Professor Farrell (Colin Farrell FF - CZ)

kapitola 14.

O dva týdny později:

Celá jsem se třásla, když jsem stanula před budovou školy a po dvou týdnech jsem se rozhodla jít na jeho hodinu. Nakonec jsem se vydala chodbou do třídy a usadila jsem se na své místo. Nervozně jsem poklepávala nohou, když už zbývalo jen pět minut do začátku hodiny. Odpočítávala jsem každou vteřinu. Vypadala jsem hrozně, měla jsem kruhy pod očima a oči zarudlé od pláče, byla jsem nenalíčená a vlasy jsem svázala do drdolu. Svým zjevem jsem přitáhla pozornost téměř každého, kdo kolem mě prošel a když jsem nervozně poklepávala nohou o podlahu, přitahovala jsem pozornost ještě víc.

A najednou zazvonilo, bylo to jako rána do hlavy. Drtila jsem v ruce tužku a hypnotizovala jsem dveře. Potom se tam objevil. A vypadal naprosto...skvěle. Trhla jsem sebou a udělalo se mi zle. Ze mě byla hnusná troska a on se usmíval a vykládal látku, jako by bylo všechno v pořádku. Najednou jsem měla pocit, že náš rozchod pro něj nebyl až taková rána. A já tu seděla jako odporná ubožačka, jejíž život bez něj úplně skončil. 

Nevnímala jsem, co říkal. Byla jsem kompletně mimo. Jen jsem ho hypnotizovala pohledem a zkoumala jsem každý jeho pohyb, každý výraz, který se mu na tváři objevil. Nic. Žádný náznak lítosti nebo snad zklamání. Nevěnoval mi jediný pohled za celou tu dobu, kdy byl v naší třídě, ale na každou stranu rozdával úsměvy a s klidem procházel mezi lavicemi. Drtila jsem v ruce propisku a přemítala jsem nad tím, jestli jsem vážně tak blbá.

Třeba se mě rád zbavil. Třeba mu jen ten problém u ředitele hrál do karet. Třeba se se mnou chtěl rozejít, ale nechtěl poslouchat scény a tak se mohl vymluvit na to, že by mě mohli vyloučit.

Z těch myšlenek mi bylo na nic ještě víc. Musela jsem se sebou něco dělat, když jemu nezáleželo na mě, tak mě na něm taky ne..

****

V pátek jsem se tedy vypravila do baru. Navlékla jsem se do úzkých černých minišatů, vzala jsem si černé lodičky a koženou bundu. Nalíčila jsem se, natočila jsem si vlasy, do malé kabelky přes rameno jsem hodila mobil, klíče, cigarety a peněženku a mohla jsem vyrazit. 

Kelly na mě čekala v baru, jako morální podpora. Byla toho názoru, že musím jít dál a můj žal se musí zapít a trocha tance prý taky neuškodí. Takže jsem do sebe lila co se dalo, tančila jsem a to vše většinou se skupinou opilých kluků. Bylo mi vlastně celkem dobře. Užívala jsem si to, byla jsem ráda za to, že nemám žádnou depku. Kelly jsem nějakou dobu neviděla a když jsem jí konečně našla, seděl tam s ní její přítel a to ve mě vyvolalo paniku. Zběsile jsem se rozhlížela kolem, jestli tady není i On. 

Nikde jsem ho naštěstí neviděla a rozhodně jsem vyloučila možnost ptát se jeho nejlepšího kamaráda. Točila se mi hlava, byla jsem ráda, že jdu, ale bylo mi dobře. Po dlouhé době jsem se rozhodla pro cigaretu, abych uklidnila nervozitu, která mě ovládla, když jsem si jen na malou chvilku pomyslela, že by tu mohl být.

Doklopýtala jsem ven, kde jsem se opřela o zeď a v kabelce jsem hrabala cigarety. Jednu jsem si dala do pusy a začala jsem hrabat zapalovač, ale někdo byl rychlejší a zapálil mi. Zvedla jsem oči a spatřila jsem jednoho kluka, se kterým jsem pila vevnitř.
- "Díky." usmála jsem se na něj
- "Jsi tu sama?" optal se s okouzlujícím úsměvem.
- "Vlastně tu jsem s kamarádkou." odvětila jsem, i když jsem věděla, že zrovna tam jeho otázka nesměřovala, mému opilému mozku to stále trochu myslelo.
- "Jo..mě spíš zajímalo..." chvíli se odmlčel se stálým úsměvem a potom pokračoval "..Spíš jsem myslel, jestli tu máš přítele." hypnotizoval moje oči a najednou mi přišlo, že stojí až moc blízko. 
- "Nemám přítele." usmála jsem se a on zkrátil tu už tak malou vzdálenost, co mezi námi byla.
- "To jsem rád." usmál se a zajel mi rukou do vlasů, naklánějíc se k mým rtům. 

Opravdu jsem chvilku přemýšlela, že ho nechám, ale něco se ve mě hnulo, i když jsem byla namol.
- "Nech toho." odvrátila jsem od něj tvář.
- "No tak, neboj." vydechl, stále se pokoušejíc mě políbit.
- "Sakra, nech toho." snažila jsem se ho odstrčit. Marně. Začal mě líbat a já se ho stále pokoušela odstrčit.  

A najednou...

Najednou ležel na zemi. Zvedla jsem pohled a čekala jsem, až se mi můj rozmazaný zrak zklidní.
- "Vypadni, sráči!" ten hlas, co po něm křikl mi byl až moc povědomý. Můj zrak se dal do normálu a já před sebou viděla ten až moc známý obličej. 

Do hajzlu, to si ze mě děláte srandu.

Stál tam přede mnou a tvářil se až moc ustaraně. Nevím, kde se to vzalo, ale místo pláče se mi z hrdla dral smích. Byla jsem jako nějaký psychopat.
- "Jsi v pořádku?" optal se a já se nepřestávala smát.
- "Ty vole, tohle je snad špatnej vtip." řekla jsem si spíš pro sebe a z kabelky jsem vyndala cigarety. "Nemáš zapalovač?" zvedla jsem k němu oči, když jsem svůj zapalovač nenašla. S přikývnutím mi zapálil a sobě taky.

Chvíli bylo jen ticho. Nakonec promluvil první on.
- "Co jsi vyváděla? Mohlo se ti něco stát."
- "Nech si ten ustaranej tón, není to tvoje věc." zamračila jsem se na něj "Nic by se nestalo, už jsem s ním byla vevnitř, pili jsme spolu." objasnila jsem mu situaci a kousek mě doufal, že bude žárlit.
- "Jo, viděl jsem, jak ses po něm plazila na parketu." i přes mojí opilost jsem poznala ten žárlivý tón, i ten výraz v jeho tváři, když to říkal. Moje srdce se zaradovalo. Nic jsem mu ale neříkala a jen jsem v klidu kouřila. "Co sis tím chtěla dokázat?" prudce se otočil čelem ke mě a najednou stál tak moc blízko. 

Celá jsem se roztřásla. Dech se mi zrychlil a srdce mi proráželo hrudník. Do nosu mě uhodil jeho parfém, který jsem tak milovala. Přimáčkla jsem se ještě víc na zeď, o kterou jsem se stále opírala, snad abych od něj byla dál. 
- "Nic si dokazovat nemusím.." sebrala jsem v sobě zbytek odvahy a zahleděla jsem se mu do očí "..rozešli jsme se, už není tvoje věc, co kde a s kým dělám. Stejně jako mě není nic do toho, co kde a s kým děláš ty." odsekla jsem s úsměvem a chtěla jsem si od něj dát odchod. On mě ale chytil za ramena a natlačil mě zpět na zeď.

Prudce jsem se nadechla a strnule jsem na něj hleděla.
- "Já s nikým nic nedělám, od našeho rozchodu jsem poprvé někde v baru." hypnotizoval mě pohledem. Nechápavě jsem na něj hleděla a přemýšlela jsem, jestli mi lže nebo ne. Nakonec jsem se zase začala smát. Celá ta situace byla směšná.
- "Že tě vytáhl Eric?" 
- "Jo." odvětil a nechápavě na mě hleděl. Ten fakt mě rozesmál ještě víc.
- "Víš, že jsem tu s Kelly? Ona mu psala, aby přišel." i když jsem byla namol, dokázala jsem si dát dvě a dvě dohromady. Colina do toho baru vytáhli schválně.

Na to se začal smát taky. Přišla jsem si jako idiot. 
- "Rád tě vidím." pronesl najednou a zvážněl. Přestala jsem se smát a nechala jsem se hypnotizovat těma hlubokýma hnědýma očima.
- "Já tebe taky." odvětila jsem potichu a on byl zase o kus blíž. Dělily nás milimetry.

Opět jsem znervozněla a snažila jsem se zachovat chladný rozum. Rozhodně mi to neulehčoval. Položila jsem dlaň na jeho hrudník, aby se už víc nepřibližoval a pohledem jsem sledovala svou ruku, jen abych nemusela čelit tomu pronikavému pohledu. On chytil mou bradu mezi palec a ukazováček a můj pohled si zvedl zpět ke svým očím. Přerývavě jsem se nadechla, když mi rukou zajel do vlasů. 

Nakonec jsem chytila lem jeho bundy a přitáhla jsem si ho ke rtům. Nakonec jsem mu opět podlehla. Svým tělem mě přišpendlil k té zdi a já tak cítila každý jeho sval. Chtivě si přivlastňoval moje rty a já se mu naprosto odevzdávala. Byla jsem naprosto mimo, byl pro mě jako droga, nemohla jsem přestat, i když jsem věděla, že bych měla...