Just (Boy)friend {yoonmin}

What if...

Celou tu dobu, než jsme se vrátili domů jsem se cítil úžasně. Yoongi mě dokázal rozptýlit a já tak nemyslel na to, jak mě celého pohlcuje smutek.

Až jsem se ale ocitl sám v koupelně a Yoongi mi nechal soukromí na to abych si mohl dopřát každodenní hygienu, tak to na mě zase spadlo.
Koukal jsem se před sebe do velkého zrcadla a přemýšlel. Mírně jsem se dotknul svých rtů.
Kéž by tyto rty byly opečovávány od osoby kterou miluju. Kterou miluju už tak dlouho...
Přivřel jsem oči a jemně jsem se dotkl svého krku. Jaké by to asi bylo, kdyby mi tu zanechal i pár značek aby všichni věděli, že jsem jen jeho?
Po tváři se mi začala kutálet jedna neposedná slza za druhou. Jaké by to bylo, kdyby si mi ty, Min Yoongi, postupně z tváře slíbal všechny moje slzičky a při tom by jsi mi do ouška šeptal jak moc mě miluješ?
,,Nic z toho se ale nikdy nestane." Promluvil jsem na osobu která se na mě koukala ze zrcadla. Mluvil jsem sám na sebe.
,,On-on... myslí si, myslí si, že to, co si mu řekl byl jenom.... vtip" Poslední slovo jsem ze sebe s opovržení vyplivl a propukl jsem v hysterický pláč a svalil se na zem. Proč je to pro mě tak těžké? Proč se přes to nemůžu jednoduše přenést a cítit se v jeho přítomnosti jen jako jeho kamarád? Proč?

,,Chime! Co tam tak dlouho děláš?!" Ozvalo se nejspíš z mého pokoje, protože jeho hlas byl velmi málo slyšet. Zhluboka jsem se nadechl.
,,Z-za chvíli příjdu! Ještě-" Musel jsem se znova zhluboka nadechnout aby mi neunikl další vzlyk. ,,Ještě chvíli počkej!" Dál už jsem nic neslyšel a přemohl jsem vstát a alespoň trochu se rozptýlit a hlavně uklidnit, do sprchy. Yoongi nesmí poznat že jsem plakal. Nedal by mi pokoj...

Nemysli na to, nemysli, nemysli, NEMYSLI! Já, chovám se jak nějaká holčička posedlá nějakým zpvěvákem která si říká a ví, že ho nikdy nebude mít. Brečím tu jak nějaká holka. Jimine! Vzpamatuj se. Ber to takhle. Alespoň s ním můžeš být. Sice ne tak, jak by si chtěl ty, ale můžeš.

        *

V mém oblečením na spaní a vlhkými vlasy jsem přišel do mého pokoji kde seděl Yoongi se sluchátky v uších. Hned jak si mě všimnul, se sluchátek zbavil a přiskočil ke mě.
,,No konečně! Už jsem si myslel, že ses mi utopil!" Zářivě se na mě usmál a prohrábl mi moje vlasy. Nic jsem mu neřekl a jen jsem s rumělcem na tvářích skočil do postele. Prosím... že si toho nevšimnul?
,,To ani nepočkáš na mě?" Řekl a přeskočil si ke mě do postele. Až teď jsem si všimnul že už je převlečený a jeho noční úbor obsahuje jen volné bílé tricko a až ďábelsky upnuté boxerky. Jimine Juniore, teď ne!
Na sucho jsem polkl když si vlezl za mnou pod peřinu. Yoongie! Tohle mi nedělej...
,,Chime, jseš nějaký smutný. Řekni, je v tom nějaká holka?" Trochu jsem se nad jeho uvažováním uchechtl.
,,Jo, i tak se to dá říct." Zamumlal jsem spíše pro sebe.
,,No-" zívl si a zavřel oči. ,,Když budeš chtít, můžem si o tom klidně promluvit." Nemůžeme... Smutně jsem se usmál a mírně přikývl. Bylo to ale zbytečné protože on už spokojeně oddechoval a nevnímal realitu, protože se ponořil do říše snů. A já se ho rozhodl následovat. Teď odcházím tam, kde se ve své fantazii nemusím krotit. Jdu si nechat zdát o Min Yoongim...

Kim_Sabi_92