Deník malé rebelky

#5#

Nemohla jsem sedět vedle něj jen tak v klidu, pořád jsem sebou vrtěla či jinak vyjadřovala svůj stres.

,,Klid," šeptl směrem ke mně a já zmateně otočila hlavu k němu.
Poznal to?
Zpanikařila jsem kvůli jeho očím a dechu, tak jsem se jen křivě usmála.
Zdál se být tak...klidný a uvolněný. Ale takovým zvláštním způsobem.
Zbytek hodiny s třídním jsme mlčky vedle sebe seděli.
Ani jeden pohled, ani jedno slovo.

Zazvonilo na přestávku. ,,Za deset minut jsem tu. Nikam neutíkejte, ještě vám chci něco sdělit," prozatímně se s námi rozloučil náš třídní.

,,A ty jsi?" Začal zcela v klidu Jim, jako bychom se znali od dětství. Nepochopila jsem otázku a tak jsem pouze nahnula hlavu na stranu. ,,Tvé jméno," upřesnil.

A teď je řada na tobě. Musíš k němu promluvit, mé vědomí mi oznámilo to, na co jsem přišla i bez něj.

,,Christine," vydala jsem ze sebe a snažila se znít úplně normálně. ,,Christine Smoke, ale pro tebe Christ."

,,To je milý," uchechtl se.

,,Všichni mí kamarádi mi říkají Christ," upřesnila jsem, aby si moc nemyslel a přitom jsem lhostejně pokrčila rameny.

,,Takže jsme jako kamarádi, jo?" Já se kousla do spodního rtu. Co jsem to proboha řekla?! Já jsem fakt tak nemožná...

Zasměju se. Zase poznal, že jsem v rozpacích. ,,Ale jinak, máš mega hustý příjmení!" Zněl, jakoby se mu fakt líbilo.

Jen jsem přikývla. Vím, že je super.

Chvíli bylo ticho, takové to trapné, mně to však nevadilo. Jemu zřejmě ano.
,,Zbytek třídy je divný," šeptl směrem ke mně. Všichni do jednoho na nás civěli, jak si spolu povídáme.

Tomu jsem se musela krátce zasmát a on se přidal. Takový krásný duet. ,,Nesnáším svou třídu."
Teď už museli být všichni úplně vedle.

,,Takže i mě?" Pokrčil spodní ret a já se uchechtla. Zakroutila jsem hlavou na nesouhlas.
Proboha! Až teď jsem si to uvědomila! Co si o mně asi tak myslí?! Měla bych vždy nejdřív myslet a pak až konat. Právě jsem naznačila, že proti němu nic nemám...naopak.

,,Je s tebou prdel," zazubil se. Opět poznal, že mě zahnal do kouta. Jak to dělá? Nebo to jsem tak neschopná i ve skrývání svých pocitů?

To je den...

,,Hraješ si na rebelku?" Položil mi levou ruku na mé pravé stehno.

Napřímila jsem se. ,,Ne, nehraju. Jsem rebelka," poslední dvě slova jsem zdůraznila.

Zakroutil hlavou a rozesmál se. Ruku stáhl k sobě. Jak se mi ulevilo, úplně mi spadl kámen ze srdce.

,,Ne, nejsi. Poznám to. Ale chtěla bys být," zamračila jsem se na nesouhlas, ,,ožrala ses někdy? Hulilas někdy?" Házel na mě jednu otázku za druhou a já cítila, že se začínám červenat.

,,Červenáš se," řekl pobaveně. ,,Ale nevím, jestli kvůli mé přítomnosti, nebo protože jsi ani jednu z těch věcí nazažila. Ani jednu?"
/
/
/
/
/
Vítám vás, lidi! Pátá kapitolka je za námi a jsem moc ráda, že tohle aspoň někdo čte.💖

První rozhovor máme za sebou a začíná to jiskřit! Jim vypadá, že si moc myslí, ale je to fajn kluk. Věřte mi.. xdd
Jak se vám díl zamlouvá? Jestli máte nějaké dotazy či připomínky, neváhejte mi písnout! Může to být k příběhu, ale klidně i na mou osobu.

Budu ráda za vaše názory, zajímají mě. Jinak děkuji za přečtení a votes.

❤♥❤