Pohled 3 osoby
Dívka plačící u hrobu svého milého je promrzlá, promoklá ...
Ale hlavně zlomena.
Plačící dívka uslyšela něco jako hlas svého zesnulého přítele.
,,Honzo...'' vzlykala dívka a opakovala dokola jeho jméno.
,,Nezvládnu to...'' říkala pořád dokola.
Vedle dívky si sedla neznámá postava.
Když se dívka otočila na postavu, nemohla uvěřit.
Vedle ní seděl její milý, který se usmíval.
,,H-Honzo....'' řekla dívka s údivem.
Postava zlomenou dívku jen objala.
Pohled Lucky
,,Slečno jste v pořádku?'' zeptala se mě stařenka jdoucí okolo.
,,Já... viděla jsem ho...'' začal se mi zvedat tlak. ,,Kde je!'' zařvala jsem na ni.
,,Kde je...'' začala jsem znovu strašně vzlykat.
Stařenka si ke mně sedla.
,,Vím, jaké to je. Umřel mi manžel, vím, jaká to je bolest'' hladila mě po ramenu.
,,Ale víte, tam nahoře je mnohem lepší a hezčí svět a my pro ně chceme přeci to nejlepší'' usmála se.
,,Udělala bych pro něj všechno...'' řekla jsem mezi vzlyky.
,,Pojďte, nastydnete, bydlím tady za rohem, můžeme jít ke mně na čaj'' řekla.
,,Děkuju..'' odpověděla jsem.
Pohled Tomáše
Znovu se setkáváme.
Jak jste se za tu dobu měli?
Ne, neodpovídejte, nemám na to čas, poldové jsou všude po Pardubicích a hledají mě!
Hádám, že víte proč....
Ale... dovolte, abych vám to vysvětlil... i když mě třeba nebudete poslouchat, nedivím se, ale prosím... vyslechněte si mě.
Vrátíme se do toho dne...
Zrovna jsem dovolal s doktorem a zjistil, že mám silné deprese.
Někdy se můžu bezdůvodně stát tím nejhorším člověkem na světě... a nedokážu se ovládat.
Když jsem se to dozvěděl.... najednou... jako by se ve mně něco zlomilo a já byl opravdu někdo jiný.
Zazvonil mi zvonek.
Nikoho jsem nečekal a když jsem uviděl Honzu... nevěřil jsem vlastním očím a z ničeho nic mě chytl vztek, jako bych ho nenáviděl.. přitom on byl jedinej, koho jsem měl někdy opravdu rád...
Pozval jsem ho dál.
,,Jsem překvapenej, nejspíš si chceš promluvit'' řekl jsem.
,,Jo... promluvit.... Tomáši já vím co jsi udělal a chci abys nás nechal a nepletl se do našich životů, rozumíš?'' řekl mi v klidu.
Začal jsem se potichu smát, jako bych se proměnil v někoho jiného.
,,Příjde ti tady něco vtipnýho? Já to myslím vážně! Necháš nás kurva na pokoji!'' zařval a já se naštval ještě víc...
Promiň mi to Honzo...
,,Myslíš, že ji jen tak nechám?'' řekl jsem bez rozmyšlení a na chvilku se odmlčel. ''A tebe nechám jen tak odejít?'''zašklebil jsem se.
Tak moc toho lituju...
,,Necháš nás'' otočil se a chtěl odejít, to mě ještě víc vytočilo.
Z ničeho nic jsem se začal smát a šel k němu... nevím, co to do mě vjelo...
,,Nikam nejdeš'' řekl jsem a vytáhl z šuplíku pistoli.
Otočil se.
,,Tomáši to není hračka, polož ji'' řekl mi.
Ale já.... to jsem nebyl já....
Vystřelil jsem... střelil ho do ruky...
,,Říkám, že nikam nejdeš!'' zařval jsem, rychle se zvedl ze země a podkosil mi nohy, když jsem spadl.. omylem jsem zmáčkl spoušť a vystřelil... omylem jsem ho střelil do břicha...
Začal krvácet a rychle utekl, když jsem ležel.
A já si uvědomil, co jsem udělal...
Já... neskutečně toho lituju! Honza byl můj jediný kamarád! Když se mi všichni ve škole smáli, on se mě vždy zastal a vždy mi se vším pomohl!
On... On byl jediný, koho jsem měl...
Proč brečím?...
Myslete si o mě co chcete, no a? Tak brečím!
Nic nemůžu dělat... všechno jsem tak posral....
Dozvěděl jsem se, že má dnes pohřeb....
Jediná osoba, která mi kdy byla přítelem, ochráncem....
Je pryč a to jen kvůli mně...
Až všichni odejdou, chci se ''za ním jít podívat'' a aspoň se naposledy rozloučit...
Pohřeb končí ve tři odpoledne... v půl čtvrtý tam půjdu...
15:25 koukl jsem se na hodinky a vyšel z domu.
Musím být v kapuci, zahalený, aby mě nikdo nepoznal....
Když jsem tam přišel, nikdo tam nebyl, naštěstí...
Přišel jsem k jeho hrobu.
,,Honzo...'' nevěřil jsem vlastním očím...
,,Je tak strašně pozdě.. promiň mi to.... já..'' začal jsem brečet.
,,Nebyl jsem to já... v mém těle byl někdo jiný... '' začal jsem vzlykat.
,,Byl jsi jediný... kdo mě měl někdy opravdu rád... Když se mi ostatní smáli, bránil jsi mě.. Když byl celý svět proti mně, tys byl vedle mě a pomohl jsi mi je porazit...''
Začal jsem tak strašně vzlykat.
,,Byl jediný,kdo mi kdy pomohl a já... já se ti takhle odvděčil....'' klekl jsem si k hrobu.
,,Promiň mi to...''
Pohled 3. osoby
Tomáši, co si budem. Myslím, že tvá poslední šance shořela dříve, než sis myslel a dohořívá v posledních plamíncích ohně.
New část venku! ❤❤
Holčina mi psala, proč další dál, když Honza už umřel.
Já mám takový důvod, že by čtenáře zajímalo, co se stalo dál, co se děje s ostatními a co všechno se ještě může stát.
A co vy? Proč jste chtěli 2 díl? :) ❤❤
Vaše ^MenTLover^
