Nezkrotný živel {Avengers}

15. Bouře nad Sokovií

„Ne! To není pravda!” zasměju se nad Clintovým názorem na mé schopnosti.

„Ale je. Přiznej se. Ty už bez nich nemůžeš být,” rýpl si do mě.

„To teda můžu,” založím si ruce na prsou.

Odloží příbor, nakloní se nad deskou stolu a přimhouří oči. „Vsadíš se?”

Udělám totéž jako on. „No to si piš.”

Narovná se zpátky a samolibě se uculí. „O co?”

Porozhlédnu se po jídelně kde jsme se nacházeli a pohledem zavadím o dveře vedoucí do kuchyně. Na tváři se mi objeví zákeřný úsměv. „Pokud zvládnu tři dny nepoužívat schopnosti, budeš týden umývat nádobí a vařit jídlo.”

„Týden?? Ale to je nefér, když ty schopnosti nepoužiješ jen tři dny!” ohromeně vyhrkl. „Čtyři dny,” začal smlouvat.

„Šest dní,” uculím se.

„Pět dní,” zabručel.

Zasměju se nad jeho zmučeným výrazem. „Dobře, pět dní.”

„Ale když vyhraju já, pomaluješ Tonymu růžovou vodovkou všechny obleky tak, aby tě neviděl,” triumfnul mě.

„Beru,” napřáhnu k němu ruku.

Sice překvapeně zamrká, ale ruku stiskne a potřese s ní. „Takže platí.”

„Nemůžu se dočkat na výhru,” ušklíbnu se.

„Moc si věříš,” prohodil s pobaveným úsměvem a ruku oba stáhneme.

„He-ehrm!” v tom si někdo za mnou odkašle, až ucuknu a prudce se na dotyčného otočím.

„Je. Tony. Bolí tě v krku?” nasadím nevinné kukuč.

Zpražil mě pohledem. „Máme misi,” pak jen prohodil, Clint se rozešel směrem z jídelny a on se otočil na podpatku. „I ty,” ještě houknul přes rameno, když jsem se k ničemu neměla, tak se taky za nimi hnu z místa.

Asi za deset minut jsme všichni připravení v quinjetu, který řídí Clint a Tony popisuje situaci.

„Na radaru se objevily snímky kouřícího se města, které doposuď žilo v míru. S Furym se domníváme, že lidi, co tam žijou, byli někým ovládnuti, tedy alespoň podle fotografií, které zobrazují jejich nepřirozeně zelenè oči,” Tony nám ukazoval simulace fotek a videí.

„To je ale Sokovie!” vyjeknu, jakmile spatřím tak známé město.

„Jo, je. Bohužel. Lidi se tam hrozně bouří a nejsou k zastavení. Musíme tomu zabránit,” vyčerpaně vydechl a promnul si kořen nosu.

„Nemáš tam nějaké informace o rodičích?” můj obličej nabere bílou barvu a zaměřím se na mého přítele.

„Bohužel nemám, ale přeci se o sebe postarají,” snažil se mě uklidnit.

Schovám si obličej do dlaní a zdlouhavě si povzdechnu. „Snad máš pravdu.”

Jen kývnul a pak pokračoval: „Kdyby bylo potřeba násilí, používejte pouze tasery na omráčení, v žádnèm případě je nezabíjejte!”

„Takový malý dotaz Tony,” odkašle si Nat „Odkdy nám velíš místo Steva?”

Vzhlèdla jsem k nim.

„Fury mi dal rozkazy a já vám je předávám,” bránil se Iron man.

„Odkdy se ty řídíš rozkazy?” pobaveně si do něj rýpnul Rhoudey.