Stará Usedlost

Kapitola patnáctá

Začaly jsme vyvolávat ducha George. Po asi pěti minutách se ze sklepa ozvala docela dost hlasitá rána. Bylo divné že jsme se ani moc nebály. Šly jsme spíš skoro běžely po schodech do sklepa. V koutě seděl George. Bylo to poznat.Na uniformě měl cedulku s nápisem George. Že by to byl voják dříve? Brečel štěstím. Obě nás obejmul a do ruky nám dal dopis. S poděkováním vyběhnul pryč. Že by to byl pouze přízrak? Následovaly jsme ho po schodech ale zničehonic zmizel. Přeběhl nám mráz po zádech. Jsme rády že se dostal do nebe. Usedly jsme na schody a začaly číst dopis.

Zdravím dvě dívky, kterým patří tento dopis. Děkuji moc za všechno. Už od prvního dne jsem věděl že mě čekají lepší časy. že se konečně dostanu z tohohle utrpení do nebe. Možná vám to připadá bláznivé, ale ano. Já tu už na zemi dlouho nejsem. Jsem tu pouze jako duch. Ale vy jste mi konečně donesly pokoj v nebi. Moc vám děkuji. Asi se ptáte proč jsem v minulosti byl takový. Na tento tábor jsem jezdil taky jako malý kluk. Jezdil jsem tu 5 let za sebou, ale pak bohužel začala světová válka a všechno se zničilo. Museli jsme se odstěhovat a dát všemu sbohem. Jako malý jsem kvůli válce přišel o celou rodinu. Vyrůstal jsem na ulici. Nikdo se mě nechtěl ujmout. Časem když jsem rostl jsem měl na všechno vztek. Připojil jsem se k bandě kteří si přezdívali "Vandalové". Udělal jsem velikou chybu. Kvůli nim jsem zabil ty 4 nevinné děti. Doteď se za to proklínám. Doufám že to vyjde a tyto děti budou znova na světě. Pokud čtou tento dopis ty pravé, je 100% šance že se děti vrátí. Jedině vy je tím že dočtete tento dopis do konce můžete zachránit. Abych se vrátil zpět k tomu proč jsem zabil ty děti..Jak jsem zmiňoval, kamarádil jsem se se skupinkou kluků, kteří se zdáli být jako super kamarádi ale postupem času to co vyváděli, bylo nadmíru normální. Jednoho dne kdy mi už pravdu přetekli nervy byl ten, kdy jeden ze členů zabil mého kamaráda, protože mu nedal cigaretu. To už přeteklo pře můj pohár trpělivosti. Rozbil jsem mu hubu a dal mu pořádně za vyučenou. Od té doby jsem se s nimi přestal kamarádit. Byl jsem tak na dně že jsem přišel o kamaráda. Snažil jsem se vylepšit náladu tím že budu jezdit jako instruktor na tábor kde budu rozveselovat děti. To však mi vůbec nepomohlo. Spíš mi bylo ještě hůř. Vidět jak mají kamarády ale já o toho jednoho přišel. Začal jsem brát drogy, hulit trávu a pít alkohol. Jednoho dne byla stezka odvahy a já byl bohužel pod vlivem drog. Byli tak silné, že jsem si ty dvě nevinné děti spletl s mým uhlavním nepřítelem který zabil mého kamaráda že jsem je odvedl k mé chatrče a tam je zabil.. Nevěděl jsem tu tu chvíli co vůbec dělám. V ten den jsem rychle utekl a odletěl do cizí země.Tam jsem však při válce zemřel. Můj duch stále strašil v této chatrči a zabil další dvě děti. Odplata byla u konce, v tu chvíli když vy dvě jste přijely. Věděl jsem moc dobře že vy mi pomůžete. Děkuji moc za všechno. 

Zíraly jsme na dopis s otevřenou pusou. Ani jsme si nevšimly že se k nám přibližují 4 postavy.

Tak už zbývají asi 2 kapitoly :)