Stará Usedlost

Kapitola první

V sedm ráno mě vzbudil budík který hlásal příchozí ráno. Donucením jsem vstala a zamířila rovnou do koupelny kde jsem se osprchovala. Když jsem vylezla z koupelny, udeřila mě do nosu vůně, která se linula z kuchyně. Lívance, mňam. "Ahoj mami" oslovila jsem mamku hned jak jsem přišla do kuchyně. Vzala jsem si lívanec ze stolu a začala přemýšlet jak to dnes bude vypadat. Dneska jedu na tábor. S kamarádkou máme sraz v osm na autobusovém nádraží. Vlastně tam je sraz pro všechny kteří pojedou na tábor. Moc se těším, i když nevím co se bude dít, jelikož jedu na tábor prvně. Docela se obávám, ale bude tam moje kamarádka tak to bude snad v pohodě. S mamkou jsem se nějak zapovídala a zjistila že je už tři čtvrtě na osm což je čas vyrazit, protože v osm byl sraz u autobusového nádraží. Rozloučila jsem se doma s rodiči a bráchou a vyrazila na již zmiňované místo. Je to pár bloků od mého domova. Na nádraží už bylo hodně dětí, pár jsem jich poznala. Některé dokonce byli i ode mne ze třídy takže seznamování bude doufám o trošičku lehčí. Netrvalo dlouho i přiběhlo pár našich budoucích instruktorů. Vendy tu už také byla tak jsem se s ní dala do řeči. Obě dvě jedeme na tábor poprvé, celkem se i bojíme, protože je nám nepříjemné spát někde jinde než doma a tento tábor byl od našeho rodného města celkem z ruky. Bylo to až u Českých Budějovic. Jako na zavolanou přijel autobus. Každý si udělal dvojce a přešel k autobusu, instruktor je spočítal a mohli si vybrat místo kde sedět. My si s Vendy vybraly úplně vzadu, protože tam byly i holky s kterými se bavíme tak proč si k nim nesednout. Uvítaly jsme se, ale spíše jsme se bavily spolu. Jak jinak. Instruktoři nás ještě jednou spočítali, a přišli k číslu 60 což bylo správně, tak jsme konečně mohli vyrazit. Když se autobus rozjel, začala jsem váhat jestli jsem neudělala špatně že chci jet na tábor, ale postupem času jsem se uklidnila a začala se zase bavit s holkami. Cesta hrozně rychle utíkala a my už byli v půlce cesty. Ani mi nepřipadalo že jedeme už 3 hodiny. Vytáhla jsem mobil a sluchátka které jsem dala Vendy do jednoho ucha a sobě také jedno. Poslouchaly jsme chvilku písničky, ale omrzelo nás to, tak jsme se rozhodly že budeme chvilku vymýšlet kdo by se ke komu hodil. Vybíraly jsme hlavně ty, které nemáme moc v lásce. Takže skoro všechny kluky a holky které jsou namyšlené jak nevím co. Autobus zastavil na benzínce. Měli jsme chviličku rozchod, takže jsme si došli všichni na záchod a zpět do autobusu. Léto bylo v plném proudu a v autobuse bylo strašné teplo. Jsem ráda že na táboře je jezero, kam doufám dnes půjdeme, protože ráda plavu a myslím si že nejsem jediná která by toto ocenila. Když jsme se znovu rozjeli, byli jsme už skoro na táboře. Zbývalo pár kilometrů, ani ne 15. Byla jsem tak zoufalá, že jsem myslela že se ukoušu nudou. Jak já nemám ráda dlouhé jízdy. 

"Tak děti, jsme tu! Každý postupně vystupte z autobusu" zavolal vedoucí a všichni jsme naráz odpověděli každý jinak. Konečně jsme se dostali z autobusu a došli k vedoucímu který každému z nás přiřadil číslo chatky a klíček k ní. Dával nám to přede, abychom až pak dojdeme na tábor mohli rovnou jít do chatek. Stáli jsme na příjezdové cestě k jedné restauraci. Čekal nás obří výstup kopcem abychom se dostali na náš tábor v lese u jezera. Cestou jsme hráli různé hry, ale naštěstí jsem ten kopec vyšlapali.

Jakmile jsme přišli, vyhledala jsem společně s Vendy naší chatku s číslem 13. Vydaly jsme se k ní a začaly si vybalovat. Byla zde palanda, takže já jsem spala nahoře. Vendy nemá ráda výšky. Podívala jsem se na mobil. Bylo přesně půl jedné odpoledne. Dostali jsme do jedné čas, abychom si vybalili a dostavili se do jídelny která byla v hlavní budově. Zamkli jsme chatku a vydali se skoro už všichni do budovy. Bylo to tu hezké, naše chatka bylo blízko této budovy takže jsme se nemusely ani moc nachodit. Dostali jsme všichni oběd a mezitím jsme měli vybrat nějakou hru která se bude dít odpoledne a večer. Kluci samozřejmě hned chtěli stezku odvahy, ale holky byly proti za což jsem ráda. Nakonec se vybralo večer u ohně zpívání a odpoledne půjdeme na výlet k nedalekým skalám. Zatím se mi zde líbí. Vedoucí řekli, že stezka odvahy bude až se více poznáme. Takže tak za dva-tři dny. To nebylo pro mě moc dobrá zpráva. Do půl třetí jsme dostali čas takže jsme se mohli seznámit na dvorku. Já s Vendy jsem se rozhodla že se půjdeme seznámit s ostatními. Přeci jen teď s nimi strávím celý týden tak by byla škoda je nepoznat. Kluci se zdají být fajn, i pár holek, ale je tu i pár holek které jsou nepříjemné už od pohledu, těm se radši budu vyhýbat velkým obloukem. Seznamování dopadlo docela fajn. Začínal se mi celkem líbit chováním Marek. Ale necháme čas rozhodnout. Přeci je ještě dlouhá doba aby se ukázala jeho stránka. Jestli je opravdu tak příjemný jak se na první pohled zdálo.

Ahoj, tak toto je můj první příběh, doufám že se vám bude líbit. Pokud máte nějaké upomínky, co kde mám zlepšit napište do komentáře :)