Holka na roztrhání

Kniha

"Nemůžu najít jednu knížku, nenašla jsi ji?" vstoupila do mého pokoje Sára a začala se rozhlížet. Jo, to bude důvod té 'záhadné' knihy.

"Neříkej mi, že takhle sis uklidila ty..." neodpustila si poznámku. Je ale pravda, že já nejsem zrovna pořádný člověk. Sedla si ke mně na postel a já se zhoupla. Šťouchla jsem ji do ramene za její hnusnou poznámku. Ona si toho ale nijak nevšímala. Pohled ji padl na knížku co jsem před chvílí zaklapla.

"Jo to bude ona. Našla jsem ji tady v moji krabici s knihami. Asi jsme to nějak proházely když se v tom autě vysypaly." Obě jsme rozesmály a já moji kamarádce vrátila knihu. Proč jsme se smály? To fakt nevim...

"Bude autogramiáda. Nechtěla bys se mnou? Nechci tam sama. Bude asi čtyř hodinová fronta. Kdybys chtěla na Čerňáku měli předevčírem ještě asi padesát kopií." řekla hnědovláska upírající zrak na knihu, kterou jsem ji podala.

"Klidně. Jestli fakt chceš. Kdy to bude?" zeptala jsem se Sáry.

"Zítra na Václaváku. Od pěti nebo nějak tak. Já se ti ještě podívám." řekla Sára a spokojeně odešla do svého pokoje. Já se zatím usadila v posteli a zapla mobil. Za několik minut zaťukala znovu.

"Dále," řekla jsem spíš abych prolomila ticho než abych ji pustila. Sára otevřela dveře a vrhla na mě 'naštvaný' pohled.

"Takhle chceš trávit náš první den bez otravnejch rodičů? V novym bytě? Na mobilu zachumlaná pod peřinou? No sorry, ale tak jsem si život s tebou nepředstavovala. Zvedni tu svojí línou prdel a pojď do obýváku." Celkem zmateně jsem se zvedla a následovala jsem Sáru z mého pokoje. V obýváku byl jak už jsem říkala kobereček, gauč a skleněný stolek na kterém teď nově stálo i nějaké víno nebo co, ale při bližším prozkoumání jsem zjistila, že to bylo jenom nějaký pochybný dětský šampaňský. Laky na nehty, CD a nějaký masky na obličej. To je naše specialita, protože i přes množství masek, který jsme zkoušely, ani jedna nedopadla dobře. Buď se všechno rozprsklo na zem, nebo to bylo prošlý dřív než jsme si na to udělaly čas a nejčastěji jsme patlaly málo nebo moc.

Doběhla jsem si do pokoje pro svoji sbírku laků na nehty a chipsy, které jsem měla schované na horší časy. Po chvíli jsem došla zpět, kde se Sára pokoušela zapnout televizi. Dostala jsem totální výtlem a moje kamarádka na mě jen podrážděně hleděla.
"Nechci ti do toho kecat....ovladač leží támhle, ale jak chceš...." řekla jsem Sáře, která pak obrátila oči v sloup a došla si pro něj. Vzala jsem ještě v kuchyni misku na chipsy a skleničky na naše 'kvalitní' pití. Vše jsem rozložila na stůl a usadila se.

Byl to úžasný večer. Viděly jsme nový díl Game of Thrones, chovaly jsme se jako největší krávy a pomlouvaly jsme snad všechny lidi pod sluncem.

"Musíme zkusit ty masky!" ozvala se za mnou Sára která je pravě přinášela z kuchyně, kam jsme všechno odkládaly abychom tu měly trochu místo.

"Tak mi přečti to použití." řekla jsem směrem k Sáře, která zaujatě hleděla na přebal.

"Death sea mask, peel of.
Navlhčete. Naneste. Nechte 30 min působit. Umyjte a užijte si pocit dokonale čisté pleti.....počkat co? WTF!"

"Bože Sáro, dej mi to!" vytrhla jsem jí přebal s maskou z ruky. Ono to tam ale vážně bylo napsaný. To je jiná kvalitka tohleto.

Po našem profesionálním napatlání na obličeje to šíleně pálilo. Já myslela že chcípnu.

"To pálííí!!!" Slyšela jsem vedle sebe splašenou Sáru, která začal běhat po bytě a ovívat si svůj zkrášlený obličej s nějakou podivnou bílou tekutinou co byla v krabičce.

"Klid. Ti to dezinfikuje tvůj hnusnej face. Až to skončí, budeš krásná, čistá a vyživená!" mluvila jsem na ni co nejklidněji, aby to vypadalo že mě to vůbec nepálí. Moje kamarádka se u mě na chvilku zastavila a jen si ovívala svůj obličej.

"Už je to lepší. Celkem to zaschlo."

"Fakt? Noooo....." začala jsem napodobovat Sářin zběsilý záchvat. Ta se mi jenom smála a i já se nemohla přestat tlemit. Kdyby nás někdo viděl. No, nechci vědět co by si o nás myslel.

Po chvíli jsem se zastavila. Poté co jsme se přestaly smát, jsme si sedly jsme si zpátky na pohovku a zaply televizi, kde běžela nějaká strašná kravina na Barrandově nebo jak se to jmenuje. Nějaká ženská byla soudkyně,'soudila dva 'jůtůbery' a bylo to faaakt hodně 'přesný'.

Když jsme si ten hnus sundaly z obličejů, obě jsme si dost oddychly. Pustily jsme si ještě nějakej romantickej film, což byla asi spíš komedie, ale nám to moc nevadilo. Když to skončilo, bylo asi pět ráno, a my jsme šly do svých pokojů.

Poté co jsem si lehla do postele, jsem se ještě podívala na hodiny. 5:47 AM. Byla jsem šťastná a s tou myšlenkou jsem i usnula