-Sarah-
Byl to doopravdy mladý doktor.Hnědé vlasy měl na patku,určitě si je geluje navrch.Oříškové oči,knoflíčkový nos a přes bílou průsvitnou košili mu byli vidět rýsující svaly.Odvrátila jsem od něj pohled,zdál se být mnou pobavený.
'Co se vám stalo slečno Weston?'Pronesl,jeho hlas zněl melodicky.
'Jste doktor nebo snad někdo kdo vyslíchá pacienty?'Ironicky jsem se na něj usmála.
'Myslí,že tak trochu obojí.'Pokrčil rameny.
'Stačí když mi prostě dáte něco proti bolesti.'Pročila jsem očima.
'Doopravdy?Protože máte zlomenou nohu a jak to tak vidím budete si tu muset aspoň týden poležet.'Usmál se na mě,jeho úsměv rozzářil celou místnost.
'Tak na to zapomeňte.'Zasyčela jsem na něj.
'Nemám čas na ňákou puberťačku,takže sestři odvezte jí na oddělení kde jí dají na nohu sádru a potom na pokoj.'Puberťačku?Mým tělem projela vlna agresivity,nesnáším když mi někdo říká,že jsem puberťačka.
'Ne,doktore Biebere nebo jak se sakra čte vaše přijmení,to já nemám čas na vás.Protože jste jenom doktor,který nazývá skoro dvacetiletou holku puberťačkou,příště než na mě otevřete váše ústa,zkuste si zistit kdo vlastní tuhle nemocnici.'Seskočila jsem z lehátka a bylo mi totálně jedno,že mě to bolelo,protože jeho šokový výraz stál za vše.Tuhle nemocnici vlastní můj nevlastní starší bratr,je adoptovaný ale beru ho jako vlastního.Je mu 27 a je doopravdy úžasný doktor,ne jako tady tenhle.Možná jsem řekla poslední slova,dost arogantně a povýšenecky ale já nemám ráda,když si na mě někdo dělá názor když mě nezná.Dali mě sádru,pak se mě pokoušeli dostat do nemocniční košilky což jsem odmítla a zůstala jenom ve své spodním prádle a tričku.Tahle místnost byla deprimující.Čtyři bílé stěný,malé skříňky u každé z postele,která tu byla a jedna velká televize.Rodiče odjeli na služební cestu,jako vždy.Svou lásku mi ukazují,drahými dárkami,luxusními auty,a značkovým oblečením.Máma chtěla přijed ale rozmluvila jsem jí to.Někdo zaklepal,neodpověděla jsem.Dovnitř vlezl Bieber s mým nevlastním bratrem Eliotem, a sestřičkou trošku jsem se pousmála.
'Sestřičko,slyšel jsem že si nám tu udělala pěknou scénu?'Zasmál se.
'Asi je to v rodině.'Usmála jsem se na něj,se smíchem přikývl.Objal mě a já z něho cítila tu bratrskou lásku.Doslova ho zbožňuji,je jako můj nejlepší kamarád.
'Líbí se ti u mě v nemocnici?'
'Je to tu v pohodě.'Zamrlala jsem.
'Okéj.Víš,tady Justin ti přišel říct jak jsi na tom stvou nohou.'Takže ten doktor se jmenuje Justin Bieber?I jeho celé jméno je sakra sexy.Podívala jsem se na Justin,který měl nečitelný pohled.
'Ještě se za tebou stavím.Necháme tě tu sním aby ti to vysvětlil.'Než jsem stačilo cokoliv říct odešel i se sestřičkou,Justin si sedl na židličku vedle postele.
'Jak už víš,máš zlomenou nohu.Při pádu se ti narušila hlavní kost,která bude zrůstat pomalu.Proto musíš přestat s tančením..možná na měsíc,dva,rok,. a taky možná navždy.'Otočila jsem se na něj,neviděla jsem žádnou lítost,soucit,pochopení prostě nic.Cítila jsem jak mé srdce zběsile bije,nemůžu přestat tančit.Tanec je jediná věc,která mě drží při životě.Cítila jsem slzy,které se chtěly dostat přes okraj mých slzních kanálků,slíbila jsem že brečet nebudu.
'Necháte mě tu prosím o samotě?'Zašeptala jsem.Bezeslova odešel.
Nechala jsem slzy stékat po mých líčkách.
Co jsem komu udělala?
Představ,že už nikdy nebudu tančit mě děsí.
Zavřela jsem oči,tohle musí být jen zlý sen.
Určitě se ráno probudím a budu ležet ve své posteli.
