Let's play girl (Jungkook fanfikce)

4.

Jungkook:„Já vím, že se ti to líbí." řekl a doslova mě mačkal v objetí.

El:„To není pravda, to že jsem tě nechala ve svém domě neznamená, že se mi líbíš! Zatraceně už mě pusť! Udusíš mě." Konečně mě pustil. Rychle jsem vstala a sebrala si jednu peřinu a naštvaně odešla do obyváku. Jungkook mě následoval.

Jungkook:„Promiň, tak já tedy už budu spát u tebe v pokoji a dám ti pokoj." řekl a já se na něj podívala jestli to myslí opravdu vážně a nekecá. Jeho výraz byl vážnej, takže to myslel konečně vážně.

El:„Super." Prošla jsem kolem něj zpátky do ložnice, zavřela jsem za sebou dveře a lehla zpátky na postel.

El:„Konečně se pořádně vyspím." řekla jsem a snažila se usnout.

Ráno přišlo velmi brzo. Slunce mi svítilo na obličej, přes okno a vzbudilo mě. Hodila jsem si peřinu přes hlavu a snažila se spát dál, ale najednou jsem z kuchyně zaslechla něco spadnout. Rychle jsem se zvedla a vyšla směrem k hluku.

Byl to Jungkook. Vařil. Stál v kuchyni a krájel zeleninu.

Jungkook:„Udělal jsem ti snídani, když už jsi mě tedy tady nechala." Promnula jsem si oči a myslela, že sním. Proč se ke mě chová od včerejška tak jinak. Přišel ke mě a nasměroval mě k židli posadil mě na ni a dal přede mě jídlo. Vypadalo to výborně a já měla takovej hlad. Hned jsem se do toho pustila. Jungkook se dal taky do jídla a pak se začal smát.

El:„Co je?"

Jungkook:„No já jen, že vypadáš po ránu fakt strašně."

El:„Ehm díky." a dál jsem se soustředila na jídlo.

Jungkook:„Ale roztomile."

Zaskočilo mi sousto a začala jsem kašlat. Zvedl se aby mi pomohl, ale zvládla jsem to sama.

El:„Bože málem jsi mě zabil."

Měla jsem v plánu jít bruslit na nově otevřený stadion, ale Jungkook řekl, že bude nejlepší, když zůstaneme doma. Mohli by nás najít. Ale doma byla taková nuda. Seděli jsme u televize a mlčeli. Pak jsem to vzdala.

El:„Hele ty jít nemusíš, ale já si jdu zabruslit nebudu sedět doma." Rychle jsem se zvedla a šla hledat svoje brusle do pokoje.

Jungkook:„To ne! Nikam nejdeš, jsi v nebezpečí."

Neposlouchala jsem ho a když jsem ty staré brusle konečně našla vyšla jsem do chodby se teple obléct. Jungkook mě pořád pronásledoval a nadával.

Jungkook:„Nechci tě nutit silou. Takže  jestli tě nepřesvědčím jdu s tebou." Vzdal to nakonec.

Oblékl se a vyšli jsme ven. Šla jsem několik metrů před ním a on mě pomalu následoval. Sledoval celé okolí, celou ulici. To je to opravdu tak vážné?

Za pár minut jsme dorazili na místo. Vřele nás přivítali a já se přezula do bruslí. Jungkook mě pozoroval a sedl si vedle mě na lavičku.

El:„Ty si nezabruslíš?"

Jungkook:„Nechci způsobit pohromu i ostatním lidem."

Zasmála jsem se.

El:„Jo jasně výmluvy ty prostě neumíš bruslit." řekla jsem, abych ho trošku naštvala.

Jungkook:„To není pravda..."

Zvedla jsem se a dál ho už neposlouchala. Užívala jsem si jízdu na skoro prázdném ledě. Moc lidí tady nebylo. A pak jsem zahlédla to nemehlo. Jungkook vyšel na led, na nohách brusle. Takže se teda nakonec odvážil. Přidržoval se mantinelů a já k němu přijela.

El:„Já věděla, že na nich neumíš." a chytila jsem ho za ruku.

Ale on mě chytil pevněji a přitáhl si mě.

Jungkook:„Musím se tě držet pevně jinak spadnu." řekl a já cítila jeho dech na tvářích.

El:„Takhle blízko nemůžeme bruslit." Odtáhla jsem ho dál a rozbruslila jsem se.

Myslela jsem, že ho budu táhnout za sebou, ale najednou mě předjel a táhl mě on za sebou. Celou dobu kecal, jen aby mi byl blíže. Kecal, že neumí bruslit. Ty parchante.

Jungkook:„Tak přidej El."

El:„Hej ty lháři!"

Jungkook:„Já nejsem lhář, neřekl jsem, že to neumím, to jsi říkala ty."

El:„Ale hrál jsi, že to neumíš!"

Jungkook:„Jen jsem se připravoval. Bylo to už let, co jsem bruslil."

El:„Ale i tak je to podvod."

Jungkook:„Spíš ty jsi lhář, říkáš, že se ti nelíbím, ale když jsem byl jen pár centimetrů od tvého obličeje začala ses červenat."

El:„To nebylo kvůli tobě to bylo protože..." Ani jsem to nedořekla, když do mě někdo rychle najel. Shodil mě na led a já se praštila do hlavy. Jungkook přijel ke mě a zvedal mě. Přitom se stále díval na toho cizince, který mě shodil. Měl černou mikinu s kapucí, takže jsme nevěděli, jak vypadá.

Jungkook:„Jsi v pořádku?"

El:„Jo jsem v pohodě. Vůbec jsem to nečekala, sakra."

Sáhla jsem do kapes jestli mi něco neukradl, ale nic v nich nechybělo spíše tam něco přibilo. Papírek.

Bylo na něm napsáno:  Jungkook je nebezpečnej. Tohle je jen varování, jestli se budeš kolem něj stále motat skončíš špatně El.

Jungkook si ho taky přečetl a podíval se na mě.

Jungkook:„Promiň El."