Lost Halo [Joshler CZ] ☑

Halo

Tyler se se smutkem a depresemi vypořádával dvojím až trojím způsobem. V případě jednoho ze způsobů sám sobě pár let zpátky slíbil, že se k němu již nikdy nevrátí. A díky Bohu kolem sebe měl spousty lidí, kteří ho od onoho způsobu drželi ještě dál než jeho vlastní vůle. Což nabádá k tomu, že druhým ze způsobů byla interakce s lidmi, se kterými chtěl přijít do kontaktu. Tenhle způsob bohužel nebyl vždy aplikovatelný, a tak se Tyler nejvíce spoléhal na ten třetí: Psaní.

Vyjma živého vystupování před lidmi bylo psaní textů asi Tylerova nejoblíbenější činnost, která se kolem hudební kariéry točila. Mohl vyventilovat většinu svých myšlenek. Prakticky nikdy netrpěl žádnou tvůrčí krizí, protože jeho život si vždycky našel způsob, jak mu představit další černé scénáře, které musel dostat z hlavy.

Aniž by si to sám uvědomoval, tak rok od roku na tom byl psychicky lépe. Pořád si v hlavě opakoval a připomínal, že je to především díky tomu, že dal prvnímu a zároveň nejjednoduššímu způsobu bojování s temnými stránkami své mysli navždy sbohem. Své první texty začal psát v období, kdy už mu na uklidnění vlastní hlavy přestalo stačit víceméně všechno, co dosud fungovalo.

Ve svých sedmnácti letech o tom, ale pochopitelně nikomu neříkal. Nechtěl zatěžovat okolí svými problémy. Ke všemu někde uvnitř sebe měl pocit, že mu beztak nikdo neporozumí, protože mu zkrátka nemůže vidět do hlavy. V tomhle období života pro něj bylo psaní jediným východiskem. Jediným záchranným bodem. Pero nebo propiska se mu jevily více jako zbraně než pouhé nástroje ke psaní. Pomáhaly mu překonávat strachy, které mu nedávaly v noci spát.

A právě takové, drobné, nenápadné metafory a myšlenky Tylerovy vnukaly texty celých písní. V noci nemohl zamhouřit oka a jeho jedinou zbraní byla propiska. Jediná věc, která mu v onu dobu pomáhala bojovat se vším, co v sobě cítil. Pro něj to nebyla jen nějaká propiska, ale harpuna. Harpuna, kterou mohl namířit proti svým nočním můrám, zbraň proti špatným myšlenkám. Když se jich zbavil, mohl konečně v klidu spát.

Právě u takovýchto textů měl pocit, že je nikdo nedokáže pochopit. Domníval se, že většina lidí by nad veršem, že místo pera vidí harpunu, jen prokroutily oči. Ovšem poté poznal Nicka a Chrise, kteří s jeho texty soucítili. Když mohli soucítit jeho dva kamarádi ... proč by nemohl někdo další? Na základě téhle myšlenky vznikla původní formace twenty one pilots. Tyler chtěl svými texty a hudbou pomáhat ostatním, kteří by se mohli cítit stejně jako on.

A skutečně pár lidí, kteří se cítili podobně jako on, se našli. Pochopitelně on i Chris i Nick si přáli úspěch kapely, ale i kdyby pomohli svou hudbou, byť jen jedinému člověku, tak by to byl úspěch.

Po dvou rocích vystupování v malých hudebních halkách to začalo mezi tehdejšími členy kapely trošičku skřípat. Chris i Nick chtěli svůj čas investovat do něčeho, v čem viděli větší smysl než do neustávajícího hraní před sotva padesáti lidmi. Pochopitelně svoje myšlenky Tylerovi sdělili, a ačkoliv nimi frontman nebyl úplně potěšen, tak je přijal s klidnou tváří.

Tyler měl pocit, že se mu život znovu rozpadá mezi prsty. Ať si kdokoliv říká, že je naivní nebo nenapravitelný snílek, tak věřil v to, že se twenty one pilots dokáží prosadit a dokáží pomoc dalším lidem. Roku 2011 hráli společně s Chrisem a Nickem jeden z posledních koncertů. Tyler se už večer před tím uchýlil k tomu, že s hudbou neskončí ani po rozpadu kapely. Konec konců už za sebou jedno sólové album měl, takže by to neměl být až takový problém.

Studování na vysoké škole, už beztak nechal, a ačkoliv by ho díky jeho sportovním schopnostem možná znovu přijali, tak Tylera by ani ve snu nenapadlo, jít se dobrovolně dožadovat místa na univerzitě. Nechtěl si to v tu dobu přiznávat, ale upřímně se začínal bát, jak se bude jeho život odvíjet nadále.