Let's play girl (Jungkook fanfikce)

12.

Ráno, jsem vstala, jako první. Bylo už devět hodin ráno. Dnes je sobota, den kdy jsme společně šli bruslit. Musím to změnit, nikam nepůjdeme. Nebude snad nejlepší zůstat v domě a nikam nechodit? Aspoň mě nenapadne žádný nepřítel, jako tomu bylo, když jsme bruslili. A jak znám Jungkooka on je takový pohodový typ, nikam se mu chtít nebude. Vešla jsem v jeho dlouhém tričku do obýváku a pustila jsem televizi. Hned hlásili počasí, že bude zítra sněžit. Hned se mi vybavila vzpomínka na náš první polibek. Ten den hodně sněžilo. Jungkook sníh moc nemá rád. Pak jsem si, ale vzpomněla, taky na to,jak řekl, že by se mnou nejraději jel někam do tepla. V televizi mě jako znamení vyskočila reklama jedné aerolinky na ostrov v Řecku. Pojedeme odsud, co nejdál. Odjedeme. Rozhodla jsem se a hledala jsem svůj laptop.

Jungkook vešel ospalý do místnosti a koukal se na mě udiveně.

Jungkook:„Co děláš?" Vzhlédla jsem k němu a podívala se na jeho roztomile rozcuchané vlasy. Musela jsem se usmát.

El:„Ale hledám letenky na jeden ostrov v Řecku."

Jungkook:„Někam poletíme?"

El:„Jo, přece vím, jak nesnášíš sníh a zítra mi mělo nejvíce sněžit." odpověděla jsem.

Jungkook:„Nikam nepoletíme. Máme přece školu a co moje matka, nemůžu ji tady nechat v nemocnici, když se  s ní něco stane musím být u toho první."

El:„Já vím, ale bude to jen na pár dní. Prosím." chtěla jsem ho zoufale ochránit, i když vím, že se mi to taky moc nehodí skrze tu Overwatch soutěž, ale pro jeho záchranu udělám všechno. Znovu mě přeběhl obraz, toho jak ho jeho bratr chtěl zabít, jak mu vyhrožoval skze mě. Nesmí se to stát znovu.

El:„Prosím Jungkooku, užijeme si to a než se stačíš rozhlédnout už budeme doma." prosila jsem ho více.

Jungkook:„Dobře, když to tedy tak moc chceš, ale kde vezmeme peníze?"

El:„O to se nestarej, mám peníze do rodičů, posílají mi každý měsíc nějaký to menší kapesný, ale já ho moc neutrácím a za ty roky s toho je pěkná sumička peněz." usmála jsem se na něj a ten byl stále trošku v šoku.

Letěli jsme několik hodin a když jsme přistáli hned jsem napsala Frey. Když jsme se s nimi loučili vypadali velice překvapeně, že jsme si Jungkookem najednou tak blízcí, ale Jimin z toho až tak překvapený nebyl. Ostatní členové mu pomohli sbalit věci a různě si ho dobírali. Celou cestu jsem sledovala, zda nás někdo nesleduje, ale nic mi nepřišlo podezřelé. Když jsme dorazili do nádherného hotelu vyzkoušeli jsme hned postel. Byli jsme z té cesty tak unavení, že jsme raději zalehli a spali až do večera.

Večerní procházka po pláži byla uklidňující.

Jungkook:„Miluju moře." řekl najednou a prolomil to ticho mezi námi a hlučnými vlnami.

El:„Já jsem u moře poprvé v životě. Jezdil jsi hodně často k moři?"

Jungkook:„Ano jezdili jsme dřív, celá rodina, dokud otec..."

El:„Chápu. Nenavidím tvého bratra."

Jungkook si mě přitáhl k sobě a políbil mě na čelo. Přivřela jsem oči a objala ho taky. Chvíli jsme tam jen tak stáli v objetí a poslouchali vlny. Dívala jsem se na oblohu a měsíc byl v úplňku. Dnes by k nám přišel zraněný Jimin a s ním výhružný vzkaz, ale nic takového nestane, protože jsme pryč. Užívala jsem si vůni Jungkooka a objala ho pevněji. Najednou se o de mě odtáhl a já zjistila, že mi tečou slzy po tváři.

Jungkook:„Proč brečíš?" zeptala se a usmíval se.

El:„Jsem šťastná víš." řekla jsem a on se musel zase zasmát mé rozkošnosti.

Jungkook:„Jdeme si raději dát něco k večeři ano?" přikývla jsem a setřela jsem si slzy, které se mi stále linuly z očí.

