Summer Love✔

somethings change in me

Chris mě s Tobiasem vyhodil před naším domem. Nepromluvili jsme ani slovo celou cestu. Tohle dopadne špatně.

,,tak čau'' řekl jim Tobias a já jsem radši neříkala nic, ještě by to bylo ještě horší. Stejně se s ní možná tak vyspí a odkopne jí. Tobias se se mnou rozloučil ,že už půjde domů ,aby se taky viděl s jeho mámou a vybalil si.

Tak za dva týdny znovu škola. Jako prázdniny jsem si užila na 100% ,ale zpět do školy se mi teda fakt nechce. Naštěstí ,že už jdu do čtvrťáku,takže poslední rok ,ale maturity se celkem dost bojím. A taky nevím ,jak to teď bude s Annie. Jako s kým se budu bavit ,protože s nikým jiným se moc nebavím, když ona je na mě teď naštvaná ,tak si asi najde někoho jiného.

Vešla jsem do našeho domu a zavřela za sebou. ,,jsem domaa''zařvala jsem přes celý dům. Najednou jsem z obýváku uslyšela hlasy. Rychle jsem šla do obýváku a uviděla tátu na invalidním křesle, mamku co sedí na gauči a nějakou paní, předpokládám ,že doktorku.

,,ahoj tati'' řekla jsem a běžela obejmout taťku. ,,notak pomalu'' napomenula mě mamka. ,,ahoj Vicky ,moc jsi mi chyběla'' řekla táta. ,,dobrý den'' pozdravila jsem doktorku ,když jsem přestala objímat tátu.

Jsem strašně šťastná ,že je táta doma. Sice ,je teď hodně omezený kvůli křesle a tomu ,že nemá nohy, ale to nějak zvládneme. ,,Vicky, běž jsi prosím do pokoje ,potřebuje ještě něco dořešit'' řekla mamka a já jen mlčky vešla po dřevěných schodech do druhého patra ,kde se nacházeli dveře do mého šedivě vymalovaného pokoje. Vešla jsem dovnitř a uviděla všechny ty fotky s Annie a vzpomínky.

Proč musíš být tak tvrdohlavá,Annie?

Povzdychla jsem si a vzala mojí tašku a batoh s oblečením do koupelny ,aby se rovnou vyprali. Poté jsem šla zpět do pokoje a došlo mi ,že bych se taky měla někdy učit ,když už za chvíli bude škola a já tenhle rok maturuji. Ze spod postele jsem si vytáhla krabici,kde jsem měla uložené všechny svoje staré sešity a začala jsi opakovat ty hrůzy ,co jsme museli dělat.

***

"Ťuk ťuk"
Ozvalo se zpoza mých dveří. ,,ano?'' trochu jsem zvýšila tón mého hlasu ,aby byl slyšet až na chodbu. Najednou se otevřeli dveře a v nich stála mamka a v ruce držela naši černou nalezenkini z chaty- Mal.

,,jeee'' vydala jsem ze sebe a hned si tu černou kočku vzala k sobě. ,,ty jsi mi tak chyběla'' řekla jsem a dál se ke mně tulila Mal. ,,přivezla nám jí Tobiasova mamka, ostatní na kočky mají alergii nebo jí prostě nechtějí ,takže si jí musíme nechat''oznámila mi mamka s úsměvem.

,,no snad by jsi jí nechtěla dát do útulku'' trochu jsem se zhrozila nad tou představou. ,,no já ani náhodou ,ale taťka s tím má trochu problémy'' řekla mamka. ,,proč?'' zeptala jsem se a nadzvedla jsem svoje obočí překvapením. ,,no z nějakého záhadného důvodu nemá kočky moc v lásce, ale nějak ho přesvědčím ,to se neboj'' řekla mamka a mně spadl kámen ze srdce.

,,je tady pořád ta doktorka?'' Zeptala jsem se mamky ,po delší době hraní si s Mal na mé velké dvoulůžkové posteli. ,,ne není ,ale taťka spí'' řekla mamka a pousmála se. ,,jo ,tak to jo'' řekla jsem a taky se pousmála. ,,a jak vůbec bylo na výletě?'' Zeptala se mamka. Při vzpomenutí na to vše ,co se stalo ,mě trochu zamrazilo. Ale jen jsem nasadila falešný úsměv a řekla;

,,jo,jo v pohodě''.

No hrozně v pohodě..

,,tak to jsem moc ráda, tak já jdu udělat oběd ,tak se tady Mal postarej'' řekla mamka a s úsměvem odešla po schodech zpět do prvního patra. Povzdychla jsem si a dál hladila Mal. Ach jo. Proč musí být vše tak složitý?