Deník malé rebelky

#29#

Vypadalo to, že to má Christ ještě na dlouho, takže se mi dostalo odhodlání přečíst její deníček od začátku až do konce. Ano, já vím, není to pěkný, ale taky není pěkný nechat návštěvu samotnou v uzavřené místnosti bez žádného odreagování. Ne?

1.září 2020
neděle

Nazdárek kašpárek, :))
mé jméno je Christine Smoke (vím, fakt hustý příjmení) a je mi zatím 13 let. Zítra nastupuju do osmé třídy a ne, ještě nevím, jak budu pokračovat ve studiu. Jsem hodně tvrdohlavá a soběstačná osoba. Taky jsem hádavý typ.
Tak, povahu bychom měli. Teď vzhled. Jsem poměrně vysoké, štíhlé postavy. Za posledních měsíců se mi dostavily ženské rysy - prsa, boky... - za což jsem ráda. Teď vypadám starší než ve skutečnosti jsem. Své sytě modré vlasy nosím většinou volně rozpuštěné nebo stažené do drdolu, ale nebojím se experimentovat s účesy. Nejčastěji na mé osobě postřehnete temně černou barvu, když ne, tak většinou krvavě rudou, čistě bílou či myší šedou.

Hmm...ještě něco? Tak možná bych dodala, že VŽDY sedím v poslední lavici a vedle mě držím pokaždé místo svému batohu. Na svůj život si stěžuju pouze výjimečně..emm..no..tak někdy..občas..často..kdykoliv je příležitost, tak se jí chytnu. Samozřejmě že i občas brečím, ale to neznamená, že pokaždé. Každý si občas pobrečí... A když je mi do pláče, snažím se, aby to nikdo jiný nepostřehl. No jo, to jsem já...

Škola? Z předmětů mám asi nejradši sloh, což z mého vyjadřování lze pochopit. Tak jako asi každé normální dítě/puberťák se netěším. Ehmm..já napsala, že jsem normální? Sorry, omyl. Já právě že NEJSEM normalní. :D Ani mi to nějak nevadí. Zvykla jsem si.

Shrnu to. Jsem třináctiletá rebelka s nenormální a potrhlou povahou. (Když jsem ve své kůži, jsem fakt hráblá.)
Ano, to jsem celá já. Na dalších stránkách tohoto deníku budou nejlepší, nejhorší...zkrátka nejzajímavější úryvky z mého docela zatím posranýho života.
Varuju Tě, milý čtenáři, fakt nejsem normální, takže se pak nediv, když zde bude nějaká čudná kravina. :3 i když doufám, že TOHLE budu držet v rukách POUZE JÁ!

----

Začíná to velice zajímavě. A abych nezapomněl, moje ruky jsou tvoje ruky, Christine, takže jsi to zřejmě držela jen ve svých rukou, neboj.

----

2.září 2020
pondělí

A je to tady. Škola. Nachystala jsem se a za chvíli už opustím svůj barák. Vůbec se mi tam nechce. Opět budu přežívat ze dne na den. =_= Dám vědět, když se vrátím domů.

Zase doma

Wau! Tak tohle jsem vážně nečekala! Bude to na dlouho, takže už bych měla začít.
Mám novýho spolužáka. To by ještě šlo, jen by nemohl být tak sexy a cute zároveň. Jmenuje se Jim Redblood a je mu patnáct, takže propadl. Jak už jsem psala, jeho vzhled mě fascinoval. Je to rebel, stejně jako já. Aby toho ještě nebylo málo, sedl si ke mně do lavice, přestože ta židle byla obsazená - můj vak. :D
O přestávce jsme si pokecali a já byla v sedmém nebi. Vyprovodil mě i domů, no ne tak úplně vyprovodil. Spíš bydlíme kousek od sebe, tak jsme šli spolu. Na závěr dne mi pověděl, že mi to sluší. Já..byla jsem zmatená. Od začátku jsem se s ním cítila tak..jinak. Tak zvláštně. Jen mě pak zarazilo, co řekl. Cituji: "Jen si nemysli, že tě nabaluju, to v žádném případě. Ale tyhle věci holkám moc často neříkám, tak si toho važ."
Ještě teď všechny mé mozkové buňky zmateně cupitají a snaží se přijít na to, co se vlastně dnes stalo. Stále si to dokola přemítám. Co tím myslel?
Zamilovala jsem se snad? Nevím, co je to láska, ale už bych to mohla vědět.