Mystic |book 2| (pozastaveno)

2

Dívala jsem se do mapy a snažila se v hlavě vyplodit nějaký plán, ale moje myšlenky stále ubíhaly jiným směrem. A to přesně k tomu, co se stalo na mýtince.

Nedokázala jsem popsat své pocity. Nedokázala jsem je ani rozluštit, jak neznámé pro mne byly. Co se to tam vlastně stalo? Co k němu tedy cítím? Je pro mě něco jako bratr nebo je něco víc, než pouhý kamarád? Tyto otázky jsem si pokládala stále dokola, ale odpovědi jsem neznala.

Sedla jsem si na židli a stále pozorovala mapu ležící kousek od mně. Zaslechla jsem vrznutí dveří, jak se dotyčný snažil potichu otevřít dveře, avšak marně. Ani jsem se jeho směrem neotočila, protože jsem věděla, že je to on.

,,Bylo rozsvíceno" zašeptal, jako by se bál mluvit nahlas.

,, Proč jsi přišel?" Podívala jsem se mu do jeho čokoládových očí a snažila se z nich přečíst, proč vlastně přišel.

,, Přišel jsem se ti omluvit" nejistě si prohrábl vlasy a udělal pár nepatrných kroků směrem ke mě.

,,Za co?" Optala jsem se a nechápala za co se chce omluvit.

,,Za to co se stalo..." Sklopil hlavu dolů ,, nemělo se to stát, nepřemýšlel jsem"

,,Nic se nestalo, jen..." Odmlčela jsem se a přemýšlela co říct. Pohledem mě pobídl abych pokračovala, avšak já nevěděla jak. Nevěděla jsem co bych na to měla říct. Možná to, že i já nepřemýšlela a stát se to nemělo?

,,Nic" zakroutila jsem hlavou, že už to je jedno. Upřímně? Byla jsem zklamaná z toho, že řekl, že se to nemělo stát, ale já nechápala proč jsem byla zklamaná. Z toho, že mě nepolíbil, nebo z věty kterou řekl?

,, Měl by jsi dávno spát" změnila jsem rychle téma.

,,To ty taky" s jeho slovy jsem vstala a vydala se ke dveřím a když jsem dveře pomalu zavírala, slyšela jsem skoro neslyšné ,Dobrou', ale s vlčím sluchem jsem ho slyšela výborně, a také mu popřála dobrou noc, i když já spát nechtěla.

Proto jsem se vydala do lesa. Zacházel a jsem stále hlouběji, aniž bych si to uvědomovala. Proto, když jsem za sebou zaslechla prasknout větvičku, tak jsem se okamžitě proměnila. Bez ohledu na to, že by to byl pouhý obyčejný člověk.

Výhružně jsem zavřela a všechny moje smysly byly v pozoru.

Neznámý pach mě udeřil do nosu již dříve, ale nevěnovala jsem tomu sebemenší pozornost.

A to byla moje chyba.

Zkoumala jsem očima okolí, jestli původce toho zvuku spatřím. Když v tom mě něco, někdo přišpendlil k zemi. Vrčela jsem, chňapala zubama do prázdna, ale nepomohlo to. Dotyčný na mě výhružně zavrčel a to mě popudilo. To já jsem tady alfa! A nikdo, opakuji nikdo nebude lézt na moje území!

Nějakým záhadným způsobem jsme si vyměnily role, on byl dole a já nahoře a vrčela mu do obličeje, a jasně dávala že já jsem alfa. Přitiskl uši k hlavě a začal kňučet. Prohlédla jsem si ať vím s kým mám tu čest.

Šedá srst s nádechem černou a hnědou, nebyl to mohutný vlk, ale upoutaly mě jeho oči, které byly zeleno-hnědé s nádechem zlaté kolem zorničky.

,,Kdo jsi?" Prorazila jsem mu do mysli, načež jsem viděla, jak se oklepal nad mým chladným alfa hlasem.

,,Jsem Troy" odpověděl.

,,Co děláš na mém území?" Další otázka.

,,O-omlouvám se, nevěděl jsem, že jsem na cizím území" přiblížila jsem se k jeho uchu a potichu vrčela. ,,Všichni ví, že tohle je moje území, Troyi" dramaticky jsem se odmlčela ,,Nikdy se nikdo nepokusil přiblížit se byť jen na deset kilometrů k mému území, natož aby se někdo cizí pohyboval  na území mé smečky. Takže proč jsi zde?"

,, Smečka mně vyhnala a já nevěděl kam jsem běžel a octl se zde. Nechci dělat problémy..." Strach v jeho očích se nedal přehlédnout, ale já mu skočila do řeči, která mně stejně nezajímala. ,,Teď mě budeš poslouchat, je ti to jasné?" Okamžitě přikývl. ,,Teď hezký půjdeš s sebou a pokud se pokusíš utéct, zabiju tě"

Slezla jsem z něj, aby mohl vstát.Pokynula jsem mu hlavou kudy se má vydat a tím směrem pak pokračovaly jeho kroky.

***

Dostaly jsme se do vesnice a já zamířila k hlavnímu domu, kde je sklepení s cely.

,,Proměň se" Poručila jsem mu a on tak udělal. I já jsem se proměnila a vedla ho před sebou po schodech dolů. Zastav až dole a já otevřela celu a pokynula mu, aby vešel.

Jakmile jsem za ním zavřela, zamknula a chtěla odejít se ozval jeho hlas. ,,Co se mnou bude?" Otočila jsem se zpátky na něj a přitom si dala klíče od jeho cely do kapsy.

,,O tvém osudu rozhodnu až zítra, dnes na to už nemám náladu, navíc je pozdě" Znovu jsem se otočila na patě a už už se chytala udělat krok, jeho hlas mě opět zastavil. ,,Jak se jmenuješ?"

Frustrovaně jsem si povzdechla, protože jsem se už viděla ve vyhřáté postely, která se jistě na mně již těšila celým svým srdcem, které ani neměla.

,,Mystic"

815 slov. Wow. Já se překonala.  :)

Tak co říkáte na to, jak se to mezi Alexem a Mystic vyvíjí?
Co si myslíte o nové postavě?
Jaký osud ho čeká?
Co se asi stane příště?
(Pokud by jste chtěli věnování, stačí napsat, je to maličkost. ❤ A pro vás vše.)

💔Katheila💔