Na sobě jsem měla krásně dlouhé červené šaty a Jungkook měla na sobě černý oblek s kravatou, kterou jsme mu cestou koupila. Upravil si ji a mě až teď došlo, jak neskutečně sexy v ní vypadá. Posadili nás ke stolu pro dva a donesli nám víno. Jungkook vše objednal a já to nechala na něm. Stále ze mě nespouštěl oči.

Jungkook:„Nikdy bych si nepomyslel, že v těch šatech budeš vypadat tak sexy." a já se začala červenat.

El:„Ty taky nevypadáš špatně v obleku. Vypadáš, jak nějaký tajný agent." řekla jsem a usmála se na něj. Usmál se taky a bylo vidět, že mi to velmi polichotilo. 

Když nám donesli jídlo skončili jsme s naší velmi zvláštní konverzací. Stejně mě, ale Jungkook sledoval i při jídle.

El:„Přestaň zírat, jinak se nenajím."

Jungkook:„Chci tě,prostě nemohu přestat se na tebe dívat." řekl a mě přeběh mráz po zádech.

Už jsem mu chtěla říct ať je zticha, že mě to totálně znervozňuje, ale kousek od nás číšník zakopl a všechno jídlo a pití, které měl na tácku mi spadlo do klína, něco i na hlavu a do výstřihu.

Číšník:„Omlouvám se slečno." řekl  a pořád dokola to opakoval. Jungkook mu vynadal ať si příště dává pozor vzal mě za ruku a utíral mě kapesníkem. Všichni na nás v restauraci koukali. Cítila jsem se trapně a pak moje oči zachytili velice známou tvář. Stál tam. Stál u kuchyně a usmíval se. Byl to Jungkookův bratr. Vypadal stále stejně, byl velmi hubený a nepříjemný, ale nikde jsem neviděla ty jeho opice. Moje srdce se na chvíli zastavilo.

Číšník:„Příjdu pro další kapesníky slečno." řekl a já ho informovala, že není třeba, že se zajdu převléct a osprchovat.

Chytila jsem Jungkooka za ruku a ukázala jsem mu hlavou směrem k východu. Jungkook se ale stejně jako já zaskočeně podíval tím směrem,kde stál jeho bratr.

El:„Je tam tvůj bratr." zašeptala jsem.

Jungkook:„Vidím ho. Ale jak ty vůbec víš, jak vypadá?" zeptal se. Nechtěla jsem to teď řešit. Chytila jsem ho pevněji a táhla ho z restaurace ven. Jeho bratr Jin nás jen pozoroval z dálky a ani se nehnul. Ani se nesnažil nás sledovat.

Když jsme konečně byli na pokoji začala jsem balit všechny věci do kufru, ale Jungkook mě chtěl zastavit.

Jungkook:„Co to děláš? Proč odjíždíme?"

El:„Je tu tvůj bratr, ublíží ti." řekla jsem rychle a balila dál.

Jungkook:„On mi neublíží, je to jen náhoda, že jsme se potkali neví, kde bydlím a jsme daleko od té restaurace. Nemáme se čeho bát."naštvaně jsem si oddechla.

El:„Jo jasné. Málem tě zabil Jungkooku nechci to zažít znovu." už jsem skoro křičela.

Jungkook:„O čem to mluvíš? A jak vůbec znáš mého bratra El? Než jsme odjeli ptal jsem se Jimina, zda to řekl Frey, ale nic jí o mém bratrovi neřekl, tak jak by ses to mohla dozvědět od Frey? Něco mi už od začátku tajíš." řekl naštvaně. Nic jsem neříkala a dál balila.

Jungkook:„Tak sakra odpověz!" zakřičel a chytil mě za ruku a zastavil mě dál v balení věcí.

Podívala jsem mu do očí. Nemůžu mu to říct, bude si myslet, že jsem blázen.

El:„Prostě jsem se to všechno dozvěděla. Na to nepotřebuješ vysvětlení."

Jungkook:„Ale potřebuju. Víš, já mám taky v hlavě zmatek. Vidím věci ve snech nebo jen tak mě přepadnou menší vzpomínky čí vize? Nevím co to je. Ale byla jsi tam se mnou. Hráli jsme si ve sněhu. Bruslili jsme, A pak si tě pamatuji ožralou s Yoongim v herně. Ale je to všechno daleko, jako bych to nezažil já." řekl zmateně a já překvapeně vykulila oči.

Pamatuje si ty vzpomínky, ale ne asi všechny, možná když mu to řeknu všechno tak si vzpomene?