Nezkrotný živel {Avengers}

4. Co se dělo dál

Se zmateným pohledem sleduju ty dva, jak opouští můj pokoj. To bylo hodně divné. Proč se k sakru tolik podobali Natashe a Stevovi?? Jaktože měli podobné jméno? A proč se tak starali o kostku nápadnou Tesseractu? Sotva po nich zaklaply dveře, sáhla jsem po notebooku a zapnula ho. Internet tou událostí bude asi plný, tak bych o nich mohla něco vyhledat, proč se v tom tak šťourají. A navíc, mám dojem, že jsem je u té elektrárny zahlédla.

Zadala jsem heslo a notýsek se konečně ráčil zapnout. Divila jsem se, že vůbec přežil tu bombu. Najela jsem na internet a hned do vyhledávače zadala datum          5.3. 2000, Brooklyn.

Tragická nehoda v jaderné elektrárně

Smrt v dávno opuštěné elektrárně

Nenadálá událost přinesla 2 oběti, 2 další leží v kritickém stavu v nemocnici

Málem se mi zamotala hlava z těch článků, tak najedu na nejbližší a ono se mi to rozroluje.

Tragédie opuštěné elektrárny
Dne 5.3. 2000 okolo 16té hodiny odpolední otřásl komplexem v Brooklynu velký výbuch. „Byla to hrozná ràna. Právě jsem dcerce dělala svačinu, když se to stalo. Kouř z elektrárny se dostal až k našim oknům. Díkybohu, že jsme je měli zavřená,” svěřila se obyvatelka Brooklynu. Údajně výbuch způsobilo 5 studentů Fyzikální vědecko-ekologické fakulty, kteří se pravděpodobně nudili, sestavili tam zbraň hromadného ničení a nedbali na následky. Vlna zbytkové radiace totiž dorazila až do centra města, ohrozila tisíce obyvatelů na životech a poškodila drahá auta a semafory. „Chtěl jsem zrovna jet autem na chatu, ale jelikož se najednou ozval výbuch, radši jsem zůstal doma. Když už jsem si byl jist, že je po všem a chtěl nasednout do auta, všiml jsem si značného poškození. Jeho oprava by stála tisíce!” naštvaně nám řekl další obyvatel Brooklynu. Dva chlapci a tři dívky si alespoň odnesli ponaučení, dva z nich totiž zemřeli a tři leží v nemocnici, z toho dva jsou v komatu. Bude to policie vyšetřovat jako trestný čin? Potrestá viníky spravedlivě? Nebo je zprostí viny? Další informace se dozvíte zítra v našem deníku.
Noviny Rodrago

Žvásty, žvásty, plné žvásty, ale o S.H.E.A.P.u nic. Takhle jsem ještě projela snad celý internet, ale vůbec nic tam o nich nebylo. Fakt k vzteku. Vypnula jsem noťas, zaklapla ho a sbalila. Přeci jenom zítra ráno půjdu pryč.

„Jul! Tak jak se dnes máme?” přišel do pokoje neurolog.

„Dobře, pane doktore,” popravdě odpovím s lehkým úsměvem.

„Musím říct, že jednu chvíli si nám opravdu dala zabrat,” byl rád, že jsem v pohodě.

„Už se docela těším, až opustím nemocnici,” přiznám se.

„Ty víš, že to vidím nerad, ale jsi hrozně tvrdohlavá,” postěžoval si a začal mě odpojovat od přístrojů. Musela jsem se zasmát.

„Ta bílá a dezinfekce mi už leze krkem,” ušklíbnu se.

„A co teprve máme říkat my doktoři?” naoko se ohradil a zbavil mě hadiček přinášející kyslík, límce a nakonec oxynometru. Poté mi vytáhl kanylu a přelepil to.

„No, vy jste tu ale dobrovolně, protože jste se toho uvolili,” namítnu.

„Taky pravda,” připustil se smíchem a zvedl se k odchodu.

„Tak dej na sebe pozor, šetři se ještě a musíme se teda rozloučit, když na tom tak trváš,” mrkl na mě.

„Slibuju, nashle,” sice to slibuju nebylo moc upřímně, ale jemu to stačilo. Ještě se zasmál a už odešel.