Let's play girl (Jungkook fanfikce)

9.

Když jsme přišli k mému domu, zase se začal chovat chladně. Žádala jsem ho ať zůstane, ale nenechal se přemluvit. Když odcházel dívala jsem se na jeho záda a zároveň sledovala sníh, který stále nepřetržitě padal. Měla jsem, co jsem potřebovala.

El:„Zbavím tě toho Jungkooku. To mi věř." řekla jsem si a vešla dovnitř. Hned jsem vytáhla jeho mobil a dostala jsem se přes zamykací obrazovku velice jednoduše. Jednou jsem ho viděla, jak tam zadává své heslo „sníh". Musela jsem se usmát, protože říkal, že sníh nenávidí. Hned jsem našla číslo, toho hajzla. Jeho bratra. Nečekala jsem ani minutu a vytočila ho.

Bratr:„To je, ale překvapení Jungkooku, už sis to rozmyslel nebo....?" Nenechala ho to doříct.

El:„Tady je kamarádka Jungkooka. El. Chci, vyjednat dohodu. Dám vám vše, co budete chtít, ale necháte Jungkooka a jeho matku napokoji a samozřejmě i moje přátelé." Jeho bratr na chvíli ztichl. Už jsem se bála, že to položí, ale nestalo se tak.

Bratr:„Dobrá, co mi za to můžete nabídnout? Snad peníze? Nebo víte, co mám lepší nápad, co takhle kdybych si vás vyhledal, podle mobilu, který teď držíte a donutil Jungkooka trpět, o ty peníze už mi dávno nejde." Smál se.

El se zdála slabá. Neměla to dělat. Co když už dávno ví, kde teď je?

Bratr:„Doufám, že nebudete křičet slečno El." to byla poslední slova, která slyšela s toho mobilu, než ji někdo popadl zezadu a mobil ji vypadl z ruky. Ani nestačila zakřičet, když jí někdo přikryl ústa rukou.

Probrala jsem se někde ve studené místnosti. Hlava se mi točila. Moje ruce byli svázané k židli na které jsem seděla. Uviděla jsem ho. Musel to být ten jeho bratr. Byl vyšší, tmavé oči a tmavé vlasy. Rozhodně, ale nebyl tak svalnatý, jako Jungkook. Zdál se takový až moc hubený, možná až podvyživený. Vedle něj stála ochranka, jako by se sám nedokázal ubránit. Pozdravil mě a z jeho úsměvu se mi dělalo špatně.

Bratr:„Jmenuji se Jin. Jsem Jungkookův nevlastní starší bratr, ale to už asi víš. Musím říct, že jsem si myslel, že jsi chytřejší a že tě bude těžké zajmout. Ale to jsem si také myslel o Jungkookovi. Myslel jsem si, že na tebe dá pozor. Měl jsem v plánu všechny vaše společné přátele postupně vyzabíjet, až by ses na něj vykašlala, ale on se místo toho vykašlal na tebe. Možná tím zachránil životy, těch nevinných studentů, ale zpečetil si tím svoji smrt."

El:„To jsem si taky myslela, že jste chytřejší a schopnější, ale všechno za vás musí dělat, tyhle opice." řekla a jedna ji přistála na tváři. Přece jen měl nějakou sílu. Jeho facka ji pálila na tváři ještě dlouho.

Jin:„Teď mluvím já děvenko." řekl s klidem a pokračoval.

Jin:„Uděláme to takhle. Dám Jungkookovi zprávu, že tě mám v zajetí a nepustím tě dokud sem nedorazí s penězi, o které už ani nestojím. On přiběhne, pokusí se tě zachránit, ale selže, protože ho zabiji. Pak mi zůstaneš ty a peníze jako bonus." vzal ji za bradu, aby se mu přímo dívala do očí, ale bylo jí to nepříjemné a tak mu plivla do obličeje. Vysloužila si další a tvrdší ránu, tentokrát pěstí. Tentokrát to zabolelo i jeho, ale jí  už tekla i krev z nosu. Bylo jí to, ale jedno.

Jin:„Nebo víš, co měním plán. Nejprve ho před tebou zabiji a pak ho nechám trpět, no až po čase se ho možná pokusím zabít, pokud tedy nespáchá sebevraždu a přežije to. Což pochybuji, když tě tolik miluje. Ze začátku mi to tak nepřišlo. Jste přece spolu jen pár dní. Moc o sobě nevíte, ale samota vás sblížila. On neměl nikoho a ty jsi nikoho neměla. Byli jste dvě osamělé dušičky, co se našli. A já vám držím palce..........a teď jdeme volat." 

Zavřela oči a nechtěla poslouchat Jungkookův roztřesený hlas. Ten parchant přiložil mobil k její mu uchu a ona se snažila zastavit vzlyky.

El:„Neopovažuj se přijít Jungkooku. Zabijí mě i kdyby jsi přišel. Uteč. Někam daleko musíš se zachránit." vynasnažila jsem se mu říct, ale neposlouchal, opakoval jen ty jedny a samé slova.

Jungkook:„Musím tě zachránit. Je to moje chyba. Jsi jediná, pro koho mám teď žít. Víš....El. Už včera, jsem se dozvěděl, že moje matka zemřela. Nemohli jí už pomoct. Měl jsem tě chránit, ale byl jsem tak smutnej a bál jsem se.

El:„Moc mě to mrzí zlato, ale nesmíš přijít slib mi to. Nechci o tebe přijít."

Jungkook:„To ti nemůžu slíbit El. Zítra máš mít ten zápas v Overwatchy, postarám se o to, aby jsi tam byla vyhrála konečně to stipendium na škole, na kterou jsi vždycky chtěla jít." a s těmi slovy to položil. Jin odtáhl mobil od mého ucha a já začala hystericky brečet. Bylo mi to ukradený. Už nechci na tu školu jít, pokud to Jungkooka zabije. Musí přežít.

Využila jsem situace a kopla jsem toho parchanta do nohy. Zhroutil se na podlahu. Křičel bolestí, všimla jsem si už dříve, že na tu nohu těžce došlapuje. Jeho opice, byli hned u něj a zvedali ho.

Jin:„Za to budeš trpět více. Přinuť te ji dalších patnáct minut polykat vodu." přikázal jim a zmizel mi za železnými dveřmi z dohledu.