Pro začátek bych Vás chtěla upozornit, že můj příběh není pornoklišé. Je to prostě jen příběh. Můj příběh o tom muži, který byl mým profesorem.
A já Vás prosím, neodsuzujte mě a na kolenou prosím, neodsuzujte jeho, protože on si tohle nezaslouží.
*...
Nebudu tu teď vést dlouhé řeči, které by byli zbytečné a zřejmě i nudné, takže Vás prostě ve vyprávění přesunu do dalšího dne..
***
Od té pondělní hodiny literatury jsem profesora Farrella neviděla, když jsem ráno kouřila na svém obvyklém místě, nebyl tam a dokonce se neobjevil ani odpoledne..
Nejspíš to bylo dobře, ale k mému vzteku jsem cítila jisté vnitřní zklamání, což jsem samozřejmě nikdy nemohla přiznat před Kelly a snažila jsem se to zapírat i sobě..
A tak si jistě umíte představit, jak jsem se cítila nesvá, když jsem ve středu odpoledne mířila na hodinu literatury a jen jsem doufala, že mi opět nebude věnovat ten pohled..
***
Nervózně jsem se kroutila na židli ve třídě a čekala jsem až profesor přijde.. Jediné, co mě trochu uklidňovalo byl fakt, že nám dnes dá test a tak mě možná zachrání to, že když se budu soustředit na test, nebude mě moct hypnotizovat pohledem nebo mě odrovnávat úsměvem či hlasem..
Z myšlenek na mou záchranu mě vytrhl právě ten hlas, který mě tak znervózňoval.. - "Dobré odpoledne.." usmál se do davu a pak sklouzl pohledem ke mě a já rychle začala zaujatě sledovat desku stolu.. "No..nebudu vás zdržovat, tady si pošlete testy a s chutí do toho.." položil štos papíru před kluka hned před ním a za nedlouho jsme všichni mlčeli a poslušně psali..
Ale nebyl by to profesor Farrell, aby opět něčím nepřekvapil a tentokrát tím, že během testu obcházel mezi studenty, dnes už to moc učitelů nedělá..
Snažíc se ho nevnímat, soustředěně jsem hleděla na papír před sebou a vyplňovala otázky, než jsem vedle sebe periferně zahlédla vysokou postavu v černém obleku..
Mírně jsem natočila hlavu a zvedla pohled k jeho tváři. Jemně se na mě usmál a opřel se dlaní o opěradlo mé židle, naklánějíc se nad můj test..
Téměř okamžitě mě ovanula jeho vůně a mě bylo jasné, že ji ucítím minimálně ještě dnes večer. Chtěla jsem se soustředit na ten zatracenej papír, vážně chtěla, ale nemohla jsem spustit oči z jeho obličeje nebo se soustředit na cokoli jiného, než byla jeho vůně..
Po několika chvílích odlepil oči od mého papíru a tvář natočil čelem ke mě, opět mě vězníc v hloubce svých očí.. A já jen strnule seděla, naprosto neschopná pohybu, sotva dýchajíc..
Když zřejmě usoudil, že pro dnešek mám mučení dost, znovu mi věnoval ten jemný klidný úsměv a pokračoval ve své cestě mezi studenty.. Zatímco já seděla jako opařená ještě několik vteřin, než jsem byla schopna vrátit se ke psaní testu a nebyla jsem si úplně jistá, jestli jsem tam vůbec psala to, co jsem měla..
***
Proklínala jsem se, když jsem ten test dopsala ještě před koncem hodiny. Profesor si ho vzal a šel se usadit za katedru a já mu tím samozřejmě dala příležitost, aby mě mohl uvěznit ve svém pohledu..
