Syn chlapce, který přežil

1.kapitola

Vzala jsem poslední kus oblečení co v pokoji zůstal a dala jsem ho do malinké kabelky vylepšeny nezjistitelným zvětčovacím kouzlem. Tady v Rusku jsem bydlela více jak pět let, abych se naučila používat mojí moc ovládání vody a ledu. Učil mě můj strýc Magnus, který má taky schopnost živlů akorát, že on ovládá oheň a já vodu a led. I přesto, že jsem tu žila tak dlouho to tu nikdy nebyl můj domov. Měla jsem se tu dobře to jo, ale doma se svojí rodinou, bratry a nejlepšími rodiči bylo prostě líp. Dnes se konečně vracím do své rodné Anglie a budu chodit do normální školy s mími bratry.

Vzala jsem kabelku, a i sní jsem přešla k Magnusovi, který už na mě čekal u krbu. Mám se totiž letaxovou síní přemístit, do ředitelny profesorky McGonagallové.

,,Budeš mi moc chybět." Zašeptal a v očích se mu leskly slzy.

,,Ty brečíš." Zeptala jsem se nevěřícně. Můj strýc, totiž nikdy nebrečí.

,,Ne jenom mi něco spadlo do oka." Zalhal a rychle zamrkal, snažící se zahnat slzy, jenže to mělo úplně opačný účinek.

,,Už musím jít." Řekla jsem, ale ani se nehla. Ať jsem se těšila na bratry sebevíc, teť se mi odtud prostě nechtělo.

,,Já vím. Nezapomeň mi napsat a, kdyby ti někdo ubližoval nebo otravoval napiš mi já si sním už poradím." Zasmála jsem.

,,Jistě, a ta někoho zase praštíš lucernou." Uchechtla jsem se.

,,Ale já si vážně myslel že ti chce něco udělat." Řekl dotčeně.

,,No jasně, takže kdykoli se někdo srazí na ulici takže skončí podsebou, tak vyběhne bláznivej strýček s lucernou a praští stím toho kluka po hlavě." Zeptala jsem se, a ironie v mém hlase by se dala krájet.

,,Budeš mi chybět." Jeho šťastný uśměv se změnil ve smutný.
Rychle jsem ho objala a do ucha mu zasmeptala že mi taky bude chybět.

Stoupla jsem si do krbu a Magnus mi podala letax. S hlasitým prásk jsem se přemístila do ředitelny profesorky Mcgonagalové.

Ředitelna byla velmi prostorná, ale přesto útulná. Mcgonagalová se zvedla ze židle obešla stůl ke mně a podala mi ruku.

,,dobrý den jsem profesorka Minerva Mcgonagalová vy budete slečna Moorsová že?" Ruku jsem přijmula a lehce potřásla.

,,ano to jsem já" nervózně jsem se na ní usmála.

,,sednite si dám vám na hlavu moudrý klobouk a ten vás zařadí do koleje." Řekla a ukázala na jedno z křesel. Sedla jsem si s Minie zachvíli přišla a vruce nesla nějaký starý klobouk, který mi vzápětí nasadila na hlavu.

,,hmm další Moors. Tak co s tebou děvče? Mrzimor pro tebe není. Jsi velmi chytrá ale Havraspár pro tebe není. Jseš stižádostivá a cílevědomá to jsou vlastnosti Zmijozelu. Ale jsi i odvážná a věrná, to jsou zase vlastnosti Nebelvíru. Ale přeci jen jsi dědička tak je to jasné.

,,Tak ať se ti daří NEBELVÍR" poslední slovo už zakřičel nahlas. Klobouk mi Minie zase vzala a odnesla pryč.

,,musím říct že jsem s tím počítala a tak jsem vám už zařídila pokoj v Nebelvírské koleji. Tady máte rozvrh a, teť už běžte musím tu ještě něco udělat. Před ředitelnou na vás čeká pan Moors zavede vás do koleje." Řekla a podala mi ňejaký rozvrh.

,,naschledanou" rozloučila jsem se slušně.
,,naschledanou" a stejně tak i ona se mnou.

Před ředitelnou čekal Jacob a očividně si mě ani nevšiml.