýského hvozdu. Dorazili k němu kolem poledne tak se rozhodli načerpat síly a trochu si odpočinout.
Mezitím co ostatní odpočívali tak Sorron přešel k začátku hvozdu. Byl to děsivý pohled, ale on neviděl temnotu která tam vládla, neslyšel kvílení stromů ani neviděl oči, zvířat, co jo sledovali. On vyděl pouze bolest, zradu,beznaděj, vztek a spousty dalších negativních a hlavně silných emocí. Ty emoce mu připomínali trochu jeho sen v něm taky pociťuje onu bezmoc.
Z přemýšlení jo probral lehký šťouchnutí do ramene od Gamara.
,,Vojáci jsou připraveni, můžeme vyrazí Výsosti?" Zeptal se generál prince, kterými odpověděl ,,Ano můžem a říkej mi Sorrone." Generál pouze přikývl a dál rozkaz k cestě. Po nějaké chvíli se přidal k princi a zeptal se ho ,,Pri- Sorrone co se stalo viděl jsem jak koukáš do hvozdu a pak jak ses lehce napjaly když jsme sem vešli. Tak co tě trápí?", princ si povzdechl a odpověděl.,, Sem jen nervózní je to má první akce.." Na chvíli se odmlčel a pak dodal ,, ... a taky nemám zrovna nejlepší pocit ohledně tohohle místa." Dořekl a pohledem, svých světle žlutých očí, sledoval krajinu.
Gamar chvíli přemýšlel sledujíc krajinu a pak řekl ,, Máš pravdu je totiž zvláštní. O tomto hvozdu je mnoho historek a legend. A nemusíš se bát první mise vinervuje každého." dodal s lehkým úsměvem.
,,Jaké legendy myslíš? Já znám jen historky." Zeptal se Sorron a jeho pohled sjel z okolní krajiny na Gamara. ,,Těch je mnoho ale některé jsou opravdu šílené, ale jestli chceš tak ti povím takovou která je, podle mě, asi nejvíc založená na pravdě." Sorron přikývl a Gamar začal vyprávět. ,,Je tomu mnoho a mnoho let co se to stalo, ještě za doby míru mezi draky. Na okraji Efrýského hvozdu žila sněžná dračice.
V té době to nebylo neobvyklé že draci jiných národů žili na území druhých.
Ta dračice byla, prý, jedna z nejkrásnějších v celé Elementary. Jednou se seznámila s ohnivím drakem do kterého se zamilovala a on její lásku opětoval. Milovali se tak moc že se zasnoubili, ale den před svatbou se dračice vydala do hvozdu pro nějaké byliny. Chvíli se tam procházela než zahlédla rudý záblesk. Myslela si že je to její milí tak se vydala směrem že které ho záblesk přicházel.
Nespletl a se byl to její milý, ale nebyl tam sám. Lásku kterou myslela že zahrnuje pouze jí vyznával její nejlepší přítelkyní. Dračice se na to nemohla koukat, její srdce vyplnilo zlo zrozené že zrady, bolesti a vzteku. Ta temnota jí pohltila a ona odešla do hloubky hvozdu.
Od té doby je les temným a nebezpečným místem a říká se že pokud sem příjde někdo se vztekem tak si ho duch dračice najde a odvedeno do říše temná kde se stane jejím služebníkem.
Říká se také že když sem příjde nikdo s láskou v srdci a duch bude poblíž tak jí ovládne nesnesitelná bolest, způsobená zlomeným srdcem, že se na dotyčného vrhne a za strašných muk mu bitvě duši z těla, která je pak odsouzena k bloudění po tomto hvozdu."
Se Sorrone So lehce škublo na což Gamar zareagoval ,,Jen klid je to jen legenda." ,,Máš pravdu, ale ten les je fakt děsivý." Na to Gamar nemohl nic než přikývnout.

***

Když nastal večer, nebo si to aspoň mysleli, tak se všichni chystali spát. Jen Sorron i se do spaní dvakrát nehrnul. Poslední noci skoro nic nenapsal, kvůli stále se opakující noční můře a Gamarův příběh tomu taky moc nepomohl.
Po nějaké době kdy všichni, až na hlídku, spali prince též přemohla uznává a on upadl do říše snů.
Utíká temným lesem a za sebou sluší dusit tlap které ho pronásledují. Už vidí konec lesa chce roztáhnout křídla, ale nemůže. Dorazí k okraji a prudce brzdí.
Stojí na kraji koryta řeky, jejíž proutěný strhává vše co mu příjde do cesty. Princ se otáčí k lesu a zhrozí se. Sleduje ho mnoho zářících bledě modrých očí. Chystá se bojovat o svůj život s tvory, které neviděl a nevidí. Připravuje se a zaujímá bojovou pozici, když uslyší praskací zvuk. Pohledem sjede ke svím nohám, kde je mnoho prasklin, a chce uskočit na pevnější zem. Než ale stačí cokoliv podniknout zem se propadá a on končí v nemilosrdném proudu divoké řeky cítí bezmoc když se nad ním hladina uzavře a jeho plicím se nedostává potřebného kyslíku.
Když už myslí že je konec tak se objeví na hladině a do plic nasává drahocenný kyslík. Ještě lapající po vzduchu se snaží dostat ke břehu. Když se dostane na břeh na kterém pádné vyčerpání kouká kde se octl, ale oslní ho záblesk světla tak zavře pevně oči než zmizí.
Když záblesk zmizí pomalu otevírá oči a vidí ...
Nic. Protože ho vzbudil Gamar s tím že už by měli vyrazit. Sorron jen přikývne.
Když vyrazili nechal princ Gamarem aby vedl a sám se zařadil na konec výpravy. Potřeboval přemýšlet o jeho snů. Obvykle končil nekončícím pocitem beznaděje když se nad ním uzavře hladina.
Co má ten sen znamenat a co ten záblesk? To jsou věci které se princi honili, při cestě hlavou.