Nezkrotný živel {Avengers}

2. Jaderná elektrárna

„Nezdá se vám, že se ochladilo?” nervózně polkne Jess a začne si třít paže, na kterých jí plandala pouze tenká mikina.

„No, někde jsem četla, že když je někde chladněji venku než v okolí, znamená to že se zde nachází nějaká mimozemská entita nebo je tu větší aktivita duchů,” musela ji popíchnout Han.

„C-cože?” dostaví se jí od Jess vyděšené reakce, až se musí zasmát.

„Prosím tě Jess, ty musíš taky věřit každé báchorce,” protočí očima Rory a obejme ji kolem ramen, aby svou drahou polovičku trochu zahřál.

To už jsem se dala do smíchu i já s Mikem. Zrovna jsme procházeli kolem velmi tlustého a vysokého komínu a odtamtud se ozval příšerné zaskřípění, takže Jass musela vyjeknout.

„Vy jste fakt blbí. Kdybyste se alespoň věnovali místo jejího strašení svému výzkumu, co?!” zavrčel na nás Rory.

„No jo. Už jdu fotit, abych to měla zdokumentovanè,” zahihňala se Han a vyndala z batohu fotoaparát. Následně se už po komplexu ozývaly zvuky cvakání, jak zběsile fotila.

„Ale musím přiznat, že i mně běhá mráz po zádech. Není zde moc příjemné místo na výzkum,” přiznal Mike. Tak alespoň jsem v tom nebyla sama. Dorazili jsme ke vchodu dovnitř elektrárny a všimli si, že není jediný.

„Taková malá otázečka,” pronesla jsem do ticha a tak i na sebe upoutala všech pozornost „není tohle soukromý pozemek, že ne? Protože kdyby jo, během chvíle tu máme policii,” doplnila jsem se.

„Není. Vždyť jsem říkal, že ta elektrárna je dávno opuštěná a zatím si to nikdo neodkoupil,” vrhl na mě Mike pohledem "TOJSISNADNEPOSLOUCHALA?".

„No co. Musela jsem se ujistit,” zazubím se a pokrčím rameny.

„No nic, pustíme se do práce. Jul, ty tu před vchodem zůstaň a hlídej hodnoty. Kdyby se o hodně zvýšily, musíme hned vypadnout. Rory a Jess, vy půjdete se mnou dovnitř, abych vás měl pod dohledem. Han, ty hlídej Jul a nikde daleko se moc netoulej, všichni rozumí?” vydal úkoly Mike.

„Jooo,” všichni zabručeli na souhlas. „Kapitáne,” musela dodat se smíchem Han.

Mike to raději neřešil, sestavili jsme radiometry a přístroje na identifikaci radioaktivního prvku, ještě nám rozdal vysílačky, abychom byli ve spojení a už zašli do budovy.

„Má tě rád Jul, hodně,” hned vážně řekla Han, která v momentě přestala fotit.

„Co?” nechápala jsem ji a přitom do bloku zapsala první hodnoty.

„Mike. Vidím, jak se na tebe v poslední době dívá,” vzápětí dodala.

„Je to kamarád Han,” namítnu.

„Já vím, ale on už to tak nebere. Před nedávnem se mi dokonce svěřil, že se líbíš,” naklonila hlavu na stranu.

„Když to je hrozně složité. Známe se už od prváku a já k němu za celé ty čtyři roky cítím, jako by byl můj bratr. Neříkám, že se mi nelíbí, to ne, ale...”

„Je to složité,” uchechtla se Han.

„Přesně,” přitakám.

„A nebo ho začínáš milovat, ale sama si to nechceš přiznat,” mrkla na mě šibalsky.

„Avengers filmy taky miluju a přesto to jsou jen fiktivní postavy,” pozvednu obočí.

„Juliett, vždyť víš jak to myslím!” naoko se naštvala a bouchla mě do ramene.