Konec je nový začátek

Zůstaň se mnou

Nemohl jsem v noci vůbec usnout. Musel jsem neustále přemýšlet nad Pavlem a proč se tohle všechno musí dít zrovna mě. Na žádnou odpověď jsem však nepřišel, jen jsem se cítil ještě hůř a byl jsem unavený. Nemělo cenu se vůbec pokoušet usnout, tak jsem se rozhodl že si půjdu udělat kafe na povzbuzení. Když jsem se však chystal vstát z postele, tak mi najednou začal zvonit mobil.

Jen co jsem si přečetl jeho jméno na displeji tak jsem mu hovor zamítnul. Nechtěl jsem se s ním vůbec po včerejšku bavit. Jenže co když si nic z včerejška nepamatoval? Co když to všechno řekl jen z opilosti, ale doopravdy to tak nemyslel? Byl jsem naivní, hodně a kdyby teď Radek věděl o tom, že se připravuji Pavlovi odpustit, tak by nebyl nadšený. Ne potom, co jsem včera všechno vyváděl a jak moc jsem byl na dně.

,,Co chceš?" promluvil jsem do telefonu ,,Panebože, Štěpáne. Snažil jsem se ti dovolat, ale nebyl jsi dostupný. Jsem rád že jsi mi to vzal." nevěděl jsem co říct a nebyl jsem si vůbec jistý jestli je tohle dobrý rozhodnutí ,,Víš já, moc se ti omlouvám za to jaký jsem na tebe včera byl. Byl jsem opilý a navíc jsem byl naštvaný. Fakt mě to moc mrzí." nevěděl jsem jestli mu věřit nebo ne, protože u něj člověk neví kdy říká pravdu a kdy ne.

,,Doopravdy jsem ti nechtěl nějak ublížit. Miluji tě a nerad bych o tebe přišel." mlčel jsem, nevěděl jsem jestli mluví pravdu a mám mu odpustit nebo ne. Moje srdce mi rádilo, že mu mám odpustit, ale mozek byl jiného názoru ,,Prosím řekni něco." nadechl jsem se k odpovědi, ale najednou se v pokoji objevil Radek ,,Musím už jít, pak ti dám vědět." vyhrkl jsem do telefonu a následně jsem hovor položil.

,,Kdo ti volal?" zajímal se a já nevěděl jestli mu mám říct pravdu. Nechtěl jsem se s ním zase hádat, ale lhát mu taky nechci ,,Pavel." vydechl jsem nakonec a sklopil jsem svůj pohled na zem ,,Doufám, že jsi neudělal to, co si myslím." řekl vážně a já zvedl svůj pohled a pohlédl jsem do jeho očí ,,Ty nejsi normální! On ti takhle hnusné ublíží a ty mu ještě odpustíš?!" v jeho tváři byl vepsaný vztek, vztek tak veliký až jsem se ho začal bát.

,,Ty to nechápeš. Já ho miluju." křikl jsem a Radek jenome zavrtěl hlavou ,,Jenže on není ten pravý pro tebe! Chápeš to, že ti zase znovu ublíží?!" byl jsem ticho ,,A až se to stane, tak zamnou nechoď, protože jsou mi jak tvoje problémy, tak ty, naprosto jedno!" ve dveřích od mého pokoje se najednou objevil zmatený Kuba ,,Co se to tady děje?" jen jsem mu věnoval pohled a utekl jsem pryč. Potřeboval jsem u sebe Pavla a přesvědčit se, že alespoň on není proti mě jako celý svět.

Zazvonil jsem a za chvíli se ve dveřích objevil on s rozcuchánými vlasy na všechny strany ,,Štěpáne? Co se stalo?" bezeslov jsem ho pevně objal a nepřál jsem si nic jiného než jen jeho přítomnost. Cítil jsem se s ním v bezpečí a nepřál jsem se ho nikdy pustit, nikdy.

Ahoj 😇 Jojo, já vím, zase to všechno jenome více zamotávám 😅 Jenže kdybych to neudělala, tak by tenhle příběh byl v podstatě skoro o ničem 😄 Nebo možná taky ne, ale prostě se mi to sem hodilo 😆 Protože kdo by neměl rád drama, že? 😉 No, snad se vám kapitola líbí a jako vždy budu moc ráda za vaše názory :) Přeji vám hezký zbytek dne a příště zase ahoj 😇
natt_ally 🐼🐧