Gejmrovkyně

11.kapitola

Pohled Gejmrovkyně

,,Holky nechcete se jít raději najíst?" Řekla Dana a my s Lindou jsme přikývly a začaly se taky smát. Pak jsme vzaly všechny tašky a vyrazily jsme vstříc cestě k hledání toho pravého léku na hlad, protože popravdě i když jsem si to ani neuvědomovala, tak mi už nějakou tu dobu kručelo v břiše.

,,Kdo si dá pizzuuu!?" Začala nadšeně halekat Linda, když jsme došly na místo, kde si vždy kupujeme jídlo. Už jsem chtěla říct, že si dám raději to co obvykle, protože Linda by dokázala všude nacpat ananas, ale to už naše milovnice ananasu běžela k pultu. ,,Ať si klidně koupí pizzu, ale já si dám nudle." řekla dost klidně Dana, protože už na Lindu byla zvyklá. Počkala jsem, až si holky objednají a potom jsem si došla k paní u pultu a nahlásila jsem svou objednávku: ,,Jeden řízek s hranolkama a Pepsi prosím." Paní se na mě usmála - to se moc často nevidí - a já si šla sednout za holkami, které už čekaly až vyvolají jejich číslo. ,,Tak co sis objednala?" Zeptala se mě Dana s úšklebkem, který naznačoval, že odpověď už dávno zná. ,,Dneska jsem si pro změnu dala zase starou známou klasiku, řízek, hranolky a Pepsi." řekla jsem a Linda začala úsměvnou konverzaci o tom, že bych měla jíst někdy i něco jiného. Holky si totiž dávají většinou jiné jídlo než minule a své oblíbené jídlo si dávají jen svátečně (třeba dneska, protože jsem s nimi šla nakupovat taky) a já si obvykle dávám pořád to samé.

---

Když se pomalu začal schylovat náš hovor k tomu, že bychom si měly někdy s Lindou dát ananasovou pizzu, tak naštěstí zavolali Danino číslo. ,,84! Nudle a Pepsi! 84!" Dana vyběhla ze židle za svojí pochoutkou a pak si to nakráčela zpátky s pěkným úsměvem, který mohl znamenat jen to, že se dočkala spásy. Po pár dalších číslech zavolali moje číslo a já už se nemusela závistivě dívat na to, jak se Dana láduje svým obědem. Zato Linda se rozčilovala: ,,Já nikdy nepochopím, jakou logiku má to vyvolávání čísel, však jsem byla před vámi a teď jsem poslední!" a Dana se jen s plnou pusou nudlí škodolibě smála ,,Hele sorry, naše chyba to není, ty si chtěla pizzu a ta prostě chvíli trvá." Dana měla pravdu a tak jsem si s ní souhlasně ťukla skleničkou a obě jsme se pořádně napily coly. ,,83! Pizza Hawai a Pepsi!" Linda bleskově zamířila za svým obědem a už se taky konečně dočkala léku na hlad. Potom, když už jsme byly s Danou po jídle, tak se nám snažila naši zákeřnost oplatit, ale moc se jí to nepovedlo, protože nám mávala před nosem ananasovou pizzou a tu já ani Dana nemáme rády. Spíš než abychom jí záviděly, tak jsme byly znechuceny a polemizovaly jsme o tom, jak to někdo může jíst.

Děkuji za přečtení a přeji vám hezký den.

Vaše Felis ;)