Ztroskotanci civilizace

IV.

Složím příbor se špinavým talířem na zem vedle postele, kde na chlupatém béžovém koberečku sedím.

Vařila Lunriel a i když se mi omlouvala, že původně měla v plánu nějaký mnohem honosnější pokrm pro tuto chvíli, nakonec zjistila, že ingredience jsou akorát na těstoviny.

Opřu se lopatkami o pelest postele a vzápětí cítím, jak se mých vlasů jemně dotkne vlhký čumák patřící těm, co mou postel beznadějně obsadili.

Jazykem si přejedu po zubech. Stále mi v ústech zůstává chuť večeře. Ještě nikdy jsem takové těstoviny nejedla.

Usměji se na plavovlásku, která mezi polštáři pod svou džunglí připomíná vílu. "Naprosto dokonalá véča," pochválím ji a sleduji, jak se její velké jasné oči rozšíří.

"Lunriel je moc ráda!" Její hebký, nezvykle jemný hlas zní, jako by byla stvořena pro uvaření tohoto jídla a nyní obstála.

Opřu si o postel i loket a začnu drbat Sama za uchem, zatímco z postele ztracené mezi rostlinami nespouštím pohled. Zatímco Norto a Siva působí vcelku obvykle, oba, Lunriel i Ilyo, mě zaráží už od prvního dojmu.

Dívka o sobě nemluví jinak než ve třetí osobě, rostlin se dotýká téměř jako přátel a její chování je nesmírně výstřední.

Na blonďákovi si stále nemohu zvyknout na jeho teatrální chování, neobvyklé vlasy a zpěvavý hlas.

Přivřu oči a pousměji se. Vlastně je těžké si představit dokonce i to, že ti dva někdy měli normální rodinu, někde se narodili, chodili do školy a chovali se aspoň trochu jako já teď.

Spíše mi na ně sedí zrození z lesních křišťálových pramenů a podzimních mlh. Nebo něco takového.

"Jo... bylo to dobrý," zareaguje po chvilkové odmlce Siva. "Jen jsi tam prostě měla dát maso."

Jestli jsem čekala, že blondýnka schlípne, spletla jsem se. Narovnala se a vyzývavě uculila. "Víš, já nerada kazím to, co uvařím," odvětí poťouchlým tónem.

"To by právě vůbec nebylo zkažené!" naježí se tmavovláska. "Naopak, bylo by to mnohem lepší," dodá naoko uraženě.

"Kdy ti dojde, že jediný, komu tady maso chutná, jsi ty?" vloží se do věci provokativně věcným tónem Ilyo.

"Mluv za sebe, Norto ho taky jí!" Siva se nakloní ze svého druhého patra poschoďové postele dolů. "Že jo?"

"Z této debaty mě prosím vynechte, dík," zavrčí dlouhán.

"Ááááh..." protáhne zklamaně dívka.

"Zdá se, že ti došla munice," popíchne ji dlouhovlásek.

Odpovědí se mu vražedný pohled, ten je však poté stočen na mě. "Týno," zajiskří Sivě oči, "jíš maso?"

Překvapeně zamrkám. "Um, no... jím?" dostanu ze sebe zaraženě.

Mezi stěnami se rozleze radostné zavýsknutí, které nejvíce ze všeho připomíná šakalí zavytí. "Jo! Spojenec! SPOJENEC! Norto, děkuji ti za tvůj skvělý nápad s dalším člověkem v tomto bytu, mám spoje-"

Tentokrát už Norto z horní části postele sleze dolů, bez větších problémů drobnou tmavovlásku vytáhne a za jejích velice hlasitých protestů ji chytne za nohy a pověsí hlavou dolů, zatímco Ilyo společně s Lun ho povzbuzuje a tleská a já se snažím udržet vážnou tvář.

"Přísahej, že už budeš držet klapačku, nebo tě pustím!" prohlásí Norto se škodolibým úsměvem.

"Slibuju! Fakt!"

Sleduji, jak je Siva položena na podlahu a původce všeho se při Ilyově nadšeném aplausu několikrát ukloní.

Po chvíli se odvážím zeptat. "Ehm..." zacuká mi koutek, "tohle děláte často?"

Ilyo se zazubí. "Jo, docela jo, ti dva se šikanují pořád. Párkrát už Sivu držel i z balkónu..." odvětí lehce konverzačním tónem.

Norto vypadá, že se mým šokovaným výrazem skvěle baví. "Z toho ale pak dost bolí ramena," podotkne.

"A ego docela bolí taky," odsekne Siva.