FNAF - Spíše Povídka...

Kapitola 2. - dvě tváře

Pohled Vincenta

Byl jsem nesvůj. Jedna moje část byla vzrušená a ta druhá vyděšená.
Co jsem to udělal?!?
Bohužel ten druhý pocit převládal čím dál víc. Snažil jsem se uklidnit tím, že jsem si říkal, že kdyby nebyli tak hloupí, nic by se jim nestalo.
Vlastně si za to můžou sami...

Zamýšlel jsem se, jestli to bylo nutné, proč až tak? Když jsem procházel kolem dveří od kuchyně, málem mi jimi někdo jednu vrazil. Naštěstí jsem si jich všimnul včas a stihl se jim vyhnout bez toho, aniž by si dotyčná osoba všimla, že mi málem přerazila nos. Ne že by mi to nějak moc vadilo. Ještě jsem se kouknul, kdo to je. Byl jsem si jistý, že je to Fritz. Ten zrzek se vždycky nějak dostal do kuchyně a snědl tam na co přišel. Pak to sváděl na Chicu. Chudinka. On by snad jedl i hřebíky.
Místo něj jsem ale ve dveřích uviděl holku asi o rok mladší, o víc ne, celou v šedivé. Rychle jsem jí obešel a pokračoval dál. Volala za mnou něco ve smyslu, že se mnou bude pracovat, nebo co. Taková blbost. Vždyť je nás tu už teď šest. Nevěřil jsem, že by byl šéf tak padlý na hlavu, aby povolal dalšího hlídače.
Hlídačku.
opravil jsem se. Ale u něj jeden nikdy neví.
Z mého vele-důležitého přemítání mě (opět) někdo vyrušil. Tentokrát to byl můj šéf.
„ Pane Aftone, můžete na chvíli?"

Ugh, teď né. Počkat, co když to zjistil!

„ Ano. Proč, děje se něco?"
„ Chci vám jenom oznámit, že od zítřka máte novou kolegyni."

Uff, už jsem se bál. Počkat co?!?

„Jmenuje se Gita Weidnerová. Poznáte jí lehce, je celá v šedé. Možná si to tady půjde prohlédnout, tak jí tu kdyžtak proveďte."

A sakra. Jestli na to přijde, jsem v hajzlu.

„Dobře, kdyby se tu ukázala, tak jí tu provedu."
Po těchhle slovech šéf odkráčel a já mohl pokračovat v tom, co jsem dělal předtím.

Počkat, co jsem dělal? Jo, chtěl jsem oznámit Mikovi, že si dneska beru noční směnu sám.

Vyrazil jsem ho hledat. Našel jsem ho v kuchyni. Právě pil sklenici s vodu a jak mě uviděl, celou ji na sebe vylil. Všiml jsem si, že zblednul, ale pak to zamaskoval tím, že se 'zakuckal'. Přišel jsem k němu, že mu pomůžu, a on ucukl. Když si uvědomil, co udělal, pomalu a opatrně se vrátil a omluvil se mi tím, že na mě vrhl letmý zděšený pohled. Vím, že něco o tom, co jsem udělal tušil, ale takhle moc ho to určitě nevzalo.

„ Děje se něco, Miku? Chováš se divně."
„ Co? ne, ne, všechno je v poho. Jen sem se tě lekl, a zakuckal se, nic víc, nic míň."

Miku, Miku, Miku. Neumíš lhát, ale teď to nechám být...

„ Jen jsem se tě přišel zeptat, jestli si dneska můžu vzít noční směnu sám."
„ A-si, jo?"
„Dík, mohl bys to říct ostatním?"
„Jop."
„ A hele, víš že máme od zítřka novou hlídačku? Jmenuje se Gita. Neviděl jsi jí? Mám jí to tady ukázat."

Zase zbledl. Co to s ním je? Proč je zase tak vyplašený?

„Eeem, jo, už jsem jí viděl, říkala, že už si to tady prohlédla... řekl jsem jí, že si má jít domů odpočinout."

„Prohlédla si to všude?"

Samozřejmě jsem narážel na part and service, protože to by byl fakt průser.

„ Všechno kromě té místnosti naproti (part and service) a dveřím do sklepa..."

Uff, to bylo o fous.

„ Dík za info."
„ Není zač. Já už radši půjdu... Ahoj zítra."
S tím urychleně opustil kuchyni.

Chová se vážně divně...

Sedl jsem si na židli a vypnul. Probrala mě ruka, která mi zběsile máchala před obličejem.
„ Hej, Vincente, teď není čas spát. Musíme uklidit animatroniky do part and service, jestli ovšem nechceš mít průser u šéfa, přestože já si nemyslím, že by je chtěl někdo ukrást, narozdíl od něj."
„ Co? Jeremi, kolik je hodin?"
„ Je přesně 23:14, počkát, ... 23:15. Chápeš?"
„ Jeremi, tobě Mike neřekl, že dneska mám noční směnu jenom já?"
„Co? Emm, ne. Je tu se mnou ještě Mellisa. Máme teda zase odejít?"

Z chodby se ozval Mellisiin rozzlobený hlas
„CO?!? Já jsem kvůli téhle blbé noční směně zamítla párty u mé nej kámošky a TY mi pak oznámíš, že mám laskavě vypadnout!!!
„Jop. Jinak díky za info o čase, trochu jsem vypnul, a, noo, asi jsem si trochu schrupnul..."
„ Schrupnul. No, mě to znělo, jako kdyby si Freddy s Goldenem došli do kanceláře, usnuli a omylem zapnuli rozhlas."
Ignoroval jsem její naprosto debilní a notně retardovanou poznámku a radši je vyprovodil ven. Když jsem zavíral hlavní dveře, ještě jsem uslyšel Mellisu mrmlat něco ve smyslu
„ A i tak by nadělali míň hluku než ty."
Pak už jsem je dovřel a pomalu se vydal směrem k part and service. Roboty se mi nechtělo uklízet, stejně tady nebyl nikdo, kdo by viděl, co se chystám udělat.

Jo počkat, kamery.

Vyšel jsem zadními dveřmi a vypojil je. Pak jsem znovu vyrazil k p.a.s.. Otevřel jsem dveře, a málem se pozvracel. Pak se ve mě ale něco pohnulo, nebo probudilo a já se jako největší psychopat začal na těch pět mrtvých dětí usmívat. Nemohl jsem si pomoct. Děsil jsem se, a zároveň byl spokojený.

Co to se mnou sakra je?!?

Chvíli jsem tam jenom tak stál, ale pak jsem se oklepal a vzal první z nich, malou blonďatou holčičku. Zase jsem se začal usmívat a donesl jsem jí až na pódium.
„ Neboj, nejsem tak 'zlý', abych tě dál do kluka. Chica už na tebe čeká."
S tím jsem její mrtvé tělo dal do žluté kuřecí animatroničky.
Přitom jsem se sám sebe děsil.

Co to bylo, vždyť to ani nebyl můj hlas!!! A říkal jsem to nahlas, nebo jenom v hlavě? Co se to se mnou děje?!?

Otočil jsem se a došel zpátky. Tentokrát jsem vzal kluka s modrým tričkem, na kterém byla vytištěná kytara s nápisem ROCK!!! Donesl jsem ho taky k pódiu, a zase tím jiným hlasem jsem na něj řekl.
„ Neboj, vím, že se ti Freddy nelíbí, dokonce by jste se k sobě nehodili, ale jak vidím, máš rád kytaru. Myslím, že Bonnie je pro tebe ten pravý."

Radši už jsem ani nemyslel, a jenom jsem si přál, abych to už měl za sebou.

Další na řadě byl malý kluk, který vypadal jako rozený vůdce. Znova jsem byl u pódia, a cpal ho do Freddyho. Už jsem se ani neposlouchal. Neměl jsem na to žaludek. Znovu jsem se vrátil do part and service. Už tam byly jenom dvě těla. Jedno patřilo synovi mého bratra. (můj synovec) Nemohl jsem ho jen tak postavit na pódium, kvůli tomu, že už tam žádný volný animatronik nezbyl. Vzal jsem ho teda k pirat cove, a dal ho do Foxyho. Přitom jsem šeptal něco o tom, že ho nikdo nebude rušit.

Vrátil jsem se znovu do part and service. To poslední tělo jsem dal do Golden Freddyho. Kdysi, ještě když byl Goldy v provozu, stala se jedna 'nehoda'. Já jsem tam tehdy byl. Viděl jsem to a od té doby jsem měl občas pocit, že jsem někdo jiný. Podíval jsem se na něj. Pořád byl vypnutý. Měl jsem chuť mu jednu vrazit, ale jak se napřáhl, něco ve mně mě zadrželo. Místo toho jsem na něj pomalu položil ruku. Projel mnou slabší elektrický šok a já sebou trhl. Tím jsem přerušil spojení.
Opustil jsem budovu a zapnul kamery.
Vrátil jsem se dovnitř a vešel do kanceláře.

Wow, další část. 1283 slov XD
Mám pocit, že u téhle části jste se občas cítili zvláštně jako já, když si to po sobě čtu... So, I hope you enjoy that. 😃
Emm, nudila jsem se. Sice je to o pár slov delší, zato ale o dvě úrovně psaní dolůůů...