Just (Boy)friend {yoonmin}

Your perfect body

Jedl jsem svojí snídani a najednou jsem začal pociťovat, že je něco špatně. Rozbolela mě hlava a já si chtěl jít pro nějaký prášek. Sotva jsem ale vstal, tak se mi hlava zamotala a já začal pociťovat jak se moje snídaně snaží dostat zpátky na povrch.

Rozběhl jsem se do koupelny a nedbal na to, že je obsazeno. Gi se na mě jen  podíval ze sprchového kouta a já už jen slyšel jak se vypnula voda. Mezitím už moje snídaně vycházela ven směrem do záchodu. Po tváři mi unikla jedna neposedná slza. Z půlky kvůli tomu, že zvracení prostě není příjemné a z té druhé, že jsem nechtěl aby mě tak Gi viděl. Musím mu připadat nechutný.

Najednou jsem jsem ucítil dotek na mých zádech a následně i na mé tváři, když mi Yoongiho ruka setřela slzu.
Nic neříkal. Jen se na mě starostlivě díval. Nebyl jsem schopný se mu podívat do očí. Vlastně jsem se na něj nemohl dívat vůbec, protože jsem zčervenal už jen nad tím, když jsem periferním viděním zaregistroval že vedle mě klečí jen v ručníku obnotaném kolem jeho pasu.

,,Minnie~ jsi úplně rudý, ukaž." Promluvil na mě a na čelo mi položil hřbet jeho ruky. ,,Chime celý hoříš pojď." Jo, jen ať si myslí že jsem rudý kvůli tomu. Já vím svoje.

Než jsem se nadál, byl jsem u Yoongiho v náručí a byl jsem přilepený na jeho sněhobílé a bezchybné kůži. Neměl jsem sílu něco namítat, a vlastně jsem ani nechtěl. Dokud mi jeho doteky bude takhle obdarovávat sám, nemám s tím problém. Sice mě mrzí, že s ním nemůžu dělat i něco víc, ale dokud se mi nepodaří Yoongiho city trochu pozměnit, se zpokojím i s tímhle málem co mám. Hlavně, že ho mám...

Položil mě na moji postel. ,,Zavolám do tvojí i mojí práce že dneska nemůžeme přijít. Ty nikam nejdeš protože si nemocný, a já... se o tebe postarám." Zářivě se na mě usmál a mezi tím co mluvil už naťukal číslo na mobilu, kterýže už měl u ucha a vyzváněl.
,,Yongi hyung, to nemusíš. Já... nejsem na tom tak špatně a ty do práce jít taky musíš..."
,,V tomhle stavu tancovat určitě nebudeš, a oni to tam beze mě taky zvládnou." Udělal jsem na něj uražený pohled pohled a on už mluvil s mým nadřízeným ze nemůžu přijít a mezi tím na mě dělal srandovní obličeje. Musel jsem se pousmát. Nejradši bych ho celého spapal jak je roztomilý. Chtěl jsem ale být sám. Chtěl jsem být zároveň s ním ale zároveň taky ne. V jeho přítomnosti jsem se cítil tak úžasně ale zároveň tak smutně protože ho nemůžu mít tak, jak ho chci mít. 

Mluvil do telefonu a já jsem nenápadné sledoval jeho tělo, které mi vystavoval jen v ručniku. Musel jsem si skousnout ret. Tak dokonalý...

Když na mě Gi znova pohlédnul, rychle jsem odvrátil zrak. Naštěstí si ničeho nevšimnul.

,,Všechno je zařízené a oba máme týden volno. Tak, chvíli vydrž. Jdu se obléct a hned se ti budu věnovat."
Nestihl jsem ani zareagovat a už zmizel z mého pokoje.

Týden? To nemám šanci v klidu zvládnout...

Kim_Sabi_92