Employee / larry cz

hvězda

Ahoj,
na začátek se chci omluvit za delší neaktivitu, ale telefon nefunguje tak, jak by měl a k počítači se jen tak nedostanu. Děkuju všem, co se k tomuhle dílu nějak vyjádří(li), jste moc milí! Tenhle díl je kratší ale mám jich pár napsaných dopředu, takže brzy zase bude aktualizace.

Byl to slunečný den. Obloha se modrala a mraky na ní klidně pluly do neznámých končin, zatímco lidé připoutaní k zemi dál řešili své každodenní strasti a radosti. Na středních školách, stejně jako na všech ostatních, se vyučovalo jako kterýkoli jiný den a lidé s tím byli povětšinou smíření. A kdyby nebyli, nemohli s tím stejně moc co dělat. Čas plynul dál, aniž by jej kdokoli registroval a tak to mělo být. Tak to totiž fungovalo. Mezi všemi opakujícími se zákonitostmi proplouval i jeden z mnoha studentů střední školy, kterému se krátilo všechno. Stejně jako všem kolem něj. Právě on z toho ale byl poměrně nesvůj, protože si uvědomoval, jak rychle všechen čas plyne a navíc, lidé kolem něj se mu posledních pár dní prostě rozhodli zhoršit jak jen to šlo. Když už se zdálo, že nic nemůže být horší, zavolal si jej toho dne po škole do kabinetu jeho třídní, profesor Malik.

"Posaď se," pokynul chlapci rukou a nadechl se, jakoby potřeboval nabrat sílu k tomu, aby promluvil.
"Co se děje, pane učiteli?" optal se chlapec slušně a položil si tašku vedle židle, na které seděl.
"Jo, tak na to se ptám sám sebe taky," začal učitel neutrálně a zařel se o opěrku křesla, "z toho, co jsi občas jen tak prohodil, jsem pochopil, že chodíš do práce, Harry. Normálně by mi to nepřišlo divné, kdybys pořád neříkal, jak tvoje máma hodně pracuje, takže, logicky, musí mít hodně peněz. To by mi tak nevadilo, protože je spousta studentů, co si přivydělávají třeba na řidičák, oblečení, cokoli... Vadí mi ale jedna zásadní věc." Jakmile Malik udělal ve své řeči pauzu, Harry se nepříjemně ošil. Nebyl si úplně jistý, na co učitel naráží, jistě, dost možná byl Harry jen paranoidní a učiteli vadí, že radši pracuje, než aby se soustředil na školu. Harrymu to ale připadalo moc banální na to, aby kvůli tomu musel trávit odpoledne ve školním kabinetě.
"Nezeptáš se jaká?" nakrčil obočí a čekal.
"Očekávám, že mi to řeknete tak jako tak," pokrčil kudrnatý rameny. Musel dělat, jakože nic. Žádné podezření, žádné ukvapené záběry. Překvapivě ale nebyl jediným nervózním člověkem v místnosti. Ačkoli si myslel, že to umí skrývat, Malik jej měl přečteného jako knihu, věděl, že uhodil hřebíček na hlavičku a taky věděl, že se musí držet, aby to Harrymu podal nějak... taktně.
"Vadí mi, že kvůli práci kašleš na školu. Kdybys aspoň dělal něco..."
"Jak sakra můžete vědět, co dělám za práci?!" vyletěl Harry. Říkal si, že je to v klidu, že mu jen vadí jeho přístup ke škole, ale popravdě byl vyděšený.
"Uklidni se," vydechl Malik značně vydeptaně a složil hlavu do dlaní. Tenhle jeho výlev ale netrval déle než pár vteřin, brzy se zase uklidnil a vypustil ze svých úst něco, co s kudrnatým chlapcem málem seklo.
"Před pár dny jsem byl s kamarády venku, to my starší totiž děláme stejně jako vy mladší, a protože to bylo něco jako rozlučka se svobodou mého homosexuálního kamaráda, šli jsme do podniku, kam chodí lidi výhradně s touhle orientací. Nejdřív to bylo v pohodě, jsem na taková místa zvyklý, vzhledem k tomu, kolik mých přátel tam chodí... Jenže pak vystoupila hvězda večera, jejíž jméno si sice nepamatuju, ale to jak vypadala ano, Harry."