Prosím je to můj úplně první příběh.
Elementary země krásy a radosti, tak tomu bylo před mnoha a mnoha lety za vlády vládce pátého elementů. Nikdo neví co se přesně stalo a mnozí to považují za příběh pro mláďata. Od doby kdy Vládce zmizel, a nezane...
Uběhl týden od doby co princ s výpravou vkročili do hvozdu. Cesta to byla klidná až na občasné děsivé zvuky, které se ožívají v každém nočním lese, se nic nestalo zásob měli také dost, protože draci vydrží bez potravy týden a s trochou i měsíc, nemuseli se bát že by zemřeli hladem. Cesta byla namáhavá kvůli spadaným stromům, kořenům a různými dalšími překážkami, ale přesto si nikdo nestěžoval. Jen Sorrone trápili opakující se sny které teď končili světelným zábleskem a ne svírajícími pocitem bezmoci. I když se s Gamarem velice spřátelí, díky jejich stejnému pohledu na válku, tak se mu nesvěřil. Velmi se kvůli tomu trápil, ale podařilo se mu své obavu skrývat tak dobře, že nikdo nic nepoznal.
***
Začalo se stmívat, když se průzkumníci, kteří byli vyslání na před, vrátili se správou, že našli mýtinu kde by mohli postavit tábor. Princ moc dlouho nepřemýšlel a řekl průzkumníkům ať je tam zavedou. Po dorážení na místo se všichni shodli že zde stráví noc.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Všichni pomáhali s úpravou mýtiny, odstraňovali větve a připravovali ohniště. Když bylo vše připraveno zbívalo jen vyřešit noční hlídku. V tu chvíli Sorron zpozorněl. ,,Tak kdo si dnes vezme hlídku?" Zeptal se Gamar. ,, Já si ji klidně vezmu." Odpověděl na Gamarův otázku Sorron. Jeho přítel na něj hodil tázací pohled, ale řekl ,, Jestli ti to nevadí tak dobrá.". Nikoho z výpravy nezarazilo, že Gamar princi tyká, za tu dobu si na to všichni zvolili. Sorron byl za to, že bude mít hlídku, rád. Několik dní ho trápí nepříjemný pocit, že se stane něco zlého a sny které ho provázeli pokaždé, když usnul. Proto byl rád, že má hlídku a snům, nebo spíš nočním můrám se pro dnešní noc vyhne.
***
Když se všichni uložili ke spánku měl Sorron dost času si v klidu promyslet význam jeho stále se opakujícími snů. Byl hluboce zamýšlený tak si ani nevšiml očí, které sledují jeho a ostatní členy výpravy. Z přemýšlení ho vyrušilo až zapraskání větve za jeho zády. Hnětení jak se otočil pohltila ho neskutečná hrůza z hvozdu jej sledovali bledě modré oči. Po probrání, které trvalo jen pár vteřin ,ale jemu připadali jako hodiny, zařval na poplach. Jeho jindy hluboký přesto jemný hlas se změní k v hrůzostrašný, při kterém tuhne krev v žilách. Proto se nebylo čemu divit, že po zařvání, byli všichni na nohou. ,,Co se děj..." Nedokončil jeden z vojáků otázku když po něm skočil vlka připomínající tvor s bledě modrýma očima. Další vojáci mu šli na pomoc, ale to už na ně útočila celá smečka. Ti neznámí tvorové by velmi rychlí a jejich zuby i drápy byli velmi ostré, tak ostré že pronikli i přez dračí šupiny. Sorron, i když bojoval, se rychle podíval jaká je situace. I když bylo draků hodně,tak záhadné šelmy jim dávali zabrat i slušnější bojovníci měli potíže. Při rychlém shlédnutí situace si všiml, že se snaž oddělit draky od sebe. V tu chvíli pochopil, oni je loví. V této situaci nebylo moc možností vymýšlet nějaký plán jak se jich zbavit, ale Sorron měl plán velmi riskantní a možná nepřežije. Co je jeden život ve srovnání s mnoha? Problesklo mu hlávku než strhl šelmu z Gamarovích zad. ,,Dokončí misi. A toto předej,, mé snoubence Eufře." Říkal mu a přitom si z krku strhl kožený provázek na němž byl navlečen prsten, který mu potom vtiskl do tlapy. Než mohl Gamar cokoli říct, byl už u kraje mýtiny a z jeho hrdla se vydral srdceryvný řev, připomínající nářek zraněného. Po tomto zařvání šelmu zpozorněli. Sorron na nic nečekal a běžel do hloubky temného hvozdu. Neustále vydával srdceryvný řev, přestal teprve až si byl jistý, že je dost daleko od mýtiny. Běžel ani nevěděl kam. Utíkal temným lesem a za sebou slyšel dusot tlap které ho pronásledují. Už vidí konec lesa chce roztáhnout křídla, ale nemůže, pří bojí si zranil levé křídlo. Dorazil k okraji a prudce brzdí. Stojí na kraji koryta řeky, jejíž proud strhává vše co mu příjde do cesty. Princ se otáčí k lesu a zhrozí se. Sleduje ho mnoho zářících bledě modrých očí. Chystá se bojovat o svůj život s tvory, které skoro neviděl a nevidí. Připravuje se a zaujímá bojovou pozici, když uslyší praskajicí zvuk. Pohledem sjede ke svím nohám, kde je mnoho prasklin, a chce uskočit na pevnější zem. Než ale stačí cokoliv podniknout zem se propadá a on končí v nemilosrdném proudu divoké řeky cítí bezmoc když se nad ním hladina uzavře a jeho plicím se nedostává potřebného kyslíku. Když už myslí že je konec tak se objeví na hladině a do plic nasává drahocenný kyslík. Ještě lapající po vzduchu se snaží dostat ke břehu. Když se dostane na břeh na kterém pádné vyčerpání kouká kde se octl, ale oslní ho záblesk světla tak zavře pevně oči než zmizí. Když záblesk zmizí pomalu otevírá oči a vidí ...
