Let's play girl (Jungkook fanfikce)

8.

Ve školní jídelně bylo zase plno lidí. Stála jsem ve frontě a pozorovala Jungkooka, který seděl se svými přáteli. Nikdo nic neříkal a všichni se dáli být nervózní, až na mě přišla řada vzala jsem si jídlo a přisedla si bez povolení k nim. Všichni se otočili mým směrem, až na Jungkooka. Ale i tak nic nenamítali. Celou dobu, co jsem jedla nic neříkali.

El:„Tak to jsem si myslela, že oběd s vámi bude vetší zábava." řekla a zase se všichni na ni podívali. Jungkook si stále hleděl jen jídla.

El:„Nechcete po škole zajít do herny? Odbourat stres a tak." zeptala jsem se.

Tae:„To by bylo skvělé!" vykřikne a poskočí na židli.

Jungkook:„Nikam nejdeme." řekl naštvaným tónem Jungkook.

Tae:„Tebe tak budu poslouchat už dlouho si chci s touhle holkou zahrát. Slyšel jsem o ní, že každý proti ní prohraje, ale počkej až budeš hrát se mnou zlato, jednoduše tě porazím."

Jungkook:„To těžko. A neříkej jí zlato." Musela jsem se jen smát.

El:„Takže po škole se uvidíme v herně. Moc ráda tě vyzvu k souboji Tae. Ale čekej, že ti nakopu prdel. Zlato." s tím jsem se zvedla a raději už spěchala na hodinu.

Po škole jsem přímo zamířila do herny, kde už na mě všichni kluci čekali, kromě Jungkooka.

Tae:„Huráá. Tak jdeme na to zlato. Co si dáme první?"

Yoongi:„Hele já si chci s ní zahrát první. Dáme si stolní tenis, co ty na to?" řekl a oba stáli u mě a čekali na mou odpověď. Ostatní se vzadu smáli a jen tomu přihlíželi s pivem v rukou.

El:„Tak nejprve si dám taky pivo a pak si zahrajeme tu hru kterou můžeme hrát všichni tři. Nebojte se zvládnu vás oba hošánci." a poplácala jsem Taeho po tváři. Odešla jsem si pro pivo a pak jsme začali hrát šipky. Bylo to na takové malé rozehřátí a pak jsme se vrhli na počítače. Jelikož mě zítra čeká už soutěž v Overwatchy chtěla jsem si to pořádně natrénovat a tihle dva budou pro mě nejlepší. Sice jsem o to chtěla požádat Jungkooka, ale Tae se vždy držel blízko za mnou a velmi mu to šlo. Byl taky docela dobrý soupeř, ale stále na mě neměl. Pak jsme si dali pár panáků za každou výhru a tak to dopadlo tak, že já jsem nakonec skončila nejvíce nalitá.

Tae:„Tahle holka ví jak se bavit." řekl a smál se. Já se smála s ním a úplně všemu. Jak říkám byla jsem už trošku prdlá.

Yoongi:„Já to pořád nechápu, že mě porazila holka. Víte co, já už to balím. Nechceš jít s námi El?" Už jsem chtěla něco když někdo rozrazil dveře do herny. Jungkook stál u dveří a pozoroval mě.

Namjoon:„Konečně jsi dorazil čekali jsme na tebe." Yoongi se otočil zpátky k El.

Yoongi:„Tak si dáme další kolo? Myslíš, že ještě zvládneš hrát?"

El:„No jasně!" vyhodila jsem ruku na horu ale Jungkook stál najednou vedle mě a chytil mě za ni.

Jungkook:„Nikam nepůjde. Už toho má dost. A navíc to není fér vyhrávat nad opilou holku, že se nestydíte kluci." řekl a stále mě táhl od nich pryč. Naposledy jsem jim všem zamávala a pak mě přivítal chlad z venku. Nebyla mi, ale taková zima, jelikož alkohol mě hrál uvnitř. Jungkook mě stále táhl za sebou a  já měla opravdu potíže stát na nohou.

Jungkook:„Pospěš si, než nás někdo uvidí. Neměl jsem v plánu za tebou vůbec chodit, ale když mi Tae poslal fotku, jak s ním piješ. Musel jsem přijít." začala jsem se smát a on se zastavil.

Jungkook:„Příjde ti to k smíchu?" podíval se na mě vážně. A začalo sněžit.

El:„Ty jsi se o mě bál?" a zase jsem se smála. Na chvíli jsme tam jen tak stáli. Kolem nás padal tiše sníh. Jak v nějakém zamilovaném filmu. A najednou jsem zase přestala přemýšlet. Možná za to mohl ten alkohol nebo ta atmosféra, ale naklonila jsem se, abych ho políbila. Už jsem byla tak blízko jeho nádherných rtů, které jsem chtěla znovu ochutnat, ale....

Jungkook:„Co to děláš? Jsi tak opilá, že mě chceš políbit? Zbláznila ses? Neřekl jsem ti snad, že už tě nikdy nechci vidět? Že už mě nezajímáš?!" pomalu jsem se zase odvracela od jeho obličeje, protože byl naštvaný a v takové situaci jsem ho opravdu nechtěla políbit.

El:„Ale já ty slova nechci slyšet. Nechci s tebou hrát tuhle hru. Nechci, aby jsi se o de mě držel dál, jen proto, že jsem kvůli tomu v nebezpečí. Copak nechápeš, že chci být s tebou? Ten víkend, byl pro mě všechno. Stačilo mi jen cítit tvoji přítomnost v domě a už mi srdce divoce bušilo. Nechápeš, že já jsem byla vždycky už od malička sama a když jsi vkročil do mého života, začala jsem být na tobě závislá? Copak sis myslel, že tě jen tak nechám jít? Že tě nechám vyhrát tuhle hru?!" ani to, že jsem byla opilá mi neotupilo mysl a řekla jsem vše co jsem měla na srdci. Stále jsem se mu dívala přímo do očí. Nic neříkal.

Jungkook:„El....co jsem to udělal?" vyšlo z něj najednou. „Tu noc jsem neměl přijít, měl jsem he nechat mě najít, měli mě zabít a nikdy bych ti ten život tak nezkazil. Chápeš, že teď budeš vždycky v nebezpečí?"

El:„Jsem ráda, že jsi se tu noc objevil. Změnil si mi život k lepšímu. A já budu v pořádku. Chci s tebou být i přes to nebezpečí Jungkooku." přišla jsem k němu blíže a teď když jsem se podruhé naklonila, naklonil se také a naše rty se setkali. Byli stále příjemné, jako minule. Líbali jsem se celé minuty a naše jazyky spolu bojovali. Bylo to vášnivé a uspokojující. Přimáčkl si mě více k sobě. Přesně jak jsem chtěla. Stále jsem se soustředila na líbání, ale pak jsem se natáhla po jeho kapse. Už jsem to zkoušela celou neděli, když k nám přišel Jimin. Chtěla jsem se dostat k jeho mobilu. A teď se mi to konečně povedlo. Rychle jsem si strčila jeho mobil do své kapsy, když mě konečně pustil.

Usmála jsem se na něj.

Jungkook:„Měl bych tě zavést už domů. Vážně moc jsem s tebe cítil alkohol. Příště mi řekni ať tě nelíbám, když jsi pila." usmál se a já taky.

El:„Nechceš další?" natahovala jsem se po něm, abych ho škádlila, ale ustupoval.

Jungkook:„Jdeme domů El?" zeptal se a já přikývla, stále pevně držela jeho mobil ve své kapse.

El:„Jdeme."