Vánoce? Ten poslední problém✔️

Part 7.

Harry se na něj nadějně podíval, když se Louis lehce pousmál. Louis se potom hned na to zamračil. „Jako vážně to říkáš? Myslíš si, že potom všem ti skočím do náruče?" vyjekl Louis a postavil se. Byl hodně naštvaný. „Já se snažím jak kretén a ty ani nejsi schopný třeba dorazit a potom mě i urazíš?" Ječel Louis na celý barák. Harry se zamračil. „Myslíš, že je to jen moje vina? Třeba to, že jsme měli odjed na víkend pryč a ty jdeš do práce? Nebo naplánoval jsem nám hezký večer a ty mi ani nedáš vědět, že nepřijdeš? Ne zase to není jen moje chyba, že se náš vztah rozpadá." Dupl si Harry a podíval se na Louise, který byl celý červený z toho, jak byl naštvaný.

„Je to moje práce Harry! To, že jdu na sál nemůžu ovlivnit." Harry se k němu postavil. „Ale ano mohl, máš tolik kolegů, ale volají jen tobě, protože ty hned utíkáš. Nebo si prohodíš s každým směnu, protože jsi moc laskavý. Ale myslíš i někdy na nás? Přijdeš z práce a jsi unavený. Co náš sexuální život? Nemluvím teď, protože jsme spali od děleně ale od léta jsme spolu spali tak pětkrát? Kurva víš jak mi bylo když jsem si musel honit? Strašně protože mi žijeme jen jako spolubydlící ne manželé." Řekl Harry. Louis se k němu přiblížil. „Proč si mi nic neřekl a nechal to zajít tak daleko hmm?" vykřikl mu do obličeje. „Že já? Slyšíš, co říkáš Louisi? Svádíš to všechno na mně. Ano nebyl jsem dokonalý manžel, ale omluvil jsem se ti a neříkej, že jsem se nesnažil. To, že si oblékneš prádlo nebo připravíš večeři. Je maličkost. Měl jsi za mnou přijít a pohádat se. Vyřešit to. Vše mi říct." Vyjekl Harry. „A já měl udělat to samé." Řekl už klidněji.

„Jednou jsem se o to pokusil, ale skončilo to hádkou o naší dovolené!" Harry se zase zamračil. „Jo myslíš dovolenou, jak jsem tě chtěl překvapit? Zařídil ti v práci volno a ty jsi na mě křičel, jak jsem to mohl udělat a vrazil mi facku, protože jsem do zdi hodil sváteční talíř?" zvedl obočí. Louis už zavrčel. „Kurva musíš mi to připomínat pořád a já házel potom taky tak co?! Dáš mi taky?" Harry zvedl obočí. „Myslí, že bych ti dokázal vrazit?" šeptl Harry. Louis najednou zněžněl. „Ne Harry." Pokroutil hlavou. „Takže co teď?" šeptl potichu. „Možná bychom si měli přestat vše vyčítat zkusit najít nějaké kompromisy." Harry se uchechtl. „Jo to bychom měli, ale ty bys měl omezit práci." Řekl jasně Harry. „A ty bys měl ukočírovat svoje chování a vrátit se ke mně do ložnice." Harry zvedl obočí. „Ale zajdeš si k lékaři. Začal si hrozně chrápat." Louis se prohlédl. „Cože? Já nechrápu." Řekl lehce naštvaně. „Ne? Tak já tě večer natočím."

Louis uraženě vstal. „Nechrápu!" řekl nástavně a s tím s zavřel v ložnici. Harry věděl, že teď by nemělo cenu s ním mluvit. Proto se na d jeho dětinským chováním zasmál. Harry vymyslel, že až do konce svátků pojedou na chatu.

Louis vyšel z pokoje. „Proto si začal spát jinde?" šeptl potichu Louis, když přišel za Harrym. „Taky si začal kopat. Nechápu. Dřív jsi spal jak miminko." Zasmál se Harry a Louis zčervenal. „Mám nápad. Musíme být sami. Odjedeme na chatu. Mám známého, který" Ale louis ho přerušil. „Musím do nemocnice." Řekl potichu. „Buď si to zařídíš, nebo to jsou opravdu naše poslední vánoce." S tím Harry odešel.

Louis nad tím hodně dlouho přemýšlel. Má to cenu? Bude se takhle Harry snažit dál? Bude dobrý manžel? Byl vždy dobrý manžel, třeba má pravdu. Nebo co když ne? Louis vzal telefon a vytočil vrchní sestru. Domluvil si volno. Vešel za Harrym do ložnice. Jenomže Harry si tam právě honil u jejich domácího videa. Louis zčervenal a potom se ušklíbl, přešel k němu. Políbil ho na rty.

Potom zažili takovou noc co měsíce ne.