Ztroskotanci civilizace

VI.

"Lidi... je deset. Nepůjdem už spát?" nadhodí Siva rozespale.

Ilyovo světlé, téměř neviditelné obočí se nadzvedne a jejich majitel kradmo pohlédne směrem k Nortovi. "Shrnujem pozitiva?" zeptá se.

Automaticky zvedám hlavu a nechápavě krčím kůži na čele. Shrnujeme pozitiva? "Shrnujeme pozitiva?" ptá se můj hlas o zlomek vteřiny později.

"Říkáme si o hezkých věcech, které se nám dnes staly," usměje se Lunriel, "každý řekne jednu. Potom si je pamatujeme, když máme špatnou náladu. Je to proto, abychom měli..."

"Je to takový rituál," přeruší její jemný hlásek Norto tak prudce, až sebou překvapeně trhnu. "Můžeš se připojit, ale nemusíš." Ježí se mi chloupky vzadu na krku, když cítím omluvný podtón jeho hlasu.

Vlastně už první den mě začínalo napadat, že je na nich něco zvláštního.

"Začneme teda?" protne začínající dusivou atmosféru Ilyo.

Pohledem těkám po jejich tvářích, kde se zračí špatně skrývané napětí. Dostávám pocit, jako by se přede mnou málem kvůli něčemu prořekli. Chápu, že jsem mezi nimi první den, avšak pocit, že mi něco tají, není úplně příjemný.

"Začnu," kývne Norto. "Dneska nevařila Siva, takže se večeře dala jíst," rýpne si.

"Celý dopoledne jsi tu nebyl, takže se tu dalo dýchat," odvětí pomstychtivě Siva na oplátku. Pak na mě však vrhne spokojený pohled. "Fajn, teď vážně. Týna padla psům do oka, takže nebudou zabírat místo v mý posteli, ale v tý její."

"Díky," utrousím uštěpačně.

Podívá se na mě i Ilyo. "Další nadšenec našich holubích západů slunce, co víc si přát?" rozzáří se.

Poslední na řadě přede mnou je Lunriel. "Kytičky!" vypískne nadšeně.

Zarazím se a na tváři mi uvízne nechápavý výraz.

"Ona tohle říká vždycky," ušklíbne se Siva.

"Protože kytičky jsou vždycky skvělé!" ohradí se blondýnka mírně dotčeně.

"I když se Norto omylem zalije Polibkem maliny místo normální vodou?" opáčí Ilyo a podepře si se zájmem hlavu rukou.

Siva vyprskne smíchy. "Přesazovat tak velké kvítka z lepkavé tvrdnoucí hlíny není žádná sranda, viď? zamrká na tmavovláska. Ač se snažím být neutrální, jeho vražedný pohled mě rozesměje taky.

"A co ty, Týno?" zeptá se nakonec Lun mě.

Chvíli uvažuji, pak se odhodlaně nadechnu. "Západ slunce, psi, holubi, vy, dokonalá večeře... dneska bylo těch pozitiv víc," sklopím pohled.

~ Jedna z věcí, kterou jsem v té chvíli chtěla říct a neřekla je to, že jsem vážně ráda, že jsem skončila v bytě s nimi a ne s kýmkoliv jiným. ~