Asi po půl hodině Justin konečně přišel. Ale neměl na sobě plášť. Vlastně vypadal hoooodně dobře.
"Tak můžeme jít?" Přišel ke mě a zašeptal mi do ucha.
"No já v tomhle nepůjdu jestli ty jdeš v tomhle." Ukázala jsem rukou na jeho oblečení a oba jsme se zasmáli.
"Tak já ti najdu nějaké oblečení jestli chceš. Ale pochybuju, že tady něco bude." Sedl si na židli vedle mé postele a já jsem koutkem oka viděla, jak se Carol otočila zády k nám. Justin hlavou kývnul ke Carol a pokrčil obočí. Jenom jsem na něj pokrčila rameny a mávla rukou, aby to neřešil.
"Tak já půjdu v tomhle." Ukázala jsem rukama na svou nemocniční košili a zasmála jsem se.
"Jak si přeješ." Políbil mě. Bože jeho rty jsou tak dokonalé. Když se odtáhnul viděla jsem, že nás Carol propaluje pohledem. Chtěla jsem jí něco říct, ale před Justinem jsem to nechtěla řešit. Cmukla jsem na ní a Justin mě následně zvedl do náruče a vynesl ven na chodbu. Jak dlouho tady vlastně ležím? Ani si nějak nemůžu uvědomit co je za den, nebo kolik je hodin.
Vyšli jsme před nemocnici a sedli jsme si na nedalekou lavičku, na kterou mě Justin posadil. Sedl si vedle mě a chytil mě za ruku. Nevím kdy se změnil můj názor na něj, ale teď se mi zdál hodně v pohodě.
"Jak dlouho už tady vlastně jsem?" Zeptala jsem se a ruku jsem vyndala z té jeho. Nechápavě se na mě podíval a potom si povzdychl.
"Jsi tady třetím dnem." Sedl si blíže ke mě ale já jsem se od něj naopak trochu odsunula. Zase si přisedl kousek ke mě a já jsem se už neměla kam posunout, protože jsem seděla na kraji lavičky.
"Justine nech toto." Strčila jsem do něj a postavila jsem se. Úplně jsem zapomněla na to, že mám něco s nohou a neudržela jsem se a spadla jsem přímo na ní. Zakřičela jsem a Justin mě už zvedal ze země a posazoval zpátky na lavičku.
"Proboha pojď musíme se na to podívat." Zvedl mě do náruče a já jsem se pořád držela za nohu. Neskutečně to bolelo.
Do pěti minut jsme byli na ambulaci a Justin mi kontroloval nohu, jestli jsem si s ní něco neudělala.
"To sis teda pomohla." Zasmál se a ukázal mi snímek z rentgenu. Absolutně jsem mu nerozumněla, takže jsem se na něj podívala se zvednutým obočím. "Máš podruhé zlomenou stejnou nohu." Zasmál se ale mě teda do smíchu nebylo.
"Strašně směšné." Odfrkla jsem a otočila jsem se obličejem na druhou stranu.
"Notak, takhle jsem to nemyslel. Smál jsem se, protože jsem se s tím ještě nesetkal." Přiblížil se k mému obličeji a opět promluvil. "Ale všechno je jednou poprvé že?" Zkousl mi ušní lalůček.
Jak to jako myslel?
