2.kapitola

613 22 0
                                    

Ze spaní mě probudil tlak na břichu. Ospale jsem se rozkoukávala po svém novém pokoji, byla ještě docela tma a mohlo být něco okolo šesté a holky ještě spokojeně spinkali. Pohled se mi zastavil na chlupaté kouli na mém břiše. Moje tlustá kočka jménem Čiko spokojeně zamňoukala.

,,jak jsi se sem dostal? Neměl jsi být v Rusku s Magnusem?" Jo mluvím s kočkou máte s tím problém?

Mňauu

Čika jsem položila na zem a přešla jsem ke skříni, kde jsem si vzala oblečení a šla do koupelny.

Zvlékla jsem si pižamo a vlezla si do sprchy. Zapnula vodu a umyla si vlasy. Vypnula jsem vodu a zamotalo se do ručníku.

Vlasy jsem si vysušila pomocí jednoduchého kouza usušila a spletla do volného rybího copu.
Oblékla jsem se do bílých džín, šedobílého proužkovaného krátkého topu, dlouhého hnědého kardiganu a bílých bot od adidasu.

Oblékla jsem se do bílých džín, šedobílého proužkovaného krátkého topu, dlouhého hnědého kardiganu a bílých bot od adidasu

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Nanesla jsem trochu korektoru na nedokonalosti pleti a přepudrovala to. Řasy jsem si pročesala řasenkou a na rty nanesla jemný lesk na rty. Když jsem vyšla z koupelny tak holky pořád spaly.

Řekla jsem si že bych to tady mohla trochu omrknout. Vyšla jsem z pokoje a zamířila do společenské místnosti odkud jsem vyšla i z Nebelvírské koleje.

Chodila jsem různými chodbami, které byli plné obrazů. Zastavila jsem se u jednoho obrazu. Byl na něm starší muž s dlouhým býlím vousem stejně jako jeho dlouhé vlasy. Na nose měl půlměsíčkové brýle a na tváři milý úsměv. Pod obrazem bylo napsáno: Albus P.W.B. Brumbál. Magnus mi o něm vyprávěl prý to byl největčí čaroděj své doby a velmi milý a chytrý člověk ale taky velmi tajemný. Boužel ale zemřel v jeho druhém ročníku a tak ho neztihl moc poznat.

,,dobré ráno" vyrušil mě z myšlenek milý hlas bývalého ředitele.

,,dobré ráno" pokusila jsem se znít stejně mile a tak jsem se alespoň usmála.

,,vás jsem tu ještě neviděl, budete ta nová studentka Annabeth že?"Zeptal se a pořád se tak mile usmíval.

,, Ano...jak to výte?" Magnus sice říkal že když ještě žil tak věděl o všem kde se co šustne, tak mu to muselo zůstat i po smrti.

,,hodně se tu o vás povídá a navíc mi o vás Minerva říkala"

,,a co o mě milá Minie říkala?" Zeptala jsem se a ani se neskoušela skrýt zájem.

,,říkala že se velmi podobáte své matce ale nejspíž nebudete tak vzorná studentka jako ona ale spíž jako váš otec, strýc a nebo bratr." Uchechtl se.

,,No Jo Moorsovic geny se nezapřou." Zasmála jsem se nad vzpomínkou jak nám táta vždy vyprávěl své zážitky ze školy.

,,To opravdu ne. Pamatuji se jak se jak váš otec se svým kamarádem panem Cloudem vytopili kabinet profesora Sneapa za to že jim nedal vynikající, nebo jak na všechny zrcadla na toaletách jak chlapecké tak dívčí napsal že Věštění je blbost. Ale na svého mladšího bratra opravdu neměl. Magnus začal se svými vtípky později, až když byla ředitelka Minerva ale zato byli mnohem lepší a on byl několikrát málem vyloučen, boužel jsem u žádného nebyl osobně protože jsem přecijen jsem obraz ale Minerva mi o nich vyprávěla." Ukončil svůj monolog u kterého se nad všemi vzpomínky několikrát uchechtl.

Syn chlapce, který přežilKde žijí příběhy. Začni objevovat