Just (Boy)friend {yoonmin}

Why?

Nemohl jsem se vůbec soustředit. Jak bych taky mohl? Neustále jsem si pletl kroky v choreogryfii a vůbec. Byl jsem prostě mimo. Nedivil bych se kdyby mě vyhodili a do našeho vystoupení dali místo mě toho... jak se vlastně jmenuje... Sehuna?

Myslel jsem jen na to, že v téhle budově, je i on.
Já se tu jakožto tanečník dřu, zatímco Yoongi si sedí někde v kanceláři a skládá si tam ty svoje písničky. Kéž by je psal pro mě...

*

Konečně. I když jsem toho dneska moc neudělal, jsem neskutečně unavený. Mám svou práci rád. Baví mě to. Ale dnes jsem nemohl mojí mysl osvobodit od něj.

Když jsem odcházel domů, už se začalo ztmívat. Touhle cestou nechodí moc lidí a je to tu ponekud moc... prostě moc. Vždycky jsem tudy chodíval s Yoongim ale teď, když jsem to asi jaksi všechno pokazil, mi nezbývá nic jiného než se tu bát sám.

Naproti mě se začali rýsovat dvě osoby. Nejdřív mě trochu pohltila panika. No jo Jimine. Ty musíš být vždycky taková třasprdel. Uslyšel jsem ale smích. Snažil jsem se na osoby více zaostřit. Podařilo se mi to až ve chvíli když už byly blízko mě a zpozorovali mě. Ztuhl jsem když jsem se najednou díval do očí přímo Yoongimu. Kdo je ta osoba vedle něj? A-a proč se sakra drží za ruce?! Oh... takže on na tom teda byl stejně. Myslím teda s orientací. Ale já byl jediný kdo tu k němu cítil víc než jen pouhé přátelství.

Ti dva se přede mnou zastavili a já ublížení koukal Gimu do očí. Yoongim najednou prolomil ticho a suše řekl...
,,Ahoj Jimine." Pozdrav jsem mu neoplatil. Jen jsem se podíval na osobu vedle něj a skenoval ji pohledem. ,,Ach, promiň. Tohle je Taehyung, můj přítel." Srce mi prestalo tlouct. O-on se mi tady snad vysmívá? Proč je jeho hlas tak zlý. Nemusel mě taky milovat, ale proč je ke mě tak krutý když už ví co k němu cítim...

Tae tam celou dobu stál velice nervózně. Bylo vidět že ví že je něco špatně a taky šlo vidět že už chce co nejrychleji pryč. ,,Taehyungie, tohle je Jimin. Můj... známý." Co to řekl? Známý?! Tak tohle už nešlo a po tváři se mi zacali kutalet slzy které nebylo možné zadržet. ,,Y-yoon-gi" vykoktal jsem téměř neslyšně. On na mě jen neutrálně koukal. Už jsem to nevydržel. Propukl jsem v hysterický pláč. Ještě předtím se mi ale podařilo od toho "krásného" párečku utéct.

Běžel jsem těmi tmavými ulicemi a jen brečel. Už jsem jen chtěl být doma svalit se do postele a v klidu tam umřít žalem. Ve svém spěchu jsem ale do někoho vrazil. Chtěl jsem se mu omluvit ale to už jsem byl zatlačený v nějaké tmavé a špinavé uličce na zdi.
,,C-co po mě chceš?" Řekl jsem slabě a vystrašeně. ,,Jeon Jungkook. Moje jméno. Zapamatuj si ho. Je to to poslední co kdy uslyšíš. Když teda nebudu počítat naše vzdychy." Řekl a prisál se mi na rty.

Kim_Sabi_92