Just (Boy)friend {yoonmin}

I'm sorry

Týden... týden...týden... to nezvládnu.
,,Chime? Nesu ti čaj. Měl bys jít spát. Nějak si zbledl..." Řekl a přisedl si starostlivě ke mě na postel. Podal mi čaj a starostlivě se usmál. "Yoongie můžeš jít nebudu tě otravovat. Zvládnu to sám" řekl jsem a sklopil jsem zrak na zem. ,,Jiminie, Jiminie... To si vážně myslíš, že tě tu nechám? Heh, to se mě chceš už tak rychle zbavit?.." řekl a jeho úsměv mu trochu pohasl. ,,NE! To nechci Hyung jen nechci aby...aby si se nakazalil" na to mě jen pohladil na vlasech se slovy: ,,Jdi spát, dobrou Jiminie." Zmizel z pokoje. Byl jsem vyřízený takže jsem zavřel oči a nechal jsem svět představivostí a kouzel aby mě unesli ve svých spárách do jejich světa fantazie.
Po chvíli se mi podařilo usnout. Dlouho jsem nespal, proto to moje tělo ocenilo a uslo hned.

~~

Cítil jsem dotek na mé tváři, někdo mě hladil po vlasech a po tváři. Pomalu jsem otvíral oči a uviděl Giho s vystrašeným obličejem. ,,Jiminie. Konečně si vzhůru. Už jsem chtěl volat záchranku. Měl jsem strach..." V očích měl slzy. Proč si měl strach? ,,Gi? Co se stalo?" Stále mě hladil ,,Spal si skoro dva dny... V kuse... Ale musíš odpočívat. Volal jsem Hobimu ať se na tebe přijde podívat když je ten doktor. Řekl, že málo spíš a tak toho tělo využilo. Jsi i dost podvyživený měl bys  jíst víc. Říkal jsem ti to furt... a přestat jíst jenom saláty... tohle mi nedělej měl jsem strach. Jdu ti udělat čaj a donesu ti léky. Zatím najdi film." Usmál se, ruzcuchal mi vlasy a zmizel dolů. Sedl jsem si a vytáhl jsem notebook a připravil nějaký film. Za několik minut se objevil Yoongi. Sedl si ke mě podal mi prášek s čajem. Zapil jsem prášek a pustili jsem si film. Položil jsem si něj na hlavu a on mě hladil.
V půlce filmu jsem to už nevydržel a dal jsem mu pusu. Všechno bylo skvělý. Až na to, že se odtáhl se zmateným pohledem.
,,C-Co to děláš? Já... už bych měl jít. odpočívej. Jídlo máš na stole. Ahoj."

Moje slzy se drali na povrch a ja jim nechal volný průchod. Seděl jsem tam jak hrob bez mrtvého. Zničehonic si můj žaludek řekl že to jídlo půjde ven. Rozběhl jsem se na záchod a vyzvracel se. Pak jsem sáhl po mobilu a vytočil číslo šéfa.

- Pane Park... Jak se cítíte? Pan Min mě informoval o všem... Je vám lépe? Klidně si můžete vzít dva týdny volno...

-- Pane Jeon, právě se mi udělalo lépe a chtěl bych říct, že zítra už přijdu.

- jste si jistý?

--ano

- tim pádem vás rád uvidím.
Řekl vypl to.

Šel jsem si lehnout. Nastavil jsem budík a brečel. Až teď mi došlo, co se stalo s Yoongim. Si takový blbec Chime. Teď už budeš jen sám. Až budeš chodit temnými ulicemi z práce domů sám, někdo tě znásilní a ty umřeš jako ubohá děvka... Gratuluji ti Jimine.
Brečel jsem a nakonec jsem usl.
Ráno mě probudil budík. Zašel jsem si udělat ranní hygienu a vyrazil jsem do práce.

~~

Cesta byla dlouhá Chodíval jsem s Yoongim ale ten kvůli tvé blbosti s tebou už ani nepromluvi Jimine.
Šel jsem poměrně rychle až jsem konečně viděl onu budovu.

Eli~