Deník malé rebelky

#20#

Hned na první hodinu jsme měli učitele, který nás před jedním dnem načapal při činu. To mi na celý den strašně moc zvedlo náladu. Jen co jsem ho zahlédla, obrátila jsem oči v sloup. A Jimovi to zřejmě přišlo strašně vtipné.

,,Jime, Christ," oslovil nás jen co došel k učitelskému stolu. ,,To jsem rád, že vás vidím. Že jste se na to nevykvákli." Měla jsem co dělat, abych tam nevybuchla smíchy kvůli jeho zvláštnímu slovníku. Jim na tom byl podobně.

Celou hodinu jsem nedávala pozor, ale už jsme si nedopisovali. Nechtěla jsem provokovat hada bosou nohou a pak obdržet ještě delší trest.

Po šesté hodině, která pro dnešek znamenala konec výuky, jsme se s Jimem přesunuli ke kabinetu námi tak nenáviděného pedagoga.

Já jsem hrdinsky zaklepala, a aniž by nám někdo otevřel, uslyšela jsem mužský hlas, který od této chvíle budu muset dlouhou chvíli poslouchat. Za námi se totiž tyčila obtloustlá postava postaršího chlápka.

,,Pojďte za mnou, ukážu vám náčiní a jak se s tím zachází," pokynul nám starostlivě rukou, protože strach, že něco uděláme špatně, z něj přímo zářil.
Poslušně jsme ho bez vedlejších komentářů následovali.

,,Takže," začal svůj proslov, když jsme prošli celou budovu školy a zastavili jsme se na úplném konci. ,,Tady máte nějaké kartáče a další věci," postupně nám představil všechny ty odporné věci, co jsem v životě nedržela v rukou, ,,a přesuneme se na toalety, kde strávíte několik desítek drahocenných minut svého života," pronesl ironicky.

,,Po-po-počkat. Co-cože?" zakoktala jsem se znechuceně. ,,My jakože budem čistit-"
,,Hajzly," doplnil mě Jim sklesle a pobaveně zároveň.

Učitel odešel neznámo kam a a my s Jimem už přes půl hodiny klečíme na pánských toaletách a drhneme jako o život. Ještě nás čekají dámské a učitelské. To všechno z prvního patra, v druhém už to provedla uklízečka.
Nic tak ponižujícího jsem v životě ještě nedělala!
V tom Jim vytáhl mobil a já si poprvé všimnu, že je to černý Huawei. Věnuji mu takový ten pohled co děláš, ty vole? a Jim jakoby mi četl myšlenky.

,,Musíme to dát na Insta přece! Kdo ví, kdy se nám další taková příležitost naskytne. Možná už nikdy!" básní o tom tak nadšeně, že ho takhle ani nepoznávám. On se za to jakože nestydí? A ještě se tím chce chlubit? Asi si nejsme zas tak podobní.

A to, že jsem se zamyslela, byla obrovská chyba. Blesklo na mě světlo a už byl můj zamýšlený výraz zpečetěn navždy. Nad jeho dětinskostí jsem jen zakroutila hlavou. Na Insta však naštěstí dal pouze druhou povedenější fotku, na které se dokonce směju. V levé ruce držím starý kartáč a po mé pravici klečí Jim s bláznivým výrazem na obličeji.

Čištění v dalších dvou místnostech jsme nedělali tak pečlivě, ale zase nejde říct, že bychom to odflákli. Náhodou jsme se snažili do posledního milimetru.

A přesně v tu chvíli se ve dveřích záhadně zjevil ten ďábel, co nás takhle hnusně potrestal. Kdybyste jen věděli, jak to smrdělo! Dnešní mládež je vážně nevychovaná, když se někteří ani nedokážou trefit!

Naštěstí už nás po téhle nezapomenutelné zkušenosti pustil se slovy: ,,Snad vás vzpomínka na tohle odradí od dalších podobných vylomenin. Mějte se."

Cestou domů jsem se dozvěděla, že za dvě hodiny, co visel ten příspěvek na veřejnosti, jsme byli obdarováni 93 srdíčky. A několika směšnými komentáři planých zvědavosti, urážek i chvály.

Když jsem došla domů, uvědomila jsem si, že mé odpolední plány dnes nevyjdou. Byla jsem z toho čištění záchodů tak vyčerpaná, že mi dalo pořádně zabrat pouhé zapsání tohohle fantastického zážitku.

<>•<>•<>

5.září 2020
čtvrtek

Milý deníčku, dneska se hlásím s úplně nejúžasnějším zážitkem :DD
Nemá žádnou konkurenci, dokonce ani jízda na motorce nemá ani nejmenší šanci
Jako vždy tak i dnes to strašně okecávám, takže jdu na to. Dnes nás s Jimem tedy čekal ten trest za to dopisování.. z počátku se mi zdál strašně krutý a nechutný, ale nakonec se z toho vyklubala zábava. Museli jsme drhnout záchody! Ano, vážně o tom říkám, že to byla zábava a nejúžasnější zážitek! Fakt jsem si to moc užila, ale co si budem..kdyby v tom nebyl Jim se mnou, tak bych na to zcela jistě měla úplně jiný pohled a úplně jiné dojmy. Hodili jsme společné selfie a Jim se postaral o to, aby o našem dobrodružství vědělo co nejvíce lidí.

<>•<>•<>

Dopsala jsem poslední tečku, vrátila jsem věci na své místo a hned na to jsem vykypla. Jenom co jsem se svalila na postel, byla jsem do minuty mrtvá.

Probudila jsem se ani nevím kdy, ale v místnosti zavládla tma. První, co mě napadlo, bylo sáhnout po chytrém přístroji.

Jelikož jsem měla vypnutou Wifi, aby nikdo nerušil můj velice převelice důležitý spánek, vyskákala na mě v jednu jedinou chvíli hromada upozornění. Tak nějak jsem si to protřídila a zjistila jsem při tom, že je půl desáté večer.
Poté, co jsem vše nepotřebné vyřadila, jsem si všimla několika zpráv od Jima. Všechny byly typu, jestli ten dnešek platí, jestli to ještě po dnešním zážitku dám, jestli se ještě dnes ozvu..a podobně. A v jedné z těch zpráv jsem si přečetla fakt, že našemu záchodovému selfie dalo 265 lidí like! Jakože cože?

Rozhodla jsem se teda mu konečně odepsat.
Pretty rebel: upss xdd

Pretty rebel: tak nějak jsem to zalomila a právě jsem se vzbudila..už fakt dnes nikam nejdu :---)

Jimoušek slaďoušek: tak aspoň že ses ozvala xdd jo a to jsem nevěděl že jsi takový spáč :DD

Pretty rebel: čištění hajzlů mě šíleně unavilo ^^

Jimoušek slaďoušek: tomu bych i věřil :D

Jimoušek slaďoušek: nahradíme si to o víkendu? Zitra už něco mám..

Pretty rebel: ze vahas! :D <3

Rovnou vám můžu říct, že už se nemůžu dočkat víkendu. Dnešek byl fajn, hrozně fajn, ale to prospané odpoledne mě tak trochu dost vytáčí. Ale by mě zajímalo, co už má dopředu tak důležitého domluveného na pátek. No to se asi bohužel nedozvím, zvědavost je jedna z těch horších vlastností, co vlastním.

Najednou jsem uslyšela hrozivý zvuk a necítila jsem se nejlíp... Jako kdyby se venku seběhly všechny mraky na světě, zatáhly v jednu jedinou chvíli celou oblohu a začalo období bouřky.

A pak jsem to pochopila.

Snad celou věčnost jsem nejedla! Žádné hřmění, jen mám stoletý hlad!

Rozeběhla jsem se po schodech do kuchyně, jako by mě honila obří příšera, která mě chce sežrat. S tím rozdílem, že mi nehrozí klidná, bezbolestná smrt v žaludku nestvůry, ale bolestivá a nekonečná smrt v podobě úmrtí z hladu. Tohle je ta nejhorší smrt, co může být.
/
/
/
/
/
Zdravím, lidičky. Dnes takový šílený díl :DD
Upustila jsem trochu fantazie, tak tady to máte 💁 (bude dvanáct hodin a já ještě neobědvala - proto to zakončení😂)

Děkuji vám, že tu stále se mnou jste a snad to vydrží až do konce 💜

Krásný zbytek víkendu a prázdnin (toto letí >n<)