Když mě po 2týdnech pouštěli z nemocnice byla tu jen Abby. Kluci museli odjet. Turné jim pokračovalo a oni cestovali všude po světě.
Když odjížděli, Calum mi řekl, že ať se stane cokoliv, nezapomene na mě a pokaždé když bude moci, vrátí se.
"Můžeme jet?"zeptala se Abby, když jsem si brala všechny mé věci do rukou.
Jen jsem kývla a vydala se ke dveřím.
"Podej mi to, vezmu to. Neměla by jsi se ještě tolik namáhat."řekla Abby a ukázala na mé tašky.
Podala jsem jí je a po dlouhé chodbě se vydala k výtahu.
Sjely jsme dolu a mířily k východu.
Z hluboka jsem se nadechla čerstvého vzduchu a šla k autu.
Sedla jsem si na přední sedačku a čekala než Abby naskládá mé tašky do kufru.
Zatím jsem si zapnula rádio a pobrukovala si.
Zachvíli Abby přišla a nastartovala.
Byly jsme potichu a nic neříkaly, jen jsme poslouchaly rádio. Když v tom začali hrát kluky. Rychle jsem natáhla ruku a jedním kliknutím rádio vypnula.
"Ale no tak Sophie."
"Co je?"podívala jsem se na ni tázavým pohledem.
"No proč si to vypnula?"
"Nechci na něj myslet. Kdoví jak dlouho tu nebude? Akorát bych se trápila. Tobě se po Michaelovi nestýská?"řekla jsem s pohledem zarytým na svá stehna.
"Ale ano, jistěže stýská ale musíme to zvládnout. Samozřejmě, že není jednoduché udržovat vztah na dálku. Nikdy nevíš co se stane ale pokud v něj máš stále důvěru je.."
'Nikdy nevíš co se stane.'opakovala jsem si pro sebe. Byl by schopný mě podvést? Rozejít se se mnou se slovy že takhle už to dál nejde?
"Sophie! Posloucháš mě?"ucítila jsem ruku na svém rameni, jak se mnou třese.
Vzhlédla jsem k Abby a hřbetem ruky si z tváří setřela slzy
"No tak Sophie. Neplakej. Vždyť si budete volat. Můžete každý den. Věřím, že si na tebe udělá vždy čas. I kdyby jen na chviličku."
"To mě netrápí, ale jak jsi řekla, že nikdy nevíš co se stane. Začala jsem přemýšlet o tom jestli by byl schopný mě podvést nebo se se mnou rozejít. To bych po druhé už nezvládla."zavzlykala jsem a Abby mě pohladila po rameni. Po tom co zaparkovala před dům, jsme ještě seděly v autě a povídaly si.
Pochvíli jsme se odebraly do domu.
Hodila jsem si tašky do pokoje a přesunula se rovnou do koupelny. Ani se mi nechtělo věřit, jak může člověk vypadat po dvou týdnech stráveném v nemocnici. Otočila jsem kohoutkem co nejvíce to šlo a do vody přidala pěnu do koupele s levandulovou vůní. Moje nejoblíbenější.
Pak jsem ze sebe pomalu svlékla oblečení a vlezla si do vany. Jentak jsem relaxovala a hrála si s bublinkami.
Když už jsem se cítila být svěží. Pomalu jsem vylezla a chtěla okolo sebe obmotat ručník, když se mi zatmělo před očima.
Je tu další část:) Omlouvám se, že je to už druhá takhle krátká část za sebou a celkem o ničem ale ti co jsou v devítce a půjdou na střední, mě určitě pochopí:)
Přijímačky jsou hnus:'DD
Tak děkuji za pochopení:)
still love you
