Syn chlapce, který přežil

9. Kapitola

Ráno mě vzbudila Kara, která jako po každém žertíku co jsme spolu provedli začala řvát a skákat kolem mé postele s tím, že to musíme stihnout do velké síně.

Holky, kterým jsme jako jediným 'nevylepšili' vzhled jako ostatním, si oblékli uniformu. Já si vzala černé džíny s vysokým pasem, do kterých jsem zastrčila černé tílko a na to jsem si ještě vzala černo-červenou koskovanou košili.

Když jsme došli do velké síně, kde už byli skoro všichni studenti strhl se na nás jejich pohled. Nejspíž protože že jsme jediní, kteří nemají předělané uniformy a tak jim došlo, že to my můžeme za změnu jejich vyzáže. Páni jsme to, ale hlavička. Sherlock má konkurenci. 

,,Musím říct, že tentokrát jste se překonali." Uznala Rose, když jsme si sedali na svá tipická místa, a my s Karou jsme se rozesmáli nad naším 'vylepšením' studentů, někteří vypadali vážně vtipně.

,,To víš jsme holt hrozně dobrý." Pronesla seběvědomě Kara.

,,Co jste vůbec použili za kouzla?" Zeptala se nás Zoe.

,,Vlastně je to jen iluze, která zmizí dnes opůlnoci." Konstatovala jsem.

,,Kde se tyhle kouzla vůbec učíš do knihovny vůbec nechodíš tak kde?" Zeptala se mě se zájmem Kara.

,,Od mích deseti let mě vychovával Magnus Moors, největčí záškodník od doby původních Pobertů. A nebo můj táta taky nebyl žádný svatoušek, my Moorsovi to máme prostě v genech."

,,Hádám, že tyhle změny vlasů a uniforem máš nasvědomí ty." Řekl bratr, krerý se objevil předemnou se zbytkem pobertů. Oni spolu chodí snad i na záchod. Ale neměl na sobě dámskou uniformu a ani dlouhé vlasy, které jsem mu včera večer přičalovala. Jako jediný se mnou Zoe, Karou, Rose a zbylými Poberty měl na sobě chlapeckou uniformu a normální délku vlasů. Mělo mě napadnou, že tohle kouzlo bude znát taky, a tím pádem i protikouzlo.

,,Vlastně jsme to s Karou odborně nazvali H.V.B." Řekla jsem a nevině se usmála.

,,Zasmál bych se, ale na mě bylo to kouzlo použito také, a nebýt našeho skvělého taťky, který mi to to kouzlo také ukazoval bych tu chodil jak úplný debil-" chtěl pokročovat, ale já jsem ho prostě musela přerušit.

,,To tu chodíš i tak." To jsem, ale říkat neměla protože jestli se mě už předtím snažil zabít pohledem tak teť k tomu přidá i nějakou tu kledbu.

,,Neprovokuj jestli mě nechceš naštvat. No jak jsem řekl, tím že jste se s Karou to kouzlo použili i na nás, to jsem od své milované sestry nečekal a velmi mě to ranilo." Řekl hraně velmi smutně a přitom jednu ruku držel na levé straně hruďi a tou druhou si utíral imaginární slzy. Skoro všichni, kteří nás pozorovali( a že jich nebylo málo, nejspíž čekali další hádku Potter-Moorsová, kterými jsme se tu celkem proslavili a studenti nás moc rádi pouslouchali) se rozesmáli Ed se jenom ušklíbl a pokračoval v monologu. ,,I když jsem si jist, že i s dlouhými vlasy a sukní bych byl pořád ten nejvíc sexy a nejkrásnější kluk v Bradavicích a-." Teť mu, ale do jeho egoistické řeči skočil Potter.

,,Ne to bys nebyl, to jsem totiž já." Prohlásil hrdě. Já už chtěla něco říct abych mu srazila to jeho obrovské ego, ale předběhl mě bratříček.

,,Nezapomeň, kdo tě ti to odčaroval a klidně ti to může zase přičarovat jestli nezmlkneš." Propálil Ed Pottera pohledem a ten radči, už zmlknul a Ed mohl pokračovat v předchozím monologu.,,Takže očekávejte pomstu milá sestřičko." Řekl a hned se odešel stejně rychle jako přišel. A tím začala válka mezi Poberty a Nebelvírskými rebelky.( tak nám s Karou začali říkat ostatní studenti po našich žertících.)