8.ČÁST
Jako první jsem začala tričkem. Ale než jsem si ho stihla svlíknout tak ke mě přišel Calum a obejmul mě. "Počkej já ti pomůžu."pošeptal mi do ucha. "Ne, to je dobrý,to zvládnu."řekla jsem a tričko si sundala. "Otoč se."řekl. "A to jako proč?"nechápavě jsem se na něj podívala. "Chci vidět to tvoje tetování."řekl. "Tak fajn."řekla jsem a otočila se. "Páni, to je celkem velký."vykulil oči. "Se ti nelíbí?"otočila jsem se zpět k němu. "Ne,je nádherný."řekl. "Fajn,začíná mi být zima. Podáš mi prosím ty šaty?"zeptala jsem se ho a ukázala na šaty. "Na co šaty?"přiblížil se ke mě. "Hej! Co to děláš? Už jsem ti ráno něco říkala."řekla jsem mu. "No a co?"řekl a pokrčil rameny. "A nebudou tě náhodou hledat kluci?"zeptala jsem se. "Ne,proč by měli?"řekl a políbil mě. Jak on to dělá,že mu to nakonec dovolím? Měla bych se naučit říkat Ne. Ale copak se jemu dá říct Ne? Najednou se ode mě odtáhnul a sundaval si tričko. "Hele neni tohle na druhej den nějak moc?"podívala jsem se na něj a skousla si spodní ret. "Nevím? Proč si to myslíš?"řekl. "No já nevím, ale víc mě zajímá proč mě tak chceš."pokrčila jsem rameny. Beze slov mě odvedl do koupelny a postavil před zrcadlo. "Vídíš to?"řekl a ukázal na můj odraz v zrcadle. "Vidím akorát sebe, to není nic zvláštního ne?"podívala jsem se na něj. " No právě že jsi tam ty."pohladil mě po rameni. "Stejně nevím co na mě vidíš. Jsem hubená,malá, skoro žádna prsa,velkou prdel,krátký vlasy,nic na mě není zajímavýho."řekla jsem a sklopila hlavu. "Přestaň! To co říkáš není pravda a kdyby se v zrcadle ukazoval charakter tak bych ti mohl dokázat ještě víc, že je na tobě něco zajímavýho. A už jsi někdy vůbec slyšela, že na vzhledu nezáleží,že důležitější je jaká jsi uvnitř?"řekl a podíval se mi do očí. "Fajn, ale jak můžeš vědět jaká jsem uvnitř když mě znáš dva dny?"znovu jsem sklopila hlavu. Mlčel, nic neřekl, a potom mě obejmul. Já se z jeho obětí vytrhla a běžela z koupelny zpátky do pokoje se převléknout. On tam po chvíli přišel taky a sednul si na postel se sklopenou hlavou. "Copak?"otočila jsem se na něj když jsem si nazouvala boty. "Ale nic, já už půjdu, tak ahoj."řekl neutrálním tónem v hlasu a odešel. Ani jsem se s ním nestihla rozloučit. Když jsem byla převlečená zpět ve služebním nevěděla jsem co dělat. Když najednou někdo zaklepal na dveře. "Kdo je tam?"zeptala jsem se pro jistotu. "Ashton."ozvalo se zpoza dveří. "Ahoj. Co potřebuješ?"řekla jsem a otevřela dveře. Sedli jsme si na postel. "Co se stalo Calumovi? Když přišel ani nás nepozdravil, vypadal jako nějaká hromádka neštěstí, šel rovnou do ložnice a tam se zamknul."řekl Ash. "No já nevím. On je hodně citlivý?"zeptala jsem se ho. "No jak kdy, ale pokud se jedná o někoho na kom mu záleží tak ano. A vy jste si mezi sebou něco řekli?"odpověděl Ash. "No jen jsem řekla že nevím co na mě vidí, že jsem nezajímavá. A řekla jsem mu že na to jde moc rychle."řekla jsem. "Takže za prvý,to že si nezajímavá není pravda. A jako co dělal že na to jde moc rychle?"zeptal se. "No sundaval si tady tričko a bůhví co měl v plánu si ještě sundat a udělat. A tak jsem ho zarazila a on to pochopil asi tak že ho nechci nebo že se mi nelíbí. "sklopila jsem hlavu. "No ale líbí se ti ne?"zeptal se. "No jasně že se mi líbí, ale známe se 2 dny a prostě na to jde moc rychle."zvedla jsem hlavu k Ashtonovi. "Tak fajn ,já asi půjdu."vstal z postele. "Okej. A dej mi vědět jestli je Cal v pořádku."řekla jsem a otevřela mu dveře. "Jo, neboj a ty mu neříkej, že jsem tady za tebou byl."řekl a odešel zpět k nim. Koukla jsem se na hodiny a zjistila jsem že je už čas jít na oběd.
.Dojedla jsem a s obavami že mi otevře Calum jsem jídlo nesla klukům. Přišla jsem k jejich apartmánu a zaklepala na dveře. Naštěstí otevřel Michael. "Jídlo,konečně!"zaradoval se. "Tak tady to je."řekla jsem a předala mu vozík s jídlem. "Jdeš dál nebo už jdeš?"zeptal se ještě. "Ne, já půjdu, a nechystáte se dneska někam jít abych vám tu mohla uklidit? Máte tady celkem bordel."porozhlédla jsem se po chodbě. "No já nevím,počkej zeptám se kluků."řekl a šel za ostatníma. "Tak prej dneska se jdem projít do parku."řekl. "Fajn. Tak já jdu. Ahoj."rozloučila jsem se. "Čau. Hlavně nám prosimtě neuklízej ložnice."řekl. "Jo jasně."smála jsem se. Přišla jsem do pokoje a pustila si televizi. Nedávali nic zajímavýho tak jsem jí zase vypnula. Vzala jsem si notebook a podívala se co je nového. Taky nic. Odložila jsem ho a šla si odpočinout, než kluci půjdou ven.
