Konec je nový začátek

Spoustu otázek

Nemohl jsem vůbec spát, neustále jsem přemýšlel nad vším možným, hlavně však nad Pavlem a jeho chováním. Byl jsem na něho naštvaný, ale taky mi to bylo líto. Nebylo by přeci jen lepší, kdybych zemřel? Nemusel bych teď tohle všechno řešit. Povzdechl jsem si a s pohledem upřeným ven z okna jsem alespoň na chvíli usnul.

Probudil mě však zvuk otevírajících dveří. Myslel jsem si, že to je Radek, ale byl to jen doktor, který se mě ptal jak se cítím atd. Když odešel, tak jsem si ještě na chvíli zdřímnul, ale ne na dlouho. Za necelou půl hodinu jsem už byl vzhůru a neměl jsem co dělat. Vstal jsem z postele, abych se podíval z okna a byl to pěkný pohled. Právě začínal listopad a všechno listí se zbarvovalo do všech různých barev a padalo na zem. Je zvláštní, že zrovna období kdy všechno "umírá", je tak kouzelné.

,,Ahoj Štěpo." ozvalo se najednou a já se hned otočil čelem na Radka, který stál ve dveřích společně s Pavlem. Když se naše oči střetli, tak jsem v jeho očích viděl špetku provinění, ale hlavně nejistotu. Zamračil jsem se a pomalým krokem jsem přešel k lůžku ,,No tak." zašeptal Radek a šťouchl loktem do Pavla, který se na mě nejistě podíval ,,Nechci nic slyšet. Vím, jak to bylo." naštvaně jsem odvětil a on se zatvářil překvapeně ,,Já-" ,,Já vím, vím, že moje city neopětuješ, ale nemusíš to dělat ještě složitější. Stačí to říct na rovinu a ne kolem toho dělat ještě větší rozruch." neměl jsem chuť na to se s ním hádat a i přes to, že mě tyhle slova bolely u srdce, tak jsem byl rád, že jsem mu to řekl.

,,Promiň." řekl jen a odešel pryč. Zase jenomže zbaběle utíkal, zase se vyhýbá tomu, aby nemusel tyhle problémy řešit. Na chvíli nastalo ticho a Radek se zatvářil zmateně, já narozdíl od něho znal důvod Pavlova odchodu, byl tak předpovídatelný ,,Donesl jsem ti mobil a nabiječku." oznámil mi Radek, když se vzpamatoval a oboje mi podal. Konečně se nebudu nudit.

,,Proč si ho bral sebou?" tyhle slova vyšla z mých úst sama od sebe a já se sám divil, měl jsem však na Pavla vztek a nechápal jsem proč sem tedy chodí, když mě nechce ani vidět ,,Chtěli jsme s tebou něco společně řešit. Doslova jsem sem Pavla dotáhl a donutil ho ať se ti omluví, nečekal jsem však, že zdrhne." mírně jsem se zamračil a stočil jsem svůj pohled na Radka ,,Řešit? Co?" nechápal jsem a on se zatvářil mírně nervózně ,,Stěhování." vydal ze sebe a já se zasekl ,,Cože?!" byl jsem v šoku a naprosto nic jsem nechápal.

,,Za dva dny nám má vypršet smlouva a tak jsme museli hledat nějaké jiné bydlení. Nenašli jsme však nic společného, takže Pavel se vrací zpátky domů a my dva se budeme stěhovat společně s Jakubem do jednoho bytu." byl to pro mě šok a byl jsem zmatený. Jak dlouho tohle plánovali? Počítali snad i semnou? To proto se Pavel choval tak, jak se choval? Měl jsem tolik otázek, ale ani na jednu jsem neměl odpověď.

Doopravdy se tohle všechno děje? Není to jen sen ze kterého se každou chvílí probudím?

Ahoj všichni 😄 Další kapitola je tady, jej :D Sice s ní nejsem až tolik spokojená, ale co mám dělat 😅 Kdybych ji chtěla předělat, tak by to podle mě dopadlo ještě hůř, takže tak 😆 Doufám, že se vám kapitola líbí a budu moc ráda jak za votes, tak za komenty 😊 To bude odemně nejspíš vše a u další kapitoly ahoj 😁
Ps: Kdyby jste měl někdo zájem, tak na mém profilu je nová povídka :)
natt_ally 🐼🐧