Tuto kapitolu věnuji HorseStar62
Ve vchodu do jeskyně stála krásná dračice. Její útlé tělo zářilo jak se od jejích, jak sníh býlích šupin, odráželi sluneční paprsky. Na hlavě, posazené na dlouhém elegantním krku, se vyjímali zlatavé rohy. Její oči, které byli ledově modré, pláli hněvem.
Nevypadala jako ohniví drak ani jako zemní či vzdušní a přesto připomínala všechny tři druhy. Stavbou těla připomínala ohnivého draka ale křídla a šupiny měla jako vzdušní, ale bylo vidět že jsou silné jako šupiny zemních draků a stejně jako z nich i z ní čišela hrdost.
,,Ptám se znova. Co se tady děje?" Zeptala se teď už klidnějším, ale stále drsným, hlasem dračice.
Nikdo neřekl ani slovo. Když už si myslel že nikdo nic neřekne promluvil vzdušný drak. ,,To bych taky rád věděl. Co tu vůbec dělají tihle," Kmitl vzdušný drak hlavou k němu a zemnímu drakovi. ,, a hlavně co jsi vůbec zač? Nevypadáš jako ohniví, vzdušný ani zemní drak." Po tomto se pozornost všech draků přesunula na dračici.
,, Pánové se většinou představují první," Řekla dračice, ale potom dodala. "ale jelikož byste nikdo nezačal a já nechci řešit nějaké konflikty, tak tedy." Lehce si odkašlala a zvedla hlavu do výška, vypadala úchvatně a přitom hrdě, potom promluvila. ,,Mé jméno je Luna a žije v Efrýském Hvozdu mnoho let a abych odpověděla na tvou otázku," Podívala se na vzdušného. ,, jsem ledová dračice."
Po této větě zavládlo tíživé ticho. První se probrat zemní drak a promluvil hlubokým,ale přesto smutným hlasem. ,, To není možné Ledoví draci, už dávno, vyhynuli." Sorron nemohl, stejně jak vzdušný nic, než pokývat hlavou.
Bylo tomu už dlouho co Ledoví draci vyhynuli. Stalo se to za vlády jeho praprapraprapraprapraděda.
V té době nebyli vztahy mezi draky tak napjaté a celkově bylo vše veselejší. Tak to tedy bylo do doby než přišla velká bouře a v Aiceru se nestala ta katastrofa. Vypráví se že, při bouří bylo vydět mnoho blesků, které ničili zemi. To, ale nebylo zdaleka tak hrozné. Nejhorší byli ty hromu.
V tu dobu kdy řádila bouře Ledoví dračí slavili nějaký svátek a všichni se vydali do hor, které se stali jejich hrobem. Při několika silných hromech se strhli níčivé laviny a smetli vše co jim přišlo do cesty. Nikdo z draků nestihl nic udělat, laviny je všechny pohřbyli.
Sorronovi bylo vždy líto těch neviných životů co byli zmařeny, ale teď předním jeden z ledových stojí což znamená že nějací musejí ještě žít.
Chystal se vykročit a něco říct, ale zastavila ho obrovská bolest táhnoucí se přes křídlo až přez půli zad.
Omlouvám se za dlouhou pauzu, ale nějak sem nevěděla jak se hnout dál.
ČTEŠ
Šepot dračího blesku
FantasyProsím je to můj úplně první příběh. Elementary země krásy a radosti, tak tomu bylo před mnoha a mnoha lety za vlády vládce pátého elementů. Nikdo neví co se přesně stalo a mnozí to považují za příběh pro mláďata. Od doby kdy Vládce zmizel, a nezane...
