Zrovna uprostřed mého odpoledního odpočinku, mě vyrušilo vyzvánění mého telefonu.
"Že já ho radši nevypnula." zamumlala jsem naštvaně.
Přišla jsem k mobilu, a podívala se kdo volá.
"No to snad ne!" zakřičela jsem a zvedla ho.
"Dobrý den, pane Davisy, co potřebujete?"snažila jsem se to říct co nejpřívětivějším hlasem.
"Dobrý den slečno Foxová, je mi to strašně líto, a nechci vám kazit dovolenou, ale do hotelu nám zítra přijedou velmi nároční hosté, tak by mi moc pomohlo, kdybyste tu byla. Bohužel jsem se to dozvěděl teprve dnes ráno." řekl a já pochopila, že má dovolená skončila.
"A-ale proč zrovna já? Minulý týden jsem pracovala celý týden a-" přerušil mě.
"Já se vám vážně omlouvám, ale jste jediná, které můžu věřit, že se o ně postará."řekl.
"Tak fajn,zítra tam budu, můžete se na mě spolehnout. " souhlasila jsem nakonec.
"Dobře, vážně děkuji a zítra vás očekávám."
"Nashledanou pane Davisy." řekla jsem trochu unaveně.
"Nashledanou, a ještě jednou děkuju." řekl a položil telefon.
Tak a teď něco o mě... Jmenuju se Sophie Foxová a je mi 18. Jak jste už mohli zjistit, pracuji v hotelu, v New Yorku. Studovala jsem tu střední, a zalíbilo se mi tu, a tak jsem tu zakotvila. Narodila jsem se v Richmondu, stát Virginie, takže to nemám od rodiny tak daleko.
Ale zpět k předešlé situaci. Telefon, který jsem stále svírala v dlani jsem nepokládala, a zavolala kamarádce Abby, ohledně toho, že se naše zítřejší schůzka ruší. Moc nadšená nebyla, ale to ani já ne. Když jsem dovolala, bylo 5hodin. Šla jsem do vany a hned potom spát, protože jsem věděla, že toho tenhle týden moc nenaspím.