Sakra. Vůbec jsem nechápala, proč to dělá. Byla jsem z něj mimo. Prostě jen klidně seděl a se zamyšleným pohledem po mě koukal. Nervozně jsem se ošila a tím jsem si vysloužila pozornost Kelly, která se s úsměvem koukala do mobilu a s někým si psala.. - "Co je?" optala se šeptem, jen jsem po ní letmo přejela pohledem a očima jsem sem se vrátila zpět ke katedře - "Nic.." odvětila jsem zpět, zatímco ona se podívala stejný směrem, jako já.. Zaslechla jsem její uchechtnutí, okamžitě jsem po ní střelila pohledem - "Je mi to jasný.." roztáhla rty do širokého úsměvu a vesele dál ťukala zprávy do mobilu.. - "Co je?" pozvedla jsem obočí, zatímco jsem na sobě cítila pohled přicházející od katedry.. - "Vůbec nic.." letmo se na mě podívala, mrkla, potom přejela pohledem profesora a nakonec se opět vrátila k mobilu.. Jen jsem nad ní protočila očima a chtě nechtě mě oči táhli zpět ke katedře..
Hnědoočko se na mě jemně usmíval, pohodlně se opírajíc o opěradlo židle, ruku pod bradou..
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
A i když jsem se sebevíc snažila, nemohla jsem se neusmát.. A v tu chvíli, kdy jsem se usmála, roztáhl rty do ještě většího úsměvu.. A pak..
Pak mě konečně vysvobodil ten zatracenej zvonek.. Profesor si vybral zbytek testů a s pozdravem opouštěl třídu. Ve dveřích se ještě zastavil a naposledy se na mě usmál, než zmizel za rohem..
- "Jen jsme si dali cigaretu.." sarkasticky se vedle mě ozvala Kelly.. Otočila jsem se směrem k ní... - "Byla to jen cigareta.." bránila jsem se.. - "Nepochybně, ale civěli jste na sebe, jako na svatý obrázky, zlatíčko." přeslazeně se usmála - "No.." chtěla jsem to zapírat, ale každý jistě chápe, že to nemělo cenu, protože pravda byla taková, že jsme na sebe civěli "..nedělej z toho něco víc, než to bylo.." odsekla jsem - "Nic z toho nedělám ale to, že se mu líbíš, je fakt.." pokrčila rameny brunetka - "Nech toho...už jsem ti to vysvětlovala.." zamračila jsem se.. - "Jo...a byla to pěkná blbost.." usmála se a tím ukončila náš rozhovor a já věděla, že nemá cenu se s ní hádat, vždy má poslední slovo..
***
Po škole jsem si opět dávala cigaretu na svém obvyklém místě, než jsem jela domů. Kelly šla za svým novým přítelem a tak jsem opět zůstala sama. Tedy byla jsem sama jen chvíli, než mě někdo vyrušil... - "Zdravím.." ... a světe div se, byl to profesor literatury..
Jaké překvapení, no ne? No věřte nebo ne, pro mě to skutečně překvapení bylo..
- "Dobrý den.." usmála jsem se zaskočeně a potáhla jsem si z cigarety. Mezitím došel ke mě, opřel se o zeď a zapálil si cigaretu.. A lhala bych, kdybych řekla, že to ticho, co následovalo nebylo dosti znervoňující, alespoň pro mě tedy bylo. On byl samozřejmě klidný. A upřímně řečeno, dost mě to štvalo..
Po chvíli na mě opět upnul ten pohled a úplně s klidem si mě pohlížel. Potáhla jsem si z cigarety a pohled jsem mu oplácela.. - "Proč to děláte?" optala jsem se zcela vážně s pozvednutým obočím.. - "Dělám co?" optal se nazpět s jemným úsměvem, ač zcela jistě věděl, o čem je řeč - "Proč na mě tak koukáte?" na to se opět usmál, zatímco já na něj stále koukala a obočí mi neklesalo.. - "Jste z toho nervozní?" usmál se, potáhl si a odhodil nedopalek.. - "Popravdě..jsem.." zamračila jsem se, zatímco on se usmíval jako sluníčko, vrazil ruce do kapes a dal se nad odchod.."Hej! Neodpověděl jste mi.." naposledy jsem si potáhla, odhodila jsem nedopalek a zpříma jsem pohledem propalovala toho irskýho provokatéra.. Otočil se směrem ke mě, stále s tím úsměvem - "Rád se na vás dívám.." a s tím zmizel za rohem..
A i když mi tahle odpověď teda vážně nepomohla, bylo to aspoň něco, i když to bylo matoucí snad víc, než když jsem ten důvod nevěděla..
***
Tak, další kapitola je na světě a já bych Vám moc chtěla poděkovat votes a hvězdičky u těch předchozích <3
