Gejmrovkyně

9.kapitola

Pohled Gejmrovkyně

,,Jdeme? Zeptala se mě Dana a já jsem jen přikývla. Tak jsme vyrazily za Lindou.

V Tigeru mě dneska nic nezaujalo a tak jsem si sedla před obchod na lavičku, sice jsem byla otočená k Tigeru zády, ale mohla jsem se koukat na Pompo - no jo, to dítě ve mně se nezapře. Abych se nenudila než přijdou holky zapla jsem si mobil, wifi a koukla se na youtube. Dívala jsem se na ohlas u nejnovějšího videa a všimla jsem si jednoho komentáře... od slavného batdoge, mistra Gejmra. Koukla jsem se jestli nejde pouze o vtípek nějakého podfukáře, ale ne, opravdu to byl on, velectěný Gejmr. Na jeho kanále jsem viděla nové video, zřejmě to kde jsem nad ním vyhrála. Když jsem na to pomyslela na tváři se mi objevil lehce egoistický úšklebek. Pak jsem se pousmála nad jeho komentářem a náležitě jsem mu odpověděla. Ještě jsem nakoukla do pompa a vzala jsem si katalog, abych se mohla podívat jestli tam mají něco zajímavého. Poté jsem zapla znova Youtube a usmála jsem se když jsem viděla, že mi Gejmr odpověděl. Ještě chvíli jsem spokojeně koukala do displeje svého mobilu, když v tom mi někdo sáhl na rameno... a co se dalo čekat ozvaly se mé sebereflexy což způsobilo Lindě menší bolest ramene. ,,No vypadá to, že Linda není jediná co utrpěla menší zranění." řekla Dana když už jsem se Lindě asi po desáté omluvila a ona se na mě jen usmívala a mnula si své rameno, do kterého jsem ji bouchla. ,,Jak není jediná?" Nechápala jsem Danu. Dana protočila očima a ohla se, aby něco zvedla ze země... ,,Jej díky!" Vyhrkla jsem na Danu, když jsem se vzpamatovala a rychle jsem jí vytrhla z ruky můj mobil. Kontrolovala jsem ho centimetr po centimetru a vyzkoušela ho zapnout. Zapnout šel, ale jak říkala Dana i mobil utrpěl menší zranění. Na displeji mobilu se objevilo pár malých prasklinek, připomínajících blesky při bouřce. ,,Promiň, já jsem nechtěla." Začala se tentokrát omlouvat Linda, jakmile uviděla poničený mobil. ,,Ale Lindo..." chtěla jsem pokračovat, ale nedovolila mi to Dana, která se začala našemu omlouvacímu sporu smát. ,,Holky nechcete se jít raději najíst?" Řekla Dana a my s Lindou jsme přikývly a začaly se taky smát. Pak jsme vzaly všechny tašky a vyrazily jsme vstříc cestě k hledání toho pravého léku na hlad, protože popravdě i když jsem si to ani neuvědomovala, tak mi už nějakou tu dobu kručelo v břiše.

Tak tady je další kapitolka :) Já sama nejsem tak úplně spokojená, protože se moc neorientuju v čase u obou hlavních postav, ale i tak moje věčně nespokojené já to nějak překouslo a nechalo vypustit tuto kapitolu do světa. Je dost možné, že nekdy kapitoly trošku předělám. A to už je pro dnešek vše.

Vaše Felis ;)