Employee / larry cz

důtka

Únor byl vždycky pěkně na nic, protože bylo po pololetí, což znamenalo, že veškeré vaše snahy z předchozího půlroku se smazaly s jedním papírem a vy jste museli začínat od začátku. Fajn příležitost, mohl by si někdo říct. Fajn příležitost, pokud jste nebyli v maturitním ročníku, Harry Styles a nebo obojí. Právě jako Harry.

"Pane Stylesi, odmítám vám tolerovat další zaspání. Jste už dospělý člověk, měl byste dokázat si nastavit budík tak, abyste nezaspal. Navrhnu vašemu třídnímu učiteli třídní důtku. Tohle překračuje všechny meze," rozčiloval se učitel Beck, který se nehledě na svůj titul nechával nazývat profesorem. Byl to podsaditý stařík s pleškou a velkým nosem. Harry nad tím jen pokrčil rameny, zaplul do lavice a plánoval se až do konce hodiny nepohnout. Historie mu připadala vždy důležitá, ale ode dne, kdy ji začal učit tento stařík, ji Harry začal nenávidět. Místo historických faktů se učili o naprosto nepodstatných věcech, které minulostí vůbec nehýbaly. Nemohl ale nic říct, protože si nechtěl nikoho rozházet. Respektive, nechtěl přilévat olej do ohně učitelů, co jej neměli rádi. A byla jich opravdu spousta.

Den probíhal stereotypně jako každý jiný, jen tím, že bylo pondělí byli lidé o něco méně unavení než v pátky. Harry si prošel všemi hodinami, napsal si dva testy, jeden odložil a nezbývalo mu než se modlit, aby mu učitelé našli body i tam, kde žádné nejsou. Poslední hodina byla jediná, při které dokázal dělat i něco jiného, než jen koukat do stropu nebo z okna. Měli matematiku a protože to bylo snad to jediné, co Harrymu v životě doopravdy šlo, dával pozor a řešil úkoly. Asi v polovině hodiny už netrpělivě vyhlížel, kdy bude velká ručička hodin na šestce a on tak bude moci jít domů. Dnes měl jen šest hodin, což znamenalo, že se před směnou mohl vyspat a už nějaký ten spánek vážně potřeboval, protože naposledy spal víc než čtyři hodiny v kuse v pátek ráno, když zatáhl školu. Posledních pět minut hodiny bylo naprosto nekonečných, protože čím víc se blížil cíli, tím těžší vše bylo. Pět minut a bude moci jít. Pět minut a pak jen dalších dvanáct a bude doma, v posteli, spát. Celé dvě hodiny spánku se zdály jako ráj na zemi, protože dalších osm hodin bude stát za barem a obsluhovat zákazníky, co se vydali v pondělí večer zapít úspěšně přežitý den. Nádhera...

"Harry? Mohl bys, prosím?" ozval se učitel Malik, Harryho vyučující matematiky a biologie a zároveň třídní učitel.
"Ano?" povzdechl si, protože jeho dvě hodiny spánku se právě rozplynuly jako pára nad hrncem. Dobře, pořád má necelé dvě hodiny. Dvě hodiny v posteli.
"Potřeboval bych s tebou něco probrat-"
"Teď?" přerušil jej chlapec neslušně, protože vážně potřeboval spánek. Za dnešní noc naspal dvě hodiny a v hlavě mu hučelo jako na nádraží.
"Ano, Harry, teď. Poslední dobou máš horší prospěch a nejeden učitel si stěžuje. Padl dokonce i návrh na-"
"Důtku, učitel Beck, vím o tom, docela jasně mi dneska řekl, co si myslí," povzdychl si Harry. Věděl že problémový žák se rovná problémy pro třídního a Malik se zdál v pohodě. Nebyl to zamindrákovaný idiot, co šel učit jen proto, že nic neumí. Zdál se jako férový chlap a Harry mu vážně nechtěl přidělávat starosti... Problém byl ale v tom, že momentálně neměl situaci jak vyřešit.
"K takovým blbostem se vážně snižovat nechci, jsi ve čtvrťáku a věřím, že už jen maturita s vašimi nervy cloumá a taky jsme dospělí lidi a nějaký papír pro tvoje rodiče... Zkrátka a dobře, potřebuju, aby se tvůj přístup změnil. Nemusíš najednou začít nosit jedničky, to je mi popravdě jedno, ale prosím tě, aspoň ty pondělky k tomu Beckovi. Já vím, že pětačtyřicet minut je občas fakt hodně, ale vážně potřebuju, aby se něco změnilo a já to nemusel řešit s vašima-"
"Promiňte, ale spěchám na autobus. Je to všechno?" zatvářil se sklíčeně a zkontroloval hodiny. Na autobus ve skutečnosti nespěchal, protože žádným nejezdil, ale s učitelem už byl asi pět minut a to znamenalo pět minut méně spánku.
"Teď tě pustím, ale zítra o velké za mnou dojdeš. Jasné?" povzdychl si učitel a srovnal si všechny materiály na hromádku, se kterou se chystal vyjít ze třídy.
"Jasné, děkuju moc," usmál se Harry a s rozloučením zmizel ve dveřích třídy. S vidinou měkké postele se hnal domů tak rychle, jako ještě nikdy.

Ahoj :)
První díl nového příběhu Employee (Zaměstnanec) je na světě! Začátek možná moc neprozrazuje, ale budu ráda za hodnocení se zpětnou vazbou.
Za případné chyby se omlouvám.