Holka na roztrhání

Nový byt

Sára zastavila před černobílou budovou se skleňenými balkóny a třemi patry. Když jsme vystoupily, vytáhly jsme zezadu moje kufry a vydaly se směrem ke vstupním dveřím. Byly jsme se sem podívat už před nastěhováním, ale mně až teď došlo, že tohle je od této chvíle něco, co budu vídat pořád.

Sára otevřela branku a když jsem jí opatrně zavřela, uslyšela jsem z balkónu nějaký hlas, volající na moji kamarádku.

"Dobrý den! Vy jste ti noví vlastníci toho bytu pod námi?" ozvala se dívka z druhého patra.

"Ano, moc nás těší." odpověděla Sára pohotově. Když pohled té holky spočinul na mně jen jsem nenápadně zamávala.

Moje kamarádka nedočkavě odemkla dům a nechala mě vejít první.

V přízemí se z toho, co si pomatuji nacházely troje dveře. Nejsem si jistá, ale myslím že první vedly do hromadné 'kočárkárny', kam se kočárky vlastně ani nedávaly...spíše kola, velké krabice, lyže a jiné věci, co se vám po schodišti tam a zpátky nosit nechce. Druhé měly údajně ukrývat kotelnu, odkud se roznášelo teplo do celého domu. No a třetí byly od pojistek. Sice mi zezačátku přišlo divné mít jedny dveře jen na pojistky, ale prý je to kvůli bezpečnosti.

Sára se rázným krokem vydala ke schodišti. Já se za ní se svým nákladem a fyzičkou trmácela snad půl hodiny. Naštěstí jsme ale bydlely v prvním patře, což se mi náramně hodilo.

V každém poschodí byly jen dvoje dveře na každé straně. Byty tu byly docela velké. Náš byl ten nalevo.

Po chvíli prohlížení jsem si všimla, že na mě hnědovláska upírala vyzívavý pohled a já se musela ušklíbnout. Měla jsem chuť pro ni sváchlně zpomalit, ale i já se na náš nový byt těšila.

"Připravená?"

"Připravená."

Sára opatrně otočila klíčem v zámku a otevřela dveře. Ano, jsme naprosto normální a proto jsme začaly řvát a skákat tak deset metrů vysoko. Tyvole, vsadila bych se, že nás po tomhle vyhodí.

Dotáhla jsem svoje věci do dveří. S hlasitým heknutím jsem svůj kufr odložila na podlahu. Fakt netušim, jak jsem s tím vyšla schody.

Sice jsem to tu už viděla, ale velikost tohohle bytu mě vážně nepřestala udivovat. A nájem i s nábytkem byl na něco takového nic. A já tu teď budu bydlet. Aaaaaaaa!

Když přijdete je zde malá chodbička, která ale není vůbec vybavená. Máme v plánu zajet do IKEY, takže to tu asi pěkně zaplníme. Je tak metr na dva a není tu ani botník. Chodba je sklem polovičně oddělena od obýváku, ke kterému se musí obcházet. Přímo naproti chodbě je stěna na které jsou dveře do koupelny a na záchod. V obýváku je jedna dost velká televize která je přilepena na skle (no krása tady zezadu), bílá pohovka a na zemi chlupatý koberec který z části zakrývá skleněný stolek. Koupelna je docela malá. Je to spíš koupelnička než koupelna. Jedna komoda do které je umýstěno umyvadlo a nad tím vším se tyčí velké zrcadlo od skříňky až ke stropu. Vana, která je oddělená závěsem má na stěně připevněnou hlaveň od sprchy. Sice to není nějak krásný, ale stejně to z půlky zakryjeme závěsem s mořem a palmami. Hezčí vzor na látku jsem snad ještě neviděla. Záchod byl ve vedlejší místnosti.....myslím že bližší popis fakt nikdo nepotřebujete. No, ale tahle stěna není tak velká aby se dotýkala té s dveřmi do našich pokojů. Nevim jakej stylista to udělal, ale na dvoumetrový volný místo nacpal jeden malej květináč. To by snad taky mohla naše milovaná IKEA vyřešit. Ještě je tu kuchyň. Ta je vlastně velká místnost spojená s obývákem. Dřez, lednička s mrazákem a hodně skříněk které skrývaly různé blbosti jako vysunovací koš, vystřelovací šuplíky atd. Kus od mé oblíbené květinky byly dveře do mého pokoje.

Zarovnané bíle dveře. Na mě moc jednoduché, takže tu mám plakáty, které přes ně přelepím. Už jsem se vybavila. Sářin pokoj má vchod přímo u ledničky, což se zrovna jí přesně hodí. Tak trochu chodí na půlnoční svačinky.

Popadla jsem svoje zavazadla a odnesla všechno do mého pokoje, kde jsem se začala přehrabovat v kufru a vybalovat.

Začala jsem své plakáty připínat na dveře a za chvilku byly obě strany hotové. Ještě jsem si naposled překontrolovala svoje umělecké dílo a pokračovala. V rohu pokoje stála velká postel s nočním stolkem. Vedle dveří stála obrovská skříň, před kterou ležel růžový kobereček. Na druhé straně byla menší komoda. Do té jsem hned rozložila svoje věci na malování, kterých málo fakt nebylo. Byla jsem ráda že stačila. Na poslední stěně byla knihovna u které byla menší ZASE růžová pohovka.         
Uklidila jsem oblečení, kosmetickou taštičku dala do koupelny, boty do chodby a všem nespočeteným věcem taky přiřadila místo. Knihy jsem narovnala do knihovny a pyšně se rozhlédla kolem sebe. Všechno krásně uklizené. Najednou se ozvala hlasitá rána. Leknutím jsem sebou trhla. Jedna kniha se totiž zřítila z knihovny. Natáhla jsem se a zvedla jsem ji ze země. Z předešlého plánu vrátit
ji zpět sešlo a já začala zaujatě listovat.

Kniha totiž nebyla moje.

Posadila jsem se na čerstvě ustlanou postel. Začetla jsem se a z mé soustředěnosti mě vytrhla až Sára, ťukající na mé dveře.

"Můžu dál?" ozvalo se ode dveří.