Summer Love✔

change?

Ráno jsem se vzbudila v mém pokoji. Protáhla jsem si ruce a najendou si uvědomila, že poslední ,co si ze včera pamatuju bylo, jak jsme seděli na zahradě a koukali na západ slunce ,to je vše. Vůbec jsem si nepamatovala ,jak jsem se dostala do postele.

Mávla jsem nad tím rukou a vstala. Prohrábla jsem si vlasy a šla jsem ke skříni. Vytáhla jsem z ní džínové kraťasy a černé tílko. Přes to jsem přehodila červenou kostičkovanou košili a sešla po schodech do prvního patra. Přišla jsem kuchyně a všichni už tam byli. I Tobias. ,,ahoj'' řekla jsem všem. ,,Ahoj Vicky'' odpověděli někteří a někteří zase jen tak přikývly hlavou. Došla jsem ke kuchyňskému pultu a dala jsi müsli a mléko. Sedla jsem si k velkému dřevěnému stolu. Vše tady bylo slaďené do stejného odstínu dřeva ,takže to k sobě hezky pasovalo. Samozřejmě, že na mě nezbylo místo jinde, než vedle Tobiase.

,,tak kolik si toho pamatujš z večera?'' zasmál se Tobias. ,,právě že nic, já jsem usla?''zeptala jsem se a zvedla obočí. Dala si do pusy první sousto müsli.

,,jo ,usla jsi, jak jsme byli na zahradě ,tak jsem tě nechtěl budit'' uchechtl se Tobias. ,,aha, tak promiň'' řekla jsem a trochu se styděla. ,,to je v pohodě ,byla si taková roztomilá'' zasmál se Tobias. ,,hele nech toho'' dala jsem mu pěstí do ramene a pak se začla smát. Naše mamky nás s radostí pozorovaly.

,,dneska pojedeme někam na výlet ,tak se podle toho oblečte'' řekla moje mamka a pořád nás pozorovala s nadšením v obličeji. ,,no jo'' odpověděli jsme sborově. Dojedla jsem müsli, zvedla jsem se a dala jsem misku do dřezu. Tobias mě pozoroval. Nebo spíš na mě upřeně zíral. Je divnej.

Opustila jsem kuchyň a po schodech vyšla do mého pokoje. Jako vždy jsem zapla písničky a sedla si na postel ,abych se namalovala. Najednou Tobias přišel ke mě do pokoje bez zaklepání, skočil na mojí a nic neřekl. ,,hele nevím, jestli ti to jako doteď nedošlo, ale tohle je můj pokoj a já chci trochu soukromý" otočila jsem se na něj otráveně.

,,Jen si chci s někým povídat a na co potřebuješ soukromý, když se jenom maluješ?'' Řekl a koukal na mě. ,,tak si můžeš jít za Brianem, ten ti rozhodně moc rád poví, jaký hračky si přivezl" řekla jsem a sarkasticky na něj mrkla. Ale on jen dál ležel na mojí dočasné posteli, jen protočil oči a radši si otevřel mobil. Já jsem se vrátila k malování ale vždy, když jsem se ale podívala za sebe v zdrcadle ,čuměl na mě.

,,pohnět, musíme jet'' zařvala nahoru jeho mamka. ,,jo'' řekla jsem a zvýšila hlas ,aby mě bylo slyšet až dolů. Domalovala se a vzala si mobil a sluchátka. Nenahraditelné součásti každého mého dne. Nečekala jsem na Tobiase a rovnou šla dolů ze schodů.

,,čekej'' běžel za mnou Tobias. ,,proč bych na tebe měla čekat?'' řekla jsem a sešla schody. Pod schody jsem se zastavila a otočila se na něj. ,,protože mě máš stejně ráda'' lišácky se na mě usmál a přehodil svojí levou ruku přes moje ramena. ,,no tak to se teda pleteš'' zasmála jsem se a sundala jeho ruku z mých ramen. ,,včera večer si mluvila něco jinýho'' řekl Tobias. Hodila jsem po něm nechápavý výraz.

,,vždyť si říkal, že jsem spala, tak jak bych mohla něco říkat?'' řekla jsem a opřela se o futra vstupních dveří. ,,víš o tom, že mluvíš ze spaní?'' Řekl Tobias s úšklebkem.

V tu chvíli jsem se zhrozila. Co jsem mu tak mohla říct? Fakt jsem mu řekla ,že ho mám ráda? Když mluvím ze spaní, tak jsem vždycky hrozně upřímná. Říkala mi to mamka ,jednou jsem se jí ve spánku omylem přiznala ,že jsem dostala pětku z matiky. Když mi pak vyprávěla ,jak se to dozvěděla ,bylo to fakt vtipný. Ale myslela jsem si ,že už se mi to neděje. A navíc já ho fakt ráda nemám ,takže jak bych mu to mohla přiznat ve spánku? Nebo jo.. to je blbost!

,,aha ,no to já tak někdy mluvím ,ale spíš co jsem říkala?'' vymluvila jsem se rozpačitě. ,,no, že mě máš stejně ráda ,ti to říkám'' zasmál se Tobias. ,,ne vážně'' překřížila jsem ruce na hrudi ,když jsem přicházeli k autu.  ,,fakt jsi to říkala a pak nějaký kraviny'' smál se Tobias. Jestli nelže ,tak to se se mnou asi opravdu něco děje ,protože já jen tak něco ze spánku nemluvím. Nasedli jsme do aut, samozřejmě ,že Tobias a jeho mamka zase jeli s náma v našem autě.

Nasedla jsem do auta a pustila písničky. Celou cestu jsem koukala z okna a přemýšlela. Nedávalo mi to smyl. To přece není možný ,abych ho měla ráda. Dorazili jsme někam do skal. Chodili jsme pořád nahoru a dolu, nebylo to nic moc. Navíc jsem byla rozhozená z toho co mi Tobias řekl ,takže jsem na nějaké chození moc náladu neměla. Celou cestu po skalách jsem se držela daleko od něj a nějakým záhadným způsobem se mi to podařilo. Vzhledem k tomu ,že je vždycky všude ,tak to byl nadlidský výkon. Když jsme došli k jedné malé restauraci u lesa,kde nás čekal oběd . Konečně.

***

Když jsme asi po dvou dalších úmorných hodinách konečně dojeli domů, hodila jsem sebou na postel. Koukala jsem do stropu a pořád přemýšlela nad tím, proč jsem mluvila ze spaní. Zatím se mi nestalo, že bych mluvila něco ,co by nebyla pravda ,takže je blbost ,kdybych teď mluvila něco jen tak . Něco se se mnou děje ,jen nevím co..

Pořád jsem nad tím musela přemýšlet. Přece to jen tak nejde abych ho měla ráda. Nemůžu mít ráda někoho ,koho úplně nesnáším. Jo, možná se něco za těch pár dní ,co tady jsme změnilo a už to není tak hrozný a dokážeme se trochu normálně bavit, ale tak přece....nejde to!

Byla jsem jediná holka ze školy ,která se mu nepoddala a neslintala nad ním. Jediná. A teď? Ale možná to je to ,co on chce. Abych se do něj zamilovala a on by mě mohl jen tak využít. Vím jaký je. Je jako všichni ostatní. Nechutný bezcitný kretén ,co holkám motá hlavu a chová se k nim jako k hračkám. Ale já takhle nedopadu.

Doufám..

Zapla jsem si písničky a nějak jsem se dostala až k těm smutným. Nedokázala jsem popsat ,jak mi je. Nebyla jsem ani smutná ,ani veselá. Spíš zklamaná sama ze sebe ,že jsem mu taky podlehla. Miluju poslouchat písničky. S hudbou je vše nějakým způsobem lepší,nějak mě posiluje. Hudba je lék na všechno a když jí poslouchám ,nějak zapomínám na všechny problémy. Zavřela jsem oči a snažila se nepřemýšlet nad tím co se stalo a hlavně nad ním. Už se mi pomalu ,ale jistě dostával do hlavy..