,,Dnes ne Doris'' řekla jsem, když se zeptala, jestli půjdeme po pohřbu do psího útulku.
,,Dobře'' usmála se.
Dnes... dnes má pohřeb... a já? Já jsem naprosto ztracená.
Jsem stále tady jen proto, že tady mám Dor a Radyho, kteří mi pomáhají se dostat na nohy... jsem jim tak vděčná...
,,Můžeme?'' lehce se usmála, když mi do-upravila vlasy.
,,Můžeme'' zvedla jsem se.
Přijeli jsem na místo.
Už vidím jeho hrob s hloučkem přátel a rodiny u něj.
Všichni lehce pláčou...
Po nějaké chvilce přišla řada na mou řeč, kterou jsem si sepsala na papírek.
Když jsem přišla, koukla jsem se po všech těch lidech, bylo tady spoustu dalších youtuberů, všichni byli zničení. Koukla jsem na rozložený papírek a roztrhala ho.
,,Jsem Lucie, Honzova přítelkyně...'' stekla mi slza. ,,Naše první setkání bylo vtipné, stejně jako byl Honza. Byla jsem jen jeho fanynka a pak přítelkyně... to je taky vtipné, protože jsem jim byla naprosto posedlá a nevěřila tomu, že ho vůbec někdy uvidím'' viděla jsem, jak se začali lehce usmívat. ,,Mám s ním spoustu naprosto skvělých vzpomínek, díky němu jsem potkala lidi, kteří jsou teď mými přáteli a i když jsme naprosto odlišní, jedno máme společné a to lásku k Honzovi...'' kamarádi se začali usmívat a plakat. ,,Jsem vděčná bohu, že jsem měla vůbec tu možnost Honzu potkat...'' odmlčela jsem se. ,,Den... před smrtí mi dal papírek se slovy, že ho mám přečíst, před kamarády a našemi rodinami '' vzpomněla jsem si, otevřela ho a začala číst.
,,Ahoj, jestli tohle čte moje přítelkyně, nejspíše jste na mém pohřbu. Doufám, že je hezký... že tam jsou všichni přátelé a rodina. Mám pocit, jako bych měl každou chvílí odejít.... ale mám tady moji největší podporu, lásku mého života, kterou nadevše miluju... taky někdy, když je možnost příjdou moji přátelé, kteří mě hned rozesmějí a já jsem za všechny okolo sebe tak rád... i když to tak často nemusí vypadat, jsem za všechno neskutečně vděčný a až tady nebudu... přeju si... aby jste všichni byli šťastný a užívali si života, neplakali při mém pohřbu, protože já se směju... Všem vám za všechno tak neskutečně děkuju, děkuju za tu možnost vás vůbec poznat... Budu bojovat do posledních sil, ale kdyby se něco náhodou stalo, nezapomeňte, že vás všechny miluju a doufám, že na mě jen tak nezapomenete a že si budete užívat života jako teď - S láskou váš Honza.''
,,Byl ten nejvíce silný člověk, kterého jsem kdy poznala'' dokončila jsem svůj proslov.
Až teď jsem si uvědomila, jak moc brečím, jak moc je ten papírek promočený mými slzami a jak moc ho miluju.
,,Pojď'' přišla ke mně Dor a šli jsme mezi ostatní.
Po proslovech ostatních a daní rakve do země, ke mně přicházeli lidi.
,,Upřimnou soustrast'' přišel ke mně Tom (Koran) a objal mě.
,,Upřímnou soustrast'' přišel Dan (Gogo) a objal mě.
Takhle to šlo se všemi.
,,Chceš už jít?'' zeptala se Dor.
,,Ne.... chci tady být ještě chvíli s ním...'' sedla jsem si k hrobu.
,,Dobře, půjdeme napřed'' pohladila mě po ramenu.
,,Ahoj...'' řekla jsem k hrobu, jako bych doufala, že mi odpoví. ,,Nikdy.... bych nevěřila... že se tohle stane... a udělám všechno pro to, aby ten, kdo ti to udělal, zemřel'' začala jsem plakat.
,,Honzo... Já tě tady potřebuju! Tak strašně moc! Nezvládám to tady bez tebe!'' zhroutila jsem se.
Ahoj!! Je tady nová kniha - POKRAČOVÁNÍ! O které si všichni psali. Jsem neskutečně ráda, že jste právě vy moji fanoušci a čtete si mou knihu!
Love you guys!
Vaše ^MenTLover^
