THE Derry 2 (It)

+++5+++

3.9.1959

Adriana Scottová se rovna vracela z večírku v Portlandu. Mohlo být krátce po půlnoci když vjela do hustého lesa poblíž Derry. Hlasitě si zpívala když v rádiu hrála její oblíbená písnička že si ani nevšimla že její drahý Lincoln Continental dojíždí z rezervního paliva. Auto zastavilo na kraji silnice. Nejbližší čerpací stanice byla asi dva kilometry daleko a Derry se nacházelo ještě dál. ,,Sakra!" zanadávala si pro sebe Adriana když vystupovala z auta. Kolem byl jen hustý a temný les. Jediné světlo které Adriana měla byl zapalovač na cigarety. Adriana nechala auto na krajnici silnice a rozešla se najít pomoc. Neušla ani sto metrů když se zastavila. Vztekle si servala drahé lodičky a hodila je někam do lesa. Kdykoliv si můžu koupit nové. Stejně byli jenom od nějakého známého návrháře z New Yorku. Řekla si pro sebe když se vydala dál. Mohla být tak v půli cesty na benzínku poblíž Derry když uslyšela zvuk. Otočila hlavu napravo aby se dozvěděla co ten zvuk způsobuje. Ulevila si když zjistila že je na mostě a pod ní teče říčka. O kousek dál za mostem byla cedule. ,,Lada" přečetla si. Hned pod nápisem Lada byla další cedule. Kanalizační systém města Derry. Adriana se otřásla. Ne že na sobě měla jen lehké šaty ve kterých jí mohla být začátkem zářijových týdnů zima, ale byla znechucená celou kanalizací. Nedokázala si představit lidi kteří tam pracují. Ne že jsou jen nechutně chudí ale taky musí lézt ve splaškách. To Adriana neznala. Na to byla až moc bohatá.

Když ušla o pár metrů dál znovu zastavila. Povzdechla si. Nebyla zviklá na chození. Taky, proč by měla ona chodit, že. Byla tak bohatá že si mohla všechno dopřát z pohodní domova. Teď když byla uprostřed lesa a musela někam dojít tak nemohla, boleli ji nohy. Svou nadpozemskou postavu si držela jen pomocí nějakých drahých prášků. Copak jsme se nemohly přestěhovat do Los Angeles? Mohla by bydlet v Hollywoodu, mít vlastní hvězdu na chodníku slávy. Mohla by se stát uznávanou celebritou. Takovéhle myšlenky si nechávala líbit. Snad by v nich i pokračovala kdyby nezaslechla další zvuk. Znělo to jako šustění listí. Nebo nějaké zvíře které prolézá křovím. Rychle se rozhlédla kolem sebe. Její blond vlasy jí padaly do očí. ,,Je tam někdo?" zeptala se tázavě do tmavého lesa. Odpovědí jí byl jen smích. Byl to však jiný smích. Zněl jako smích blázna. ,,Je tam někdo?" zeptala se Adriana znovu. ,,Pojď ke mě, si dokonalá" řekl hlas z lesa. Adriana se usmála, brala to jako pochvalu. Plno mužů jí říkalo že je krásná. Byla zkrátka až noc atraktivní. ,,Tak pojď ty za mnou" řekla svůdným hlasem. Po chvíli zahlédla jak z lesa vychází postava. Adriana si chvilku myslela že to budu nějaký krásný muž, ale co uviděla před sebou ji vylekalo. Stál tam klaun. Odporný velký klaun. Adriana couvla. ,,Jsem Pennywise! Tančící klaun" uklonil se. ,,A tahle podoba mě už nebaví" řekl šeptem. ,,Co po mě chceš!" vykřikla Adriana. ,,Chceš peníze? Vem si je!" vyndala z kabelky pět dolarů a hodila je před sebe. ,,Já nechci peníze, já chci tebe" zavrčel klaun. Pak se na Adrianu vrhl. To bylo taky poslední co si Adriana Scottová pamatovala